| salt:hasText
| - K současnému užívání buspironu s jinými léky působícími na CNS je třeba přistupovat s opatrností.
Účinek jiných léků na buspiron
Nedoporučované kombinace:
Inhibitory MAO: Současné podávání s inhibitory MAO může zvýšit krevní tlak. Proto se současné podávání s inhibitory MAO nedoporučuje (viz bod 4.4).
Erythromycin: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a erythromycinu (čtyři dny 1,5 g jednou denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 5x a AUC 6x). Je-li nutné užívat buspiron v kombinaci s erythromycinem, doporučuje se nízká dávka buspironu (např. 2,5 mg dvakrát denně). Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Itrakonazol: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a itrakonazolu (čtyři dny 200 mg jednou denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 13x a AUC 19x). Je-li nutné užívat buspiron v kombinaci s itrakonazolem, doporučuje se nízká dávka buspironu (např. 2,5 mg jednou denně). Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Kombinace užívané s opatrností:
Diltiazem: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a diltiazemu (60 mg třikrát denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 5,3x a AUC 4x). Při podávání buspironu současně s diltiazemem může dojít ke zvýšení účinku a toxicity buspironu. Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Verapamil: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a verapamilu (80 mg třikrát denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax a AUC se zvýšila 3,4x). Při podávání buspironu současně s verapamilem může dojít ke zvýšení účinku a toxicity buspironu. Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Rifampicin: Rifampicin indukuje metabolismus buspironu prostřednictvím CYP3A4. Proto současné podávání buspironu (30 mg v jednorázové dávce) a rifampicinu (pět dnů 600 mg jednou denně) snížilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace (hodnota Cmax se snížila o 84 % a AUC o 90 %) a farmakodynamický účinek buspironu.
Kombinace, které je třeba vzít v úvahu:
SSRI: Kombinace buspironu a selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byla testována v řadě klinických studií u více než 300000 pacientů. I když nebyly pozorovány žádné závažné toxicity, vyskytly se vzácné případy záchvatů u pacientů užívajících buspiron současně se SSRI.
Jednotlivé případy záchvatů u pacientů užívajících buspiron v kombinaci se SSRI byly hlášeny z běžné klinické praxe.
Buspiron by měl být užíván s opatrností v kombinaci se serotonergními léky (včetně IMAO, L-tryptophanu, triptanů, tramadolu, linezolidu, SSRI, lithia a třezalky tečkované), protože existují ojedinělé zprávy o výskytu serotoninového syndromu u pacientů užívajících buspiron současně se SSRI. Při podezření na tuto možnost je třeba ihned přerušit léčbu buspironem a zahájit podpůrnou symptomatickou léčbu.
Vazba na bílkoviny: Buspiron může in vitro vytěsnit léky méně pevně vázané na bílkoviny, jako je digoxin. Klinický význam této vlastnosti není znám.
Nefazodon: Současné podávání buspironu (2,5 nebo 5 mg dvakrát denně) a nefazodonu (250 mg dvakrát denně) způsobilo u zdravých dobrovolníků výrazné zvýšení plazmatických koncentrací buspironu (zvýšení hodnoty Cmax 20x a AUC 50x) a statisticky významné snížení (asi o 50 %) plazmatických koncentrací metabolitu buspironu, 1-pyrimidinylpiperazinu. Při dávkách 5 mg buspironu dvakrát denně bylo pozorováno mírné zvýšení hodnoty AUC u nefazodonu (23 %) a u jeho metabolitů, hydroxy nefazodonu (HO-NEF) (17 %) a mCPP (9 %). Mírné zvýšení hodnoty Cmax bylo pozorováno u nefazodonu (8 %) a jeho metabolitu HO-NEF (11 %).
Profil nežádoucích účinků u jedinců užívajících buspiron v dávce 2,5 mg dvakrát denně a nefazodon v dávce 250 mg dvakrát denně byl podobný jako u jedinců užívajících tyto léky samostatně. U jedinců užívajících buspiron v dávce 5 mg dvakrát denně a nefazodon v dávce 250 mg dvakrát denně se projevily nežádoucí účinky jako točení hlavy, astenie, závratě a ospalost. Při současném podávání s nefazodonem se doporučuje dávku buspironu snížit. Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Grapefruitová šťáva: Současné podávání buspironu v dávce 10 mg a grapefruitové šťávy (dvojitá dávka 200 ml po 2 dny) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 4,3x a AUC 9,2x).
Ostatní inhibitory a induktory CYP3A4: Při podávání se silným inhibitorem CYP3A4 se doporučuje opatrné užívání nízké dávky buspironu. Pro zachování anxiolytického účinku buspironu podávaného v kombinaci se silným induktorem CYP3A4, např. fenobarbitalem, fenytoinem, karbamazepinem, třezalkou tečkovanou, může být nutná úprava dávky buspironu.
Fluvoxamin: Při krátkodobé léčbě buspironem v kombinaci s fluvoxaminem se plazmatické koncentrace buspironu ve srovnání s monoterapií buspironem zdvojnásobily.
Trazadon: Současné podávání trazadonu způsobilo u některých pacientů trojnásobné až šestinásobné zvýšení ALT.
Cimetidin: Současné užívání buspironu a cimetidinu způsobilo mírné zvýšení hladiny metabolitu buspironu, 1-(2-pyrimidinyl)-piperazinu. Vzhledem k silné vazbě buspironu na bílkoviny (asi 95 %) je třeba opatrnosti při současném užívání s léky se silnou vazbou na bílkoviny.
Baklofen, lofexidin, nabilon a antihistaminika mohou zvýšit sedativní účinek.
Účinek buspironu na jiné léky
Diazepam: Po přidání buspironu do dávkovacího režimu diazepamu nebyly pozorovány žádné statisticky významné rozdíly v ustálených farmakokinetických parametrech (Cmax, AUC a Cmin) u diazepamu, ale u nordiazepamu bylo zjištěno zvýšení asi o 15 % a byly pozorovány méně významné nežádoucí klinické účinky (závratě, bolesti hlavy a nauzea).
Haloperidol: Současné podávání haloperidolu a buspironu může zvýšit hladinu haloperidolu v séru.
Digoxin: U člověka se přibližně 95 % buspironu váže na plazmatické bílkoviny. Buspiron nevytěsňuje in vitro léky pevně navázané na sérové bílkoviny (např. warfarin). Ale může in vitro vytěsnit méně pevně navázané léky, jako například digoxin. Klinický význam této vlastnosti není znám.
Po přidání buspironu do léčebného režimu obsahujícího warfarin bylo hlášeno prodloužení protrombinového času.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)