| salt:hasText
| - Vystavení každého pacienta ionizujícímu záření musí být opodstatněné na základě jeho pravděpodobného přínosu. Aplikovaná aktivita musí být taková, aby výsledná dávka záření byla co nejnižší a přitom bylo dosaženo požadovaného diagnostického, nebo terapeutického výsledku.
Časné následky
Terapeutická množství jodidu-(131I) sodného mohou dočasně zhoršit existující hypertyreózu. Vysoké hladiny radioaktivity mohou vést ke gastrointestinálním poruchám, obvykle v prvních hodinách nebo dnech po podání. Ke zhoršení stavu v gastrointestinální oblasti může docházet až v 67 %. Tomu lze jednoduše předejít nebo čelit symptomatickou léčbou.
Při léčbě vysokou dávkou radioaktivního jodu 1–3 dny po podání, může mít nemocný přechodný zánět štítné žlázy, zánět průdušnice s možností těžké konstrikce průdušnice, zvláště při již existující tracheální stenóze. Může se vyskytnout i zánět slinné žlázy s otokem a bolestí v oblasti slinných žláz, částečná ztráta chuti a sucho v ústech. Výskyt se různí od 10 % (s prevencí) do 60 % (bez preventivních opatření). Zánět slinné žlázy se obvykle samovolně upraví, nebo se nasadí terapie zánětu, ale občas se v závislosti na podané dávce popisují případy ztráty chuti a trvání sucha v ústech, následované ztrátou zubů. Radiační expozice slinných žláz se může snížit stimulací exkrece slin pomocí kyselých látek.
Vysoké hladiny vychytaného radioaktivního jodu podaného nemocným mohou zapříčinit místní bolest, nevolnost a otok tkáně akumulující radionuklid.
Při léčbě metastazujících karcinomů štítné žlázy do CNS je třeba mít na paměti možnost místního mozkového edému a/nebo zvýšení mozkového edému již existujícího.
Po podání jodidu-(131I) sodného byly popsány některé případy nežádoucích účinků zahrnující nevolnost, zvracení a nespecifikované projevy alergie.
Pozdní následky
Jako pozdní následek léčby hypertyreózy radioaktivním jodem může být v závislosti na dávce hypotyreóza. To může být samo osobě zjevné týdny nebo měsíce po léčbě vyžadující vhodné časované měření funkce štítné žlázy a patřičnou náhradní terapii štítné žlázy. Výskyt hypotyreózy není obvykle pozorován do 6–12 týdnů po podání radioaktivního jodu, uvádí se v rozmezí 2–70 %.
Příležitostně byly po podání radioaktivního jodu pozorovány případy snížené funkce příštítných tělísek, proto se musí sledovat a léčit je substituční terapií. Jako pozdní následky jednoho podání více než 5000 MBq nebo interval kratší než 6 měsíců jsou nejpravděpodobněji spojeny s vratným nebo ve velmi vzácných případech nevratným vývojem útlumu kostní dřeně s izolovanou trombocytopenií nebo erytrocytopenií, což může být smrtelné. Často je pozorována přechodná leukocytóza.
Epidemiologické studie z období 1950–1970 sdělují u nemocných po podání jodidu-(131I) sodného vyšší výskyt rakoviny žaludku.
Po podání vyšších aktivit, zpravidla těch, které se používají k léčbě malignit štítné žlázy, byl pozorován zvýšený výskyt leukemie. Může se také mírně zvýšit výskyt rakoviny močového měchýře a prsu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)