| salt:hasText
| - Valsartan/hydrochlorothiazid
Systémová dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podávání valsartanu snížena zhruba o 30 %. Kinetika valsartanu není současným podáváním hydrochlorothiazidu výrazně ovlivněna. Tato pozorovaná interakce nemá žádný vliv na kombinované použití valsartanu a hydrochlorothiazidu, jelikož kontrolované klinické studie ukázaly zřejmý antihypertenzní účinek, který je vyšší ve srovnání s účinkem dosaženým s kteroukoliv z účinných látek podávanou samostatně nebo s placebem.
Valsartan
Absorpce
Po perorálním podání samotného valsartanu se dosahuje vrcholových koncentrací v krevní plazmě během 2 až 4 hodin. Střední absolutní biologická dostupnost je 23 %. Jídlo snižuje expozici (vyjádřenou jako AUC) valsartanu zhruba o 40 % a vrcholovou koncentraci v krevní plazmě (Cmax) zhruba o 50 %, i když jsou koncentrace valsartanu v krevní plazmě zhruba od 8 hodin po podání podobné pro syté i hladovějící skupiny. Avšak toto snížení AUC není doprovázeno klinicky významným snížením terapeutického účinku, a proto lze valsartan podávat buď s jídlem nebo bez jídla.
Distribuce
Distribuční objem valsartanu v ustáleném stavu po intravenózním podání je zhruba , což ukazuje, že valsartan nevstupuje v rozsáhlé míře do tkání. Valsartan je silně vázán na sérové proteiny (94–97 %), hlavně na sérový albumin.
Biotransformace
Valsartan nepodléhá v rozsáhlé míře biotransformaci, neboť pouze 20 % dávky přechází na metabolity. V krevní plazmě byl při nízkých koncentracích identifikován hydroxymetabolit (méně než 10 % AUC valsartanu). Tento metabolit je farmakologicky neúčinný.
Eliminace
Valsartan vykazuje multiexponenciální kinetiku rozpadu (t½α <1 h a t½ß zhruba 9 hodin). Valsartan je eliminován převážně stolicí (zhruba 83 % dávky) a močí (zhruba 13 % dávky), hlavně jako nezměněný lék. Po intravenózním podání je plazmatická clearance valsartanu zhruba 2 l/hod a renální clearance 0,62 l/hod (zhruba 30 % celkové clearance). Poločas valsartanu je 6 hodin.
Hydrochlorothiazid
Absorpce
Absorpce hydrochlorothiazidu je po perorálním podání rychlá (tmax zhruba 2 hodiny) s podobnými charakteristikami absorpce pro obě formulace, suspenze i tablety. Absolutní biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je po perorálním podání 60-80 %. Při současném podání s jídlem bylo uváděno jak zvýšení tak snížení systémové biologické dostupnosti hydrochlorothiazidu ve srovnání se stavem na lačno. Velikost těchto účinků je malá a má malý klinický význam. Vzrůst střední AUC je lineární a v terapeutickém rozmezí je úměrný dávce. Neexistuje žádná změna kinetiky hydrochlorothiazidu při opakovaném podávání a akumulace je při dávkování jednou denně minimální.
Distribuce
Kinetika distribuce a eliminace se obecně popisuje biexponenciální funkcí rozpadu.
Zdánlivý distribuční objem je 4-8 litrů/kg.
Cirkulující hydrochlorothiazid se váže na sérové proteiny (40-70 %), hlavně na sérový albumin. Hydrochlorothiazid se též akumuluje v erytrocytech v množství zhruba 1,8-násobku hladiny v krevní plazmě.
Eliminace
Pro hydrochlorotiazid je >95 % absorbované dávky vyloučeno beze změny močí. Renální clearance se skládá z pasivní filtrace a aktivní sekrece do renálních tubulů. Terminální poločas je 6-15 hod.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší osoby
U některých starších osob byla pozorována poněkud vyšší systémová expozice valsartanu než u mladších osob; tato skutečnost však nevykazovala žádnou klinickou významnost. Omezené údaje ukazují, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je snížená u zdravých i hypertonických starších osob ve srovnání s mladými zdravými dobrovolníky.
Poškození funkce ledvin
Při doporučených dávkách přípravku Valsartan/ hydrochlorothiazide Actavis se u pacientů s clearance kreatininu 30-70 ml/min nevyžaduje žádná úprava dávky.
U pacientů se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min) a u pacientů podstupujících dialýzu nejsou k dispozici žádné údaje pro Valsartan/hydrochlorothiazide Actavis. Valsartan je značně vázán na plazmatické proteiny a nedá se odstranit dialýzou, zatímco clearance hydrochlorothiazidu lze dialýzou dosáhnout.
Renální clearance hydrochlorothiazidu se skládá z pasivní filtrace a aktivní sekrece do renálních tubulů. Jak lze očekávat pro sloučeninu, která se odstraňuje výlučně ledvinami, má renální funkce význačný účinek na kinetiku hydrochlorothiazidu (viz bod 4.3).
Poškození funkce jater
Ve farmakokinetické studii u pacientů s mírnou (n=6) až středně závažnou (n=5) jaterní dysfunkcí byla expozice valsartanu zhruba dvojnásobná ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Nejsou k dispozici žádné údaje o použití valsartanu u pacientů se závažnou jaterní dysfunkcí (viz bod 4.3). Jaterní onemocnění neovlivňuje významně farmakokinetiku hydrochlorothiazidu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)