salt:hasText
| - Ovlivnění intenzity a/nebo trvání účinku nedepolarizujících blokátorů nervosvalového přenosu bylo zjištěno u mnoha léčiv, mezi něž patří:
Léčiva zesilující účinek:
Anestetika jako enfluran, isofluran, halothan (viz bod 4.2) a ketamin, jiné nedepolarizující blokátory nervosvalového přenosu nebo další léčiva jako antibiotika (včetně aminoglykosidů, polymyxinů, spektinomycinu, tetracyklinů, linkomycinu a klindamycinu), antiarytmika (včetně propranololu, blokátorů vápníkových kanálů, lidokainu, prokainamidu a chinidinu), diuretika (včetně furosemidu a možná thiazidů, mannitolu a acetazolamidu, soli hořčíku a lithia a ganglioplegika (trimetafan, hexamethonium).
Zeslabený účinek byl pozorován po předchozí chronické aplikaci fenytoinu nebo karbamazepinu.
Předchozí podání suxamethonia nemělo vliv na trvání nervosvalové blokády po bolusových dávkách cisatrakuria ani na požadavky týkající se rychlosti infuze.
Podání suxamethonia k prodloužení účinku nedepolarizujících blokátorů nervosvalového přenosu může vést k prolongované a komplexní blokádě, která je obtížně zrušitelná inhibitory cholinesteráz.
Ve vzácných případech mohou některá léčiva zhoršit nebo demaskovat latentní myasthenia gravis nebo dokonce vyvolat myastenický syndrom, a tím zvýšit citlivost vůči nedepolarizujícím blokátorům nervosvalového přenosu. K takovýmto léčivům patří různá antibiotika, (-blokátory (propranolol, oxprenolol), antiarytmika (prokainamid, chinidin), antirevmatika (chlorochin, penicilamin), trimetafan, chlorpromazin, kortikosteroidy, fenytoin a lithium.
Inhibitory cholinesteráz, které se běžně používají k léčbě Alzheimerovy choroby např. donezepil, mohou zkracovat délku trvání nebo snižovat neuromuskulární blokádu cisatrakuria.
(cs)
|