salt:hasText
| - K hypotenzi může dojít se všemi klinickými následky (od mdlob a nevolnosti až po akutní renální selhání, mrtvici či infarkt myokardu a/nebo úmrtí) po první dávce a/nebo prvních dávkách enalaprilátu. K hypotenzi může dokonce dojít několik hodin po podání těchto dávek. Pacienti se zvýšeným rizikem hypotenze po první dávce jsou: osoby se srdečním selháním (s poškozením ledvin nebo bez tohoto poškození), s hyponatremií, pacienti léčení vysokými dávkami diuretik a pacienti,
u kterých bylo dávkování diuretika před léčbou zvýšeno, pacienti s intenzivní diurézou před léčbou, pacienti na hemodialýze a pacienti ve stavu hypovolémie nebo hyponatrémie z jakéhokoliv jiného důvodu (neslaná dieta, průjem, zvracení). Hypotenze po první dávce může být též nebezpečná pro pacienty s ischemickou srdeční chorobou nebo s cerebrovaskulárním onemocněním a pro starší pacienty.
Hypotenze a její závažné následky jsou vzácné a přechodné. Lze jí předejít přerušením léčby diuretiky a diety s nízkým obsahem soli před zahájením léčby přípravkem Enap, pokud je to možné. V dalších zmíněných stavech, nebo pokud nelze přerušit léčbu diuretiky, se doporučuje zavést léčbu poloviční dávkou, tj. 0,625 mg enalaprilátu (½ ampule).
V případě hypotenze by měl být pacient umístěn do polohy vleže na zádech s nízkým polštářem. Dle potřeby by se měl plazmatický objem upravit infuzí fyziologického roztoku. Přechodná hypotenze nepředstavuje kontraindikaci léčby enalaprilem. Po úpravě krevního tlaku a objemu krevní plazmy pacienti obvykle dobře tolerují následující dávky.
Při opakované symptomatické hypotenzi by se buď měla upravit dávka, nebo by se měla léčba přípravkem Enap ukončit.
U pacientů s bilaterální stenózou renálních artérií může nastat přechodné zhoršení renální funkce nebo dokonce akutní renální selhání následkem vazodilatace glomerulární efferentní arterioly. U pacientů s arteriální stenózou solitární ledviny může nastat přechodné zhoršení renální funkce nebo dokonce akutní selhání. Proto je třeba před léčbou a v průběhu léčby sledovat funkci ledviny. Tito pacienti by měli být léčeni enalaprilátem s velkou opatrností a léčba by mělo být vždy zahajováno poloviční dávkou.
Opatrnost se též vyžaduje u pacientů s hemodynamicky významnou stenózou aortální chlopně nebo stenózou výtokové části levé srdeční komory a u pacientů s generalizovanou aterosklerózou vzhledem k riziku hypotenze a myokardiální, cerebrální a renální ischémie. Pacienti s periferní obstrukční arteriální chorobou nebo s generalizovanou aterosklerózou mohou rovněž mít renovaskulární onemocnění a proto by měli být léčeni opatrně a léčba by měla být vždy zahájena s nejnižší dávkou enalaprilátu.
V průběhu léčby tabletami Enap může dojít ke zvýšení hladin draslíku, zejména u pacientů s chronickým renálním selháním, s diabetem, při současném užívání diuretik šetřících draslík, (jako je spironolakton, amilorid, triamteren) nebo tablet obsahujících draslík. Proto se v průběhu léčby injekčním roztokem Enap současné užívání těchto léků nedoporučuje.
V průběhu léčby injekčním roztokem Enap i.v. může nastat angioedém obličeje a krku, jazyka, hlasivkové štěrbiny, hrdla a končetin. V případě že se objeví angioedém, obvykle postačuje přerušit léčbu a sledovat stav pacienta do vymizení všech příznaků. Angioedém obličeje, rtů, krku a končetin obvykle zmizí bez léčby, i když k ulehčení těchto symptomů mohou být užitečná antihistaminika. Angioedém jazyka, hlasivkové štěrbiny a hrdla by měl být ihned léčen adrenalinem (podkožní podání 0,3 ml až 0,5 ml roztoku adrenalinu v poměru 1:1 000) a průchod vzduchu by měl být udržován intubací a v případě nutnosti též laryngotomií.
V literatuře existují zprávy o závažné neutropenii a agranulocytóze, při kterých nebylo možno vyloučit kauzální souvislost s enalaprilem. Proto se při léčbě injekčním roztokem Enap i.v. rovněž doporučuje sledování počtu leukocytů, zejména u pacientů s chorobami pohybové tkáně nebo s onemocněními ledvin.
V průběhu léčby inhibitory ACE bylo několik případů akutního poškození jater s cholestatickou žloutenkou, náhlou hepatickou nekrózou a (s některými) fatálními následky. Příčina výskytu tohoto syndromu nebyla dosud zcela vyjasněna. Pacienti užívající přípravek Enap, u kterých se rozvine žloutenka a zvýšení jaterních enzymů, by měli ihned léčbu přerušit; měli by být pečlivě sledováni a v případě potřeby též léčeni.
Následkem zvýšeného rizika anafylaktoidních reakcí by se neměl Enap i.v. podávat pacientům hemodialyzovaným polyakrylonitrilovými membránami, pacientům podrobujícím se aferéze s dextran-sulfátem a bezprostředně před desensibilizací proti vosímu či včelímu jedu.
Účinnost a bezpečnost enalaprilátu u dětí nebyla dosud dostatečně zkoumána.
Podávání ACE inhibitorů by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu (viz bod 4.3, 4.6).
Zvláštní varování ohledně pomocných látek
Injekční roztok Enap i.v. obsahuje benzylalkohol. Přípravky pro parenterální užívání obsahující benzylalkohol jsou kontraindikovány u kojenců a u dětí do 3 let.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, tj. je v podstatě „bez-sodíku“.
(cs)
|