salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: centrálně působící sympatomimetika
ATC kód: N06BA9
Atomoxetin je vysoce selektivní a silný inhibitor presynaptického transportéru pro noradrenalin, což je jeho předpokládaný mechanismus účinku, bez přímého ovlivnění transportérů pro serotonin nebo dopamin. Atomoxetin má minimální afinitu k dalším noradrenergním receptorům nebo k ostatním transportérům či receptorům neurotransmiterů. Atomoxetin má dva hlavní oxidativní metabolity: 4-hydroxyatomoxetin a N-desmetylatomoxetin. 4-hydroxyatomoxetin je ekvipotentní atomoxetinu jako inhibitor transportu noradrenalinu, ale na rozdíl od atomoxetinu vykazuje určitou inhibiční aktivitu na transportér pro serotonin. Účinek na tento transportér je pravděpodobně minimální vzhledem ke skutečnosti, že většina 4-hydroxyatomoxetinu je dále metabolizována a v plazmě cirkuluje v mnohem menších koncentracích (1% plazmatické koncentrace atomoxetinu u extenzivních metabolizérů a 0,1% u slabých metabolizérů). N-desmetylatomoxetin má v porovnání s atomoxetinem podstatně menší farmakologickou aktivitu. V ustáleném stavu cirkuluje v plazmě u extenzivních metabolizérů v nižších koncentracích a u slabých metabolizérů ve srovnatelných koncentracích s mateřskou látkou.
Atomoxetin není psychostimulans a není derivátem amfetaminu. V randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii sledující potenciál k zneužívání u dospělých, ve které byly porovnávány účinky atomoxetinu a placeba, nebyla u atomoxetinu zjištěná taková odpověď, která by ukazovala na jeho stimulační nebo euforické vlastnosti.
Přípravek Strattera byl hodnocen ve studiích, kterých se zúčastnilo více než 5000 dětí a dospívajících pacientů s ADHD. Akutní účinnost přípravku Strattera v léčbě ADHD byla původně stanovená v šesti randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích o trvání 6 – 9 týdnů. Příznaky a projevy ADHD byly hodnoceny porovnáním průměrné změny mezi výchozím a výsledným stavem u pacientů léčených přípravkem Strattera nebo placebem. V každé z těchto šesti studií byl atomoxetin statisticky významně účinnější než placebo z hlediska snížení příznaků a projevů ADHD.
Účinnost atomoxetinu na udržení symptomatické odpovědi byla dále prokázána v roční, placebem kontrolované studii u více než 400 pacientů, která byla prováděna hlavně v Evropě (přibližně tříměsíční otevřená akutní léčba, po které následovala devítiměsíční dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná udržovací léčba). Podíl pacientů s relapsem po 1 roce byl při léčbě atomoxetinem 18,7 % a při léčbě placebem 31,4 %. Po roční léčbě atomoxetinem byla u pacientů, kteří pokračovali v léčbě atomoxetinem po dobu dalších 6 měsíců, menší pravděpodobnost relapsu nebo částečného návratu symptomů v porovnání s pacienty, u kterých byla ukončena aktivní léčba a byli převedeni na placebo (2% resp. 12%). U dětí a dospívajících se má při dlouhodobé léčbě pravidelně hodnotit její přínos.
Přípravek Strattera byl účinný při podávání 1x denně i při rozdělené dávce podávané ráno a pozdě odpoledne nebo časně večer. Přípravek Strattera podávaný jednou denně prokázal statisticky významně větší snížení závažnosti symptomů ADHD v porovnání s placebem podle posouzení učitelů a rodičů.
Ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných 10 týdenních klinických studiích bylo zařazeno 536 dospělých pacientů s ADHD. Pacienti užívali přípravek Strattera dvakrát denně a dávky byly titrovány podle klinické odpovědi v rozmezí 60-120 mg/den. Průměrná konečná dávka přípravku Strattera v obou studiích byla přibližně 95 mg denně. V obou studiích došlo při léčbě přípravkem Strattera ke statisticky významnému zlepšení symptomů ADHD podle skóre symptomů ADHD na škále CAARS. Míra zlepšení symptomů byla u dospělých menší než bylo pozorované u dětí. Dlouhodobé udržení účinku nebylo u dospělých dosud prokázáno.
Studie s aktivními komparátory
V randomizované, dvojitě zaslepené, paralelně uspořádané pediatrické 6-ti týdenní studii, v níž byla testována non-inferiorita atomoxetinu ve srovnání se standardním metylfenidátem s prodlouženým uvolňováním, se ukázalo, že komparátor byl spojen s vyšší četností odpovědí ve srovnání s atomoxetinem (p=0,016). Procento pacientů klasifikovaných jako reagujících na léčbu bylo 23,5% (placebo), 44,6% atomoxetin a 56,4% (metylfenidát). Jak atomoxetin tak i komparátor byly statisticky lepší než placebo a metylfenidát byl superioritní k atomoxetinu (p=0,016). Nicméně z této studie byli vyloučeni pacienti, kteří nereagovali na stimulanty.
Úplná studie QT/QTc provedená u zdravých dospělých slabých metabolizérů CYP2D6 s dávkami až 60 mg dvakrát denně prokázala, že se účinek atomoxetinu na QTc interval při maximálních koncentracích významně neliší od placeba. K nepatrnému prodloužení QTc intervalu došlo při zvýšené koncentraci atomoxetinu.
(cs)
|