| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antagonista aldosteronu, ATC kód: C03DA04.
Eplerenon je selektivnější pro rekombinantní lidské mineralokortikoidní receptory ve srovnání s vazbou na rekombinantní lidské glukokortikoidní receptory, receptory pro progesteron a androgeny. Eplerenon brání vazbě aldosteronu na mineralokortikoidní receptory; aldosteron je klíčový hormon v systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS), který se účastní regulace krevního tlaku a patofyziologie kardiovaskulárních chorob.
Bylo prokázáno, že eplerenon způsobuje trvalý vzestup plazmatické hladiny reninu a aldosteronu v důsledku inhibice negativní zpětné vazby aldosteronu na sekreci reninu. Z toho vyplývající zvýšená plazmatická reninová aktivita a cirkulující hladiny aldosteronu nepřevyšují účinek eplerenonu.
Ve studiích zabývajících se stanovením velikostí léčebné dávky u chronického srdečního selhání (NYHA klasifikace II-IV) mělo přidání eplerenonu ke standardní terapii za následek předpokládané, na dávce závislé zvýšení aldosteronu. Stejně tak v kardiorenální substudii studie EPHESUS, vedla terapie eplerenonem k významnému vzestupu hladiny aldosteronu. Tyto výsledky potvrzují blokádu mineralokortikoidních receptorů u pacientů s chronickým srdečním selháním.
Eplerenon byl hodnocen ve studii účinnosti a přežití při podávání eplerenonu u srdečního selhání po akutním infarktu myokardu (studie EPHESUS). EPHESUS byla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie trvající 3 roky a zahrnující 6632 pacientů s akutním infarktem myokardu (IM), dysfunkcí levé komory (která byla stanovena pomocí měření ejekční frakce levé komory [LVEF] 40%) a s klinickými známkami srdečního selhání. V průběhu 3-14 dnů (průměrně 7 dnů) po prodělání akutního IM dostávali pacienti eplerenon nebo placebo, jako doplněk standardní terapie, a to v počáteční dávce 25 mg jednou denně. Tato dávka byla titrována po dobu 4 týdnů do cílové dávky 50 mg jednou denně, pokud hladiny plazmatického draslíku dosahovaly hodnot < 5,0 mmol/l. V průběhu léčby dostávali pacienti standardní léčbu včetně acetylsalicylové kyseliny (92%), ACE inhibitorů (90%), ß-blokátorů (83%), nitrátů (72%), kličkových diuretik (66%) nebo inhibitorů HMG CoA reduktázy (60%).
Ve studii EPHESUS byly dva primární cílové hodnocené parametry (endpointy): celková mortalita a kombinace úmrtí na kardiovaskulární (KV) onemocnění nebo hospitalizace z kardiovaskulárních příčin; 14,4% pacientů užívajících eplerenon a 16,7% pacientů užívajících placebo zemřelo, zatímco 26,7% pacientů užívajících eplerenon a 30,0% pacientů užívajících placebo zemřelo nebo bylo hospitalizováno z KV příčin. Podle studie EPHESUS snižoval tedy eplerenon celkovou mortalitu o 15% (RR 0,85; 95% CI, 0,75-0,96; p= 0,008) ve srovnání s placebem, a to primárním snížením KV mortality. Riziko KV smrti nebo KV hospitalizace bylo s eplerenonem sníženo o 13% (RR 0,87; 95% CI, 0,79-0,95; p=0,002). Absolutní snížení rizika celkové mortality a KV smrti/hospitalizace činilo 2,3% resp. 3,3%. Klinická účinnost byla prokázána primárně při zahájení léčby u lidí < 75 let věku. Přínos léčby u pacientů ve věku nad 75 let nebyl zjevný. Funkční klasifikace NYHA se zlepšila nebo zůstala stejná u statisticky významně většího počtu lidí užívajících eplerenon oproti pacientům užívajícím placebo. Incidence hyperkalémie byla 3,4% ve skupině s eplerenonem oproti 2,0% ve skupině s placebem (p < 0,001). Incidence hypokalémie byla 0,5% ve skupině s eplerenonem oproti 1,5% ve skupině s placebem (p < 0,001).
