| salt:hasText
| - Farmakokinetický profil topiramátu se ve srovnání s jinými antiepileptiky vyznačuje dlouhým plazmatickým poločasem, lineární farmakokinetikou, převážně renální clearance, absencí významné vazby na proteiny a nepřítomností klinicky významných aktivních metabolitů.
Topiramát není silným induktorem enzymů, může se podávat bez ohledu na příjem potravy a jeho plazmatické hladiny není třeba pravidelně sledovat. Klinické studie neprokazují žádný vztah mezi plazmatickými koncentracemi a účinností nebo nežádoucími příhodami.
Absorbce
Topiramát se rychle a dobře vstřebává. Po perorálním podání 100 mg topiramátu zdravým jedincům bylo průměrné maximální plazmatické koncentrace (Cmax) 1,5 µg/ml dosaženo do 2 až 3 hodin (Tmax).
Na základě stanovení hladiny radioaktivity v moči byl průměrný rozsah vstřebávání 100 mg perorální dávky 14C-topiramátu minimálně 81%. Biologická dostupnost topiramátu nebyla nijak klinicky významně ovlivněna příjmem potravy.
Distribuce
Celkově se na plazmatické proteiny váže 13-17% topiramátu. Byla zjištěna existence vazebného místa topiramátu s nízkou kapacitou v/na erytrocytech, saturovatelného při plazmatických koncentracích nad 4 μg/ml. Distribuční objem byl nepřímo úměrný dávce. Průměrný zdánlivý distribuční objem činil 0,80 - 0,55 l/kg u jednorázové dávky v rozpětí od 100 do 1200 mg. Bylo zjištěno, že distribuční objem je ovlivňován pohlavím, hodnoty u žen činí asi 50 % hodnot u mužů. Přičítá se to vyššímu podílu tělesného tuku u žen a klinický význam tohoto zjištění není velký.
Metabolismus
Topiramát se u zdravých dobrovolníků nijak rozsáhle nemetabolizuje (~20 %). Jeho metabolismus je až 50% u pacientů, kterým jsou souběžně podávána antiepileptika, která jsou známými induktory léky metabolizujících enzymů. Z plazmy, moči a stolice člověka bylo izolováno, charakterizováno a identifikováno šest metabolitů vznikajících v důsledku hydroxylace, hydrolýzy a glukuronidace. Každý metabolit představuje necelá 3 % celkové radioaktivity vyloučené po podání 14C-topiramátu. Dva metabolity, které si zachovaly nejvíce ze struktury topiramátu, vykazovaly nízkou nebo žádnou antikonvulzivní účinnost.
Eliminace
U lidí jsou hlavní cestou vylučování nezměněného topiramátu a jeho metabolitů ledviny (minimálně 81% dávky). Přibližně 66% dávky 14C-topiramátu bylo během 4 dní vyloučeno v nezměněné formě močí. Po dávkách 50 mg a 100 mg topiramátu dvakrát denně dosahovala průměrná renální clearance přibližně 18 ml/min resp. 17 ml/min. Bylo prokázáno, že topiramát je reabsorbován v ledvinových tubulech. Tuto skutečnost podporují výsledky studií u potkanů, kdy byl topiramát podáván souběžně s probenecidem, a v nichž bylo pozorováno významné zvýšení renální clearance topiramátu. Obecně je plazmatická clearance u člověka po perorálním podání přibližně 20 až 30 ml/min.
Topiramát vykazuje nízkou interindividuální variabilitu plazmatických koncentrací, a proto je jeho farmakokinetika předvídatelná. Farmakokinetika topiramátu je lineární s plazmatickou clearance, která zůstává konstantní, a plochou pod křivkou plazmatické koncentrace zvyšující se u zdravých dobrovolníků úměrně s dávkami 100 až 400 mg podanými jednorázově. U pacientů s normální funkcí ledvin může k dosažení rovnovážných plazmatických koncentrací dojít během 4 až 8 dní . Průměrná hodnota Cmax po opakovaných perorálních dávkách 100 mg zdravým dobrovolníkům dvakrát denně byla 6,76 µg/ml. Po podání opakovaných dávek 50 mg a 100 mg topiramátu dvakrát denně činil průměrný plazmatický eliminační poločas přibližně 21 hodin.
Souběžné opakované podání topiramátu v dávkách 100 až 400 mg dvakrát denně spolu s fenytoinem nebo karbamezepinem vykazuje na dávce závislé zvýšení plazmatických koncentrací topiramátu.
Plazmatická a renální clearance topiramátu se snižuje u pacientů se zhoršenou funkcí ledvin (ClCR ≤ 60 ml/min) a plazmatická clearance se snižuje u pacientů v konečném stadiu ledvinového onemocnění. Následně se u pacientů s ledvinovým postižením očekávají vyšší rovnovážné plazmatické koncentrace topiramátu pro danou dávku než u pacientů s normální funkcí ledvin. Topiramát je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou.
U pacientů se středně závažným až těžkým postižením jater se plazmatická clearance topiramátu snižuje.
U starších pacientů, kteří netrpí onemocněním ledvin, zůstává plazmatická clearance topiramátu nezměněna.
Pediatrická populace (farmakokinetika, do 12 let věku)
Farmakokinetika topiramátu u dětí, obdobně jako u dospělých léčených přídatnou léčbou, zůstává lineární s tím, že clearance je nezávislá na dávce a rovnovážných plazmatických koncentracích a zvyšuje se úměrně s dávkou. Děti však vykazují vyšší clearance a kratší poločas eliminace. Proto mohou být plazmatické koncentrace pro stejnou dávku topiramátu v mg/kg u dětí nižší než u dospělých. Stejně jako u dospělých snižují antiepileptika, která jsou induktory jaterních enzymů, rovnovážné plazmatické koncentrace.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)