| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Kardiotonika kromě srdečních glykosidů, inhibitory fosfodiesterázy ATC kód: C01C E02
Mechanismus účinku
Milrinon patří mezi pozitivně inotropní a vazodilatačně působící látky s malou chronotropní aktivitou. Současně zlepšuje uvolnění levé komory při diastole.
Liší se od digitalisových glykosidových katecholaminů či inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu ve struktuře a mechanismu účinku.
Farmakodynamické účinky
Milrinon je selektivním inhibitorem vrcholového III-fosfodiesteráza-enzymu v srdečních a cévních svalech. Vyvolává mírné zvýšení vodivosti A-V uzlu, ale jinak nemá žádné další signifikantní elektrofyziologické účinky.
Klinická účinnost a bezpečnost
V klinických studiích bylo prokázáno, že milrinon vyvolává rychlé zlepšení hemodynamických projevů městnavého srdečního selhání včetně srdečního výdeje, plicního kapilárního tlaku v zaklínění a cévního odporu bez klinicky signifikantních účinků na srdeční frekvenci nebo spotřebu kyslíku myokardem.
Hemodynamické zlepšení během intravenózní terapie milrinonem je doprovázeno klinickým symptomatickým zlepšením městnavého srdečního selhání měřeným změnou klasifikace dle Newyorské srdeční společnosti.
Pediatrická populace:
V literatuře byly nalezeny klinické studie u pacientů léčených z důvodu syndromu nízkého srdečního výdeje po srdeční operaci, septickém šoku nebo plicní hypertenzi. Obvyklé dávkování zahrnovalo zahajovací dávku 50 až 75 µg/kg podávaných po dobu 30 až 60 minut následovanou intravenózní kontinuální infúzí 0,25 až 0,75 µg/kg/min po dobu až 35 hodin. V těchto studiích milrinon prokázal zvýšení srdečního výdeje, snížení srdečního plnícího tlaku a snížení systémového a plicního cévního odporu s minimálními změnami v srdeční frekvenci a spotřeby kyslíku myokardem.
Studie dlouhodobějšího používání milrinonu nepostačují k doporučení delšího podávání než 35 hodin.
Některé studie hodnotily pediatrické použití milrinonu u pacientů s nehyperdynamickým septickým šokem (Barton et al., 1996; Lindsay et al., 1998); the effect of milrinone on postbypass pulmonary hypertension after tetralogy of Fallot repair (Chu et al., 2000); kombinované účinky oxid dusnatého a milrinonu na plicní oběh po zákroku Fontanova typu (Cai et al., 2008).
Výsledky těchto studií byly nepřesvědčivé. Proto nelze použití milrinonu v těchto indikacích doporučit.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)