salt:hasText
| - Účinky přípravku Topiramat Bluefish na jiné antiepileptické léčivé přípravky
Kombinace přípravku Topiramat Bluefish s jinými antiepileptiky (fenytoin, karbamazepin, kyselina valproová, fenobarbital, primadon) nemá žádný vliv na rovnovážné plazmatické koncentrace těchto antiepileptik s výjimkou ojedinělých případů, kdy přidání přípravku Topiramat Bluefish k fenytoinu může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací fenytoinu. Tato skutečnost je pravděpodobně způsobena inhibicí polymorfní izoformy specifického enzymu (CYP2C19). U každého pacienta léčeného fenytoinem by proto při klinických projevech nebo příznacích toxicity měly být monitorovány hladiny fenytoinu.
Podle farmakokinetické interakční studie pacientů s epilepsií nemělo přidání topiramátu k lamotriginu žádný vliv na rovnovážnou plazmatickou hladinu lamotriginu při dávkách topiramátu 100 až 400 mg/den. V průběhu ukončování nebo po ukončení léčby lamotriginem navíc nedošlo k žádné změně v rovnovážné koncentraci topiramátu (průměrná dávka 327 mg/den).
Topiramát inhibuje enzym CYP2C19 a může ovlivnit ostatní látky, které se metabolizují pomocí tohoto enzymu (např. diazepam, imipramin, moklobemid, progvanil, omeprazol).
Vliv jiných antiepileptik na přípravek Topiramat Bluefish
Fenytoin a karbamazepin snižují plazmatické koncentrace topiramátu. Zavedení či vysazení fenytoinu nebo karbamazepinu během léčby přípravkem Topiramat Bluefish může vyžadovat úpravu dávky přípravku Topiramat Bluefish. Dávka by měla být upravena titrací až do klinické odpovědi. Zavedení či vysazení kyseliny valproové nevede k významným změnám plazmatických koncentrací přípravku Topiramat Bluefish, a proto není nutné upravovat dávkování přípravku Topiramat Bluefish. Výsledky těchto interakcí jsou shrnuty níže:
Současně podávané AE
Koncentrace AE
Koncentrace přípravku Topiramat Bluefish
Fenytoin
↔**
↓
Karbamazepin
↔
↓
Kyselina valproová
↔
↔
Lamotrigin
↔
↔
Fenobarbital
↔
NS
Primidon
↔
NS
↔ = žádný vliv na plazmatickou koncentraci (změna o ≤ 15%)
** = zvýšení plazmatické koncentrace u jednotlivých pacientů
↓ = snížení plazmatické koncentrace
NS = nebylo studováno
AE = antiepileptikum
Další interakce s léčivými přípravky
Digoxin
Ve studii s jednorázovým podáním docházelo v důsledku podání přípravku Topiramat Bluefish ke zmenšení plochy pod křivkou (AUC) sérového digoxinu o 12 %. Klinický význam tohoto pozorování není znám. U pacientů léčených digoxinem by při přidání či vysazování přípravku Topiramat Bluefish mělo být zajištěno pravidelné monitorování sérových hladin digoxinu.
Přípravky s tlumivým účinkem na CNS
Současné podávání přípravku Topiramat Bluefish a alkoholu nebo jiných přípravků s tlumivým účinkem na CNS nebylo hodnoceno v klinických studiích. Doporučuje se, aby přípravek Topiramat Bluefish nebyl podáván současně s alkoholem ani jinými přípravky s tlumivým účinkem na CNS.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Při společném podávání topiramátu a třezalky tečkované bylo pozorováno zvýšené riziko snížení plazmatických hladin a následné ztráty účinku. Za účelem zhodnocení této potenciální interakce nebyly provedeny žádné klinické studie.
Perorální antikoncepce:
Ve farmakokinetické interakční studii, v níž byl zdravým dobrovolnicím, které neužívaly žádnou jinou léčbu, podáván kombinovaný perorální antikoncepční přípravek obsahující 1 mg norethindrone (NET) a 35μg etinylestradiolu (EE) současně s přípravkem Topiramat Bluefish v dávkách 50 až 200 mg/den, nebyly prokázány statisticky významné změny v průměrné expozici (AUC) žádné ze složek perorální antikoncepce. V další studii přídatné terapie u pacientů užívajících kyselinu valproovou došlo ke statisticky významnému snížení expozice EE při podání dávek 200, 400 a 800 mg/den (18%, 21%, resp. 30%). V žádné ze studií nemělo podávání přípravku Topiramate Bluefish (50 – 200 mg u zdravých dobrovolníků a 200 – 800 mg/den u pacientů s epilepsií) významný vliv na expozici NET. Ačkoli byl zjištěn na dávce závislý pokles expozice EE pro dávky mezi 200 – 800 mg/den (u pacientů s epilepsií), nebyla pozorována žádna významná na dávce závislá změna expozice EE u dávek 50 – 200 mg/den (u zdravých dobrovolnic). Klinický význam těchto změn není znám. U žen užívajících kombinovanou hormonální antikoncepci souběžně s přípravkem Topiramat Bluefish je třeba zohlednit potenciální pokles účinnosti antikoncepce a větší pravděpodobnost výskytu intermenstruačního krvácení. Pacientky, které užívají perorální antikoncepci obsahující estrogeny, by měly být požádány, aby hlásily jakékoli změny menstruačního krvácení. Antikoncepční účinnost může být snížena, i pokud se u pacientky nevyskytuje intermenstruační krvácení.
