| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antivirotika pro systémovou aplikaci
ATC kód: J05AB 15
Brivudin, léčivá látka přípravku Zostevir, je jedním z nejúčinnějších nukleosidových analogů, které inhibují replikaci viru varicella-zoster (VZV). Citlivé jsou zejména klinicky významné kmeny VZV.
V buňkách napadených virem podléhá brivudin sérii postupných fosforylací vedoucích ke vzniku brivudin-trifosfátu, který je zodpovědný za inhibici replikace viru. Intracelulární konverze brivudinu na fosforylovaný derivát je katalyzována enzymem zakódovaným ve viru, především thymidin kinázou. K fosforylaci dochází proto pouze v infikovaných buňkách, což vysvětluje vysokou selektivitu brivudinu k cílovému viru. Jakmile se brivudin-trifosfát v buňkách infikovaných virem vytvoří, přetrvává v nich déle než 10 hodin a interaguje s DNA polymerázou viru. Výsledkem této interakce je účinná inhibice replikace viru. Mechanismus rezistence je založen na nedostatku virové thymidin kinázy. V klinických podmínkách vzniká rezistence při chronické léčbě antivirotiky a imunodeficienci; výskyt obou uvedených stavů je vzhledem k deklarované indikaci a dávkování nepravděpodobný. Koncentrace brivudinu schopná in vitro inhibovat replikaci viru (IC50) je 0,001 (g/ml (rozmezí 0,0003–0,003 (g/ml). Brivudin je tak cca 200–1000krát účinnější v inhibici replikace VZV in vitro než aciklovir nebo penciklovir. Maximální plazmatické koncentrace brivudinu v rovnovážném stavu (Cssmax) zjištěné u lidí při doporučeném dávkování (125 mg jedenkrát denně) jsou 1,7 (g/ml (tj. 1000krát vyšší než „in vitro“ IC50), minimální hladiny (Cssmin) odpovídají 0,06 (g/ml (tj. nejméně 60krát vyšší než IC50). Brivudin má velmi rychlý nástup účinku v období rychlého množení viru; 50% inhibice replikace viru je dosaženo v průběhu 1 hodiny po podání. Antivirové působení brivudinu bylo prokázáno také u laboratorních zvířat, která byla infikována virem Simian (opice) nebo virem herpes simplex typu 1 (myši a morčata). Brivudin je účinný proti viru Herpes simplex typu 1, ale nemá významnou antivirovou aktivitu proti viru herpes simplex typu 2.
Inhibice replikace viru je podkladem pro účinnost přípravku Zostevir při urychlení vymizení kožních projevů v časném stádiu infekce herpes zoster. Vysoké antivirové účinnosti brivudinu in vitro odpovídá i výborná klinická účinnost, která byla pozorovaná ve srovnávací klinické studii s aciklovirem (sledována byla doba od zahájení léčby do posledního výskytu puchýřků): brivudin snižoval průměrnou dobu o 25% (13,5 hodin) ve srovnání s aciklovirem (18 hodin). Kromě toho relativní riziko rozvoje potherpetické neuralgie u imunokompetentních pacientů starších 50 let léčených pro herpes zoster bylo o 25% nižší při léčbě brivudinem (33% všech pacientů uvádějících postherpetickou neuralgii) ve srovnání s aciklovirem (43% všech pacientů uvádějících postherpetickou neuralgii).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)