V klinickém prostředí při přímém kontaktu s absorbenty CO2 (natronové vápno nebo hydroxid baria) se může sevofluran rozkládat za tvorby nízkých hladin substance A (pentafluoroisopropenyl fluorometyl éter (PIFE)), a stopových množství substance B (pentafluoromethoxy isopropyl fluorometyl éter (PMFE)). Interakce s absorbenty CO2 není unikátní pro sevofluran. Tvorba rozpadových látek v anesteziologických okruzích vzniká vlivem extrakce kyselého protonu v přítomnosti silné zásady (hydroxid draselný (KOH) a/nebo hydroxid sodný (NaOH)) za tvorby alkenu (substance A) ze sevofluranu. Při použití okruhů s opětovným vdechováním není nutná žádná úprava dávky nebo změna klinického postupu.
Vyšších hladin substance A je dosaženo při použití hydroxidu baria ve větší míře než při použití natronového vápna