Lithium
Při souběžném podávání s topiramátem v dávce 200 mg/den bylo u zdravých dobrovolníků pozorováno snížení (18 % u AUC) systémové expozice lithiem. U pacientů s bipolární poruchou zůstala farmakokinetika lithia při léčbě topiramátem v dávkách 200 mg/den nezměněna; avšak po podávání topiramátu v dávkách do 600 mg/den bylo zjištěno zvýšení systémové expozice (26% u AUC). Hladiny lithia by při podávání současně s topiramátem měly být monitorovány.
Risperidon
Obdobné výsledky byly zjištěny ve studiích lékových interakcí prováděných s jednorázovou dávkou u zdravých dobrovolníků a opakovaným dávkováním u pacientů s bipolární poruchou. Při souběžném užívání s topiramátem ve vzestupných dávkách 100, 250 a 400 mg/den bylo zjištěno snížení systémové expozice risperidonem (podávaným v dávkách od 1 do 6 mg/den) (16% resp. 33% pro AUC v rovnovážném stavu při dávkách 250 resp. 400 mg/den). Nicméně, rozdíly v AUC celkové účinné frakce mezi léčbami resperidonem samotným a v kombinační léčbě s topiramátem nebyly statisticky významné. Zjištěny byly jen minimální změny farmakokinetiky celkové účinné frakce (risperidon plus 9-hydroxyrisperidon) a žádné změny pro 9-hydroxyrisperidon. U systémové expozice celkové účinné frakci risperidonu a topiramátu nebyly pozorovány žádné významné změny, a proto budou tyto reakce pravděpodobně klinicky nevýznamné. Po přidání topiramátu (250 – 400 mg/den) k existující léčbě risperidonem (1 – 6 mg/den) byly častěji než před přidáním topiramátu hlášeny nežádoucí účinky (90% resp. 54%). Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky po přidání topiramátu k risperidonu byly: ospalost (27% a 12%), parestezie (22% a 0%) a nauzea (18% resp. 9%).
Hydrochlorothiazid
Studie lékových interakcí provedená u zdravých dobrovolníků hodnotila farmakokinetiku hydrochlorothiazidu (25 mg 4 x denně) a topiramátu (96 mg 2 x denně) v rovnovážném stavu při podávání každého přípravku zvlášť a v kombinaci. Podle výsledků této studie došlo ke zvýšení Cmax topiramátu o 27% a AUC se zvětšila o 29% poté, co byl k topiramátu přidán hydrochlorothiazid. Klinický význam této změny není znám. Přidání hydrochlorothiazidu k terapii topiramátem může vyžadovat úpravu dávky topiramátu. Farmakokinetika hydrochlorothiazidu v rovnovážném stavu nebyla významně ovlivněna současným podáváním topiramátu. Klinické laboratorní výsledky naznačily snížení sérové hladiny draslíku po léčbě topiramátem i hydrochlorothiazidem, tento pokles byl výraznější, když byly oba přípravky podávány v kombinaci.
Metformin
Studie lékových interakcí metforminu a topiramátu u zdravých dobrovolníků hodnotila farmakokinetiku těchto látek v plazmě v rovnovážném stavu po podání metforminu samostatně a v kombinaci s topiramátem. Z výsledků této studie vyplývá, že průměrná Cmax metforminu je zvýšena o 18 % a průměrná AUC0-12hod o 25 %, zatímco průměrná hodnota CL/F je snížena o 20 % při podání metforminu a topiramátu současně. Topiramát neovlivňoval hodnotu tmax metforminu. Klinický význam účinku topiramátu na farmakokinetiku metforminu není jasný. Perorální plazmatická clearance topiramátu se zdá být snížena při současném podání metforminu. Rozsah změny clearance není znám. Klinický význam účinku metforminu na farmakokinetiku topiramátu není jasný.
Pokud je v průběhu léčby metforminem zahájena nebo ukončena léčba přípravkem Topiramat Bluefish, je třeba věnovat zvýšenou pozornost pravidelným kontrolám kompenzace diabetu.
