salt:hasText
| - Nedoporučované kombinace:
Platí pouze pro chronickou srdeční nedostatečnost:
Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek může být zvýšen.
Platí pro všechny indikace:
Antagonisté kalcia typu verapamilu, a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na kontraktilitu a na atrioventrikulární vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-blokátory může způsobit těžkou hypotenzi a atrioventrikulární blokádu.
Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin): Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční nedostatečnost snížením centrálního tonu sympatiku (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace). Náhlé vysazení, zejména předchází-li před přerušením aplikace beta-sympatolytik, může zvýšit riziko „rebound“-hypertenze.
Kombinace, které je třeba použít s opatrností:
Platí pouze pro hypertenzi nebo anginu pectoris:
Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin; flekainid, propafenon): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být potencován a negativní inotropní účinek může být zvýšen.
Platí pro všechny indikace:
Antagonisté kalcia typu dihydropyridinu např. felodipin a amlodipin: Současné užívání může zvýšit riziko hypotenze, a nedá se vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení činnosti komor jako pumpy u pacientů se srdečním selháním.
Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního převodu může být potencován.
Topické beta- blokátory (např. oční kapky pro léčení glaukomu) mohou působit aditivně k systémovým efektům bisoprololu.
Parasympatomimetika: Současné užití může prodloužit dobu atrioventrikulárního převodu a zvýšit riziko bradykardie.
Insulin a perorální antidiabetika: Zesílení hypoglykemizujícího účinku. Blokáda adrenergních beta-receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
Celková anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové anestézii viz také v bodě 4.4).
Digitalisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního převodu.
Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzivní účinek bisoprololu.
Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit účinek obou látek.
Sympatomimetika aktivující jak adrenergní beta-receptory, tak i alfa-receptory (např. noradrenalin, adrenalin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vazokonstriční účinky těchto látek, zprostředkované adrenergními alfa-receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Má se za to, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití neselektivních beta-sympatolytik.
Současné použití s antihypertenzivy stejně jako s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak (např. s tricyklickými antidepresivy, s barbituráty, s fenothiaziny) může zvýšit riziko vzniku hypotenze.
Kombinace vyžadující pozornost:
Meflochin: Zvýšené riziko bradykardie.
Inhibitory monoaminoxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzivní účinek beta- blokátorů , ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.
Rifampicin: mírné snížení biologického poločasu bisoprololu možné vzhledem k indukci jaterních enzymů metabolizujících léčivo. Obvykle není nutná úprava dávkování.
Deriváty ergotaminu: Exacerbace periferní oběhové poruchy.
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.�
(cs)
|