V průběhu farmakokinetických studií byly hodnoceny elektrokardiografické změny u 147 zdravých jedinců a byly zaznamenány nejednoznačné účinky eplerenonu na srdeční frekvenci, šíři QRS, PR nebo QT interval.
Ve studii EMPHASIS (byl hodnocen účinek eplerenonu jako doplňku standardní terapie na klinický výsledek u pacientů se systolickým srdečním selháním a mírnými symptomy (funkční třída NYHA II).
Pacienti byly zahrnuti do studie, pokud dosáhli 55 let věku, měli ejekční frakci levé komory (LVEF) 30% nebo LVEF ≤35%, a doba trvání QRS >130 ms, kteří byli buď hospitalizováni z kardiovaskulárních (KV) důvodů 6 měsíců před zahrnutím do studie nebo měli plazmatickou hladinu natriuretického peptidu typu B (BNP) alespoň 250 pg/ml nebo plazmatickou hladinu N-terminálního propeptidu typu B (NT-proBNP) alespoň 500 pg/ml u mužů (750 pg/ml u žen). Počáteční dávka eplerenonu byla 25 mg jednou denně. Po 4 týdnech byla dávka navýšena na 50 mg jednou denně pokud sérové hladiny draslíku byly < 5,0 mmol/l. Eventuálně, pokud odhad GRF byl v rozmezí 30-49 ml/min/1,73 m2, byla počáteční dávka eplerenonu 25 mg každý druhý den. Tato dávka pak byla navýšena na 25 mg jednou denně.
Celkem bylo randomizováno pro léčbu eplerenonem nebo placebem 2 737 pacientů (dvojité zaslepení) s výchozí léčbou diuretiky (85%), ACE inhibitory (78%), blokátory receptoru pro angiotenzin II (19%), beta-blokátory (87%), antitrombotiky (88%) hypolipidemiky (63%) a glykosidy (27%). Průměrná hodnota LVEF byla 26% a průměrná doba trvání QRS byla 122 ms. Většina pacientů (83,4%) byla již hospitalizována z kardiovakulárních příčin během 6 měsíců randomizace, z toho okolo 50% z nich z důvodu srdečního selhání. Okolo 20% pacientů mělo implntováno defibrilátory nebo byli na kardiální resynchronizační terapii.
Primární cílový parametr, úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizace v důsledku srdečního selhání, se vyskytl u 249 pacientů (18,3%) ve skupině léčené eplerenonem a u 356 pacientů (25,9%) ve skupině léčené placebem (RR 0,63, 95% CI, 0,54-0,74; p<0,001). Účinek eplerenonu na primární cílový parametr byl shodný u všech předem stanovených podskupin.
Sekundární cílový parametr celkové mortality byl ve skupině užívající eplerenon u 171 pacientů (12,5%) a u 213 pacientů (15,5%) ve skupině užívající placebo (RR 0,76; 95% CI, 0,62-0,93; p = 0,008). Úmrtí z kardiovaskulárních příčin bylo hlášeno u 147 (10,8%) pacientů ve skupině užívající eplerenon a u 185 (13,5%) pacientů ve skupině užívající placebo (RR 0,76; 95% CI, 0,61-0,94; p = 0,01).
Během studie byla hlášena hyperkalémie (sérová hladina draslíku > 5,5 mmol/l) u 158 pacientů (11,8%) ve skupině užívající eplerenon a u 96 pacientů (7,2%) ve skupině užívající placebo (p < 0,001). Hypokalémie, definovaná jako sérové hladiny draslíku < 4,0 mmol/l, byla statisticky nižší u eplerenonu v porovnání s placebem (38,9% u eplerenonu v porovnání s 48,4 % u placebo, p < 0,0001).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)