| salt:hasText
| - Podobně jako jiná silná celková anestetika musí být také isofluran podáván pouze na pracovištích vybavených odpovídající přístrojovou anesteziologickou technikou a pouze osobami náležitě vyškolenými v podávání celkové anestezie, se zkušeností s vedením anestezie a se znalostí farmakologie přípravku. Isofluran je nutné podávat pomocí odpařovače speciálně kalibrovaného pro jeho použití, aby bylo možné přesně kontrolovat podanou koncentraci přípravku. Při prohlubování anestezie dochází ke zvýšení hypotenze a dechovému útlumu. Protože isofluran rychle a snadno může měnit hladiny anestezie, je třeba používat pouze odpařovače, které dávkují požadovanou koncentraci s náležitou přesností, nebo přístrojovou techniku umožňující monitoraci koncentrací plynů při nádechu a výdechu. Stupeň hypotenze a dechového útlumu mohou být ukazatelem hloubky anestezie.
Záznamy prokazují, že isofluran může způsobit poškození jater v rozsahu od mírného, přechodného zvýšení jaterních enzymů až po fatální jaterní nekrózu ve velmi vzácných případech.
Bylo zaznamenáno, že předchozí expozice halogenovým uhlovodíkovým anestetikům, zvláště pokud je interval kratší než 3 měsíce, může zvýšit potenciál poškození jater.
Cirhóza, virová hepatitida nebo jiné již existující onemocnění jater může být důvodem k výběru jiného než halogenovaného anestetika.
Isofluran může způsobit dechový útlum, který může být zesílen premedikací omamnými látkami nebo jinými látkami způsobujícími dechový útlum. Dýchání by mělo být pod kontrolou a v případě potřeby je třeba zajistit jeho podporu (viz bod 4.8).
S opakovaným použitím anestezie nejsou dostatečné zkušenosti, aby bylo možné učinit v tomto ohledu definitivní doporučení. Stejně jako u všech halogenovaných anestetik je třeba k opakování anestezie
během krátkého časového období přistupovat s opatrností.
Potenciace neuromuskulární únavy může být pozorována u pacientů s neuromuskulárním onemocněním, jako je myasthenia gravis. U těchto pacientů se musí isofluran používat opatrně.
Při hlubších hladinách anestezie zvyšuje isofluran výrazně průtok krve mozkem. Proto může docházet k přechodnému zvýšení tlaku mozkomíšního moku, které je plně reverzibilní hyperventilací.
U pacientů se zvýšeným intrakraniálním tlakem se musí isofluran používat opatrně. V takových případech může být nutná hyperventilace.
Přípravek AERRANE by měl být podáván s opatrností pacientům, u kterých se může rozvinout bronchokonstrikce, protože může nastat bronchospazmus (viz bod 4.8).
Použití isofluranu nebylo rozsáhle zkoušeno u pacientů s hypovolémií, hypotenzí a oslabených pacientů. U těchto pacientů se doporučuje použít nižší koncentrace isofluranu.
Bez ohledu na použité anestetikum je důležité u pacientů s ischemickou chorobou srdeční udržet normální hemodynamiku, aby se předešlo ischémii myokardu.
Vzhledem k tomu, že přípravek AERRANE dráždí sliznice, je jeho použití obtížné u inhalační anestezie aplikované pomocí masky. Během zahajovací fáze anestezie u dětí se může zvýšit sekrece slin a tracheobronchiální sekrece, což může způsobit laryngospasmus.
U pacientek podstupujících umělý potrat byly po podání isofluranu zaznamenány zvýšené krevní ztráty srovnatelné s krevními ztrátami po anestezii při použití jiných inhalačních látek.
Isofluran uvolňuje děložní svalstvo, a proto je při porodnických operacích třeba používat co nejnižší koncentrace isofluranu (viz bod 4.6).