Pioglitazone
Studie lékových interakcí prováděná u zdravých dobrovolníků posuzovala farmakokinetiku topiramátu a pioglitazonu v rovnovážném stavu při jejich podání v monoterapii a souběžně. Bylo zjištěno 15% snížení hodnoty AUCt,ss pioglitazonu, zatímco u Cmax,ss nebyla zjištěna žádná změna. Toto zjištění nebylo statisticky významné. Kromě toho bylo zjištěno 13% snížení Cmax,ss a 16% snížení AUCt,ss aktivního hydroxy-metabolitu a 60% snížení Cmax,ss a AUCt,ss aktivního keto-metabolitu. Klinický význam těchto zjištění není znám. Při přidání přípravku Topiramat Bluefish k léčbě pioglitazonem nebo pioglitazonu k léčbě přípravkem Topiramat Bluefish je nutné věnovat zvýšenou pozornost pravidelnému monitorování kompenzace diabetu.
Glibenklamid
Studie lékových interakcí prováděná u pacientů s diabetem druhého typu hodnotila farmakokinetiku glibenklamidu (5 mg/den) v rovnovážném stavu podávaného v monoterapii a souběžně s topiramátem (150 mg/den). Byl-li glibenklamid podáván souběžně s topiramátem, bylo zaznamenáno 25% snížení AUC24 glibenklamidu. Systémová expozice aktivním metabolitům, 4- trans -hydroxy-glibenklamidu (M1) a 3- cis -hydroxyglibenklamidu (M2) byla rovněž o 13% resp. 15% nižší. Farmakokinetika topiramátu v rovnovážném stavu nebyla souběžným podáním glibenklamidu ovlivněna.
Po přidání topiramátu k terapii glibenklamidem nebo glibenklamidu k terapii topiramátem je třeba věnovat zvýšenou pozornost pravidelným kontrolám kompenzace diabetu.
Jiné formy interakcí
Látky zvyšující náchylnost k nefrolitiáze
Užívání přípravku Topiramat Bluefish souběžně s jinými látkami zvyšujícími pravděpodobnost rozvoje nefrolitiázy může zvyšovat riziko nefrolitiázy. Pokud pacient užívá přípravek Topiramat Bluefish, podobné látky by se podávat neměly, neboť mohou vytvářet fyziologické prostředí zvyšující nebezpečí tvorby ledvinových kamenů.
Kyselina valproová
Souběžné podávání topiramátu a kyseliny valproové bylo spojeno s hyperamonemií s nebo bez encefalopatie u pacientů, kteří tolerovali každý léčivý přípravek zvlášť. U většiny pacientů klinické projevy a příznaky vymizely po vysazení jednoho či druhého léčivého přípravku. Tento nežádoucí účinek není důsledkem farmakokinetické interakce. Souvislost mezi rozvojem hyperamonemie a monoterapií nebo kombinovanou léčbou (s jinými antiepileptiky) topiramátem nebyla dosud stanovena.
Další farmakokinetické interakční studie
Byly provedeny klinické studie ke zhodnocení potenciálních lékových interakcí mezi topiramátem a jinými látkami. Změny Cmax a AUC, ke kterým docházelo v důsledku interakcí, jsou shrnuty níže. Druhý sloupec (koncentrace současně podávaného léku) popisuje co se dělo s koncentracemi současně podávaného léku uvedeného v první sloupci, když je přidán topiramát. Třetí sloupec (koncentrace topiramátu) popisuje, jak současné podávání léku uvedeného v prvním sloupci ovlivňuje koncentraci topiramátu.
�
Souhrn výsledků z dalších farmakokinetických studií lékových interakcí
Současně podávaný lék
Koncentrace současně podávaného léku a
Koncentrace topiramátua
Amitriptylin
↔ 20% zvýšení Cmax a AUC metabolitu nortriptylinu
NS
Dihydroergotamin (perorální a subkutánní)
↔
↔
Haloperidol
↔ 31% nárůst AUC metabolitu vzniklého redukcí
NS
Propranolol
↔ 17% zvýšení Cmax 4-OH propranololu (TPM 50 mg 2 x denně)
9% a 16% zvýšení Cmax,
9% a17% nárůst AUC (40 a 80 mg propranololu 2 x denně)
Sumatriptan (perorální a subkutánní)
↔
NS
Pizotifen
↔
↔
Diltiazem
25% pokles AUC diltiazemu a 18% snížení DEA, a ↔ DEM*
20% nárůst AUC
Venlafaxin
↔
↔
Flunarizin
16% nárůst AUC
(TPM 50 mg 2 x denně)b
↔
a % hodnoty představují změny v průměrné Cmax nebo AUC dané léčby používané v monoterapii
↔ = bez efektu na Cmax a AUC (≤ 15% změna) mateřské látky
NS = nesledováno
*DEA = des acetyl diltiazem, DEM = N-demethyl diltiazem
b AUC flunarizinu se zvětšila o 14% u pacientů užívajících flunarizin samotný. Zvýšení expozice může souviset s akumulací, k níž dochází v půběhu dosahování rovnovážné koncentrace.
(cs)
|