salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Paracetamol, kombinace kromě psycholeptik
ATC kód: N02BE51
Mechanismus účinku paracetamolu:
In vivo vykazuje paracetamol analgetické i antipyretické účinky, které jsou zřejmě zprostředkované inhibicí cyklooxygenázy (COX) v centrálním nervovém systému. Přestože tento mechanismus je sdílen s nesteroidními protizánětlivými léčivými látkami (NSAIDs), nemá paracetamol významný protizánětlivý účinek a neinhibuje produkci tromboxanů zodpovědných za krevní srážlivost. Na antinociceptivním účinku paracetamolu se mohou podílet další dráhy, jako serotonergní sestupná dráha pro bolest.
Mechanismus účinku fenylefrinu
Fenylefrin je silný agonista alfa1-adrenoceptorů. Jeho aktivita na periferních alfa-l receptorech vyvolává vasokonstrikci, která snižuje otok na nosní sliznici a otok nosu. Při intravenózním podání zvyšuje fenylefrin konzistentně celkový periferní odpor (TPR), systolický (SBP) a diastolický (DBP) krevní tlak, přičemž tep se snižuje jako důsledek reflexní bradykardie. Hemodynamické změny způsobené i.v. fenylefrinem se mohou lišit dle věku a základního krevního tlaku. Mladé normotenzní subjekty budou vykazovat větší poklesy tepu a menší nárůsty SBP než mladé hypertenzní a starší normotenzní subjekty, zatímco starší hypertenzní subjekty vykazují nejmenší danou reflexní bradykardii a nejvyšší růst SBP. Perorálně podávaná léčivá látka nevykázala konzistentní kardiovaskulární vlivy při doporučených dávkách 10 – 12,2 mg 4 x denně. K vyvolání klinicky významných kardiovaskulárních vlivů, jako např. zvýšený diastolický krevní tlak a reflexní srdeční zpomalení, jsou nutné perorální dávky 40 až 60 mg.
Hypertenzní interakce se vyskytují mezi sympatomimetickými aminy jako fenylefrin a inhibitory monoamino oxidázy. Fenylefrin může snížit účinnost beta-blokátorů a antihypertenziv.
(cs)
|