U vnímavých jedinců může isofluranová anestezie vyvolat hypermetabolický stav kosterních svalů vedoucí k vysoké spotřebě kyslíku a klinickému syndromu známému jako maligní hypertermie. Tento syndrom zahrnuje nespecifické příznaky, jako je svalová ztuhlost, tachykardie, tachypnoe, cyanóza, arytmie a nestálý krevní tlak. (Je třeba také poznamenat, že mnohé z těchto nespecifických příznaků se mohou objevit při mírné anestezii, akutní hypoxii apod.) Zvýšení celkového metabolismu se může projevit zvýšenou teplotou (která se může v tomto případě rychle zvýšit na počátku anestezie nebo později, ale obvykle se nejedná o první příznak zvýšeného metabolismu) a zvýšeným využitím absorbentu CO2 (horká nádoba pohlcovače). Parciální tlak O2 a pH mohou klesnout a může se objevit hyperkalémie a deficit bazí. Léčba zahrnuje přerušení přívodů látek, které spouštějí tyto mechanizmy (např. isofluranu), intravenózní aplikaci sodné soli dantrolenu a zajištění podpůrné léčby. Taková léčba zahrnuje intenzivní péči směřující k obnovení normální tělesné teploty, podporu dýchání a oběhového systému podle potřeby a úpravu elektrolytů, tekutin a acidobazické rovnováhy. (Viz příbalová informace pro intravenózní podávání dantrolenu sodného pro podrobnosti o léčbě pacienta.) Později může dojít k selhání ledvin.
Byly zaznamenány ojedinělé případy zvýšeného karboxyhemoglobinu při použití halogenovaných inhalačních látek se složkou -CF2H (tj. desfluran, enfluran a isofluran). Žádné klinicky významné koncentrace oxidu uhelnatého se v přítomnosti normálně hydratovaných absorbentů nevytvářejí. Pro absorbenty CO2 je třeba dodržovat pokyny výrobce.
Vzácně byly zaznamenány případy extrémní teploty, kouře nebo spontánního požáru anestetických přístrojů v průběhu podávání celkové anestezie s léčivými přípravky této třídy, pokud byly použity ve spojení s vyschlými CO2 absorbenty, zvláště těmi, které obsahují hydroxid draselný (např. Baralym). Pokud má lékař podezření na vyschlý absorbent CO2, pak je třeba ho před podáním isofluranu vyměnit. Barevný indikátor většiny absorbentů CO2 se při vyschnutí nemusí nezbytně změnit. Z tohoto důvodu není možné brát fakt, že nedošlo ke změně barvy, jako bezpečnou známku dostatečného zvlhčování. Nádobu s absorbentem CO2 vyměňujte pravidelně bez ohledu na stav barevného indikátoru.
Použití inhalačních anestetik bylo vzácně spojeno se zvýšenou hladinou sérového draslíku, která v pooperačním období operaci vedla k srdečním arytmiím a úmrtí u dětských pacientů. Zdá se, že nejvíce ohroženi jsou pacienti s latentním i akutním neuromuskulárním onemocněním, zejména s Duchenneovou muskulární dystrofií. Současné užívání sukcinylcholinu bylo spojeno s většinou, nikoli všemi, z těchto případů. U těchto pacientů se také zaznamenalo významné zvýšení sérových hladin kreatinkinázy a v některých případech změny v moči konzistentní s myoglobinurií. I přes podobnost s projevy maligní hypertermie nevykazuje žádný z těchto pacientů příznaky svalové rigidity nebo hypermetabolického stavu. Doporučuje se včasná a rázná léčba hyperkalémie a rezistentní arytmie, stejně jako následné vyšetření latentního neuromuskulárního onemocnění.
Isofluran může způsobit mírný pokles kognitivních funkcí po dobu 2 - 4 dnů po anestezii. Nepatrné změny nálady a symptomy mohou přetrvávat až 6 dní po podání. Toto je třeba zvážit u pacientů, kteří se navrací do normálních denních činností, včetně řízení a obsluhy těžkých strojů (viz bod 4.7).
Isofluran výrazně zesiluje účinek nedepolarizujících relaxancií.
Děti do 2 let věku
Při použití isofluranu u malých dětí je třeba postupovat opatrně vzhledem k omezeným zkušenostem s touto skupinou pacientů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)