salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antiandrogeny.
ATC skupina: L02BB03
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen, který nemá žádnou další endokrinní aktivitu. Váže se na androgenní receptory aniž by aktivoval expresi genů, a tím inhibuje androgenní stimulaci. Výsledkem této inhibice je regrese tumorů prostaty. Přerušení léčby bikalutamidem může u některých pacientů způsobit manifestaci syndromu z vysazení antiandrogenu (antiandrogen withdrawal syndrome).
Bikalutamid 150 mg -byl studován jako přípravek k léčbě pacientů s lokalizovaným (T1-T2, N0 nebo NX, M0) nebo lokálně pokročilým (T3-T4, jakékoliv N, M0; T1-T2, N+, M0) nemetastatickým nádorem prostaty v kombinované analýze tří placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studií, provedených celkem na 8113 pacientech, kdy byl bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii (především ozařování vnějším svazkem). Při další době sledování s mediánem 7,4 roku došlo u 27,4 % resp. 30,7 % pacientů léčených bikalutamidem resp. placebem k objektivní progresi onemocnění.
Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve všech skupinách pacientů, nejpatrnější však bylo u pacientů s nejvyšším rizikem progrese onemocnění. Proto se mohou lékaři rozhodnout, že optimální léčebná strategie pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, především při adjuvantní léčbě po radikální prostatektomii, může spočívat v odložení hormonální terapie, dokud se neobjeví známky progrese choroby.
Při délce sledování s mediánem 7,4 roku nebyl pozorován rozdíl v celkovém přežití s mortalitou 22,9 % (HR = 0,99; 95 % interval spolehlivosti 0,91 až 1,09). Nicméně při analýze podskupin byly zjevné některé trendy.
Data vztahující se k přežití bez progrese a data vztahující se k celkovému přežití u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním jsou souhrnně uvedena v tabulce 1 a tabulce 2.
Tablulka 1: Přežití bez progrese u lokálně pokročilého onemocnění podle podskupin léčby
Analyzovaná populace
Příhody (%) u pacientů užívajících bikalutamid
Příhody (%) u pacientů užívajících placebo
Poměr rizik
(95% interval spolehlivosti)
Vyčkávání pod dohledem (watchful waiting)
193/335 (57.6)
222/322 (68.9)
0.60 (0.49 až 0.73)
Radioterapie
66/161 (41.0)
86/144 (59.7)
0.56 (0.40 až 0.78)
Radikální prostatektomie
179/870 (20.6)
213/849 (25.1)
0.75 (0.61 až 0.91)
Tabulka 2: Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle podskupin členěných dle léčby
Analyzovaná populace
Úmrtí (%) u pacientů léčených přípravkem bikalutamid
Úmrtí (%) u pacientů léčených placebem
Poměr rizik (95% interval spolehlivosti)
Vyčkávání pod dohledem (watchful waiting)
164/335 (49.0)
183/322 (56.8)
0.81 (0.66 až1.01)
Radioterapie
49/161 (30.4)
61/144 (42.4)
0.65 (0.44 až 0.95)
Radikální prostatektomie
137/870 (15.7)
122/849 (14.4)
1.09 (0.85 až 1.39)
U pacientů s lokalizovaným onemocněním, jimž byl podáván pouze bikalutamid, nebyl signifikantní rozdíl v přežití bez progrese onemocnění. U těchto pacientů byl patrný trend k nižší míře přežití ve srovnání s pacienty dostávajícími placebo (HR = 1,16; 95 % interval spolehlivosti 0,99 až 1,37). Vzhledem k tomu není poměr riziko-benefit pro používání bikalutamidu 150 mg u této skupiny pacientů považován za příznivý.
Účinnost bikalutamidu 150 mg v léčbě pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty bez metastáz, u nichž byla primárně indikována hormonální terapie byla hodnocena samostatně a to meta-analýzou dvou studií na 480 dosud neléčených pacientech s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě nebyl statisticky významný rozdíl v přežití (HR=1,05 (CI=0,81-1,36), p=0,669) ani v délce doby do progrese (HR=1,20 (CI 0,96-1,51), p=0,107) mezi skupinou léčenou bikalutamidem 150 mg a skupinou léčenou kastrací. Byl pozorován obecný trend ve prospěch bikalutamidu 150 mg oproti kastraci, s ohledem na kvalitu života, se statisticky významně vyšší sexuální apetencí (p=0,029) a tělesnou zdatností (p=0,046) u těch podskupin, kde byla tato data k dispozici.
Kombinovaná analýza 2 klinických studií s 805 dosud neléčenými pacienty s metastatickým (M1) karcinomem prostaty s očekávanou 43% mortalitou prokázala, že léčba bikalutamidem 150 je méně účinná než kastrace, pokud jde o dobu přežívání (HR = 1,30 [interval spolehlivosti 1,04 – 1,65]), přičemž tento odhadovaný rozdíl činí 42 dnů při střední době přežití 2 roky.
Bikalutamid je racemát a antiandrogenní aktivitu má téměř výhradně R-enantiomer.
(cs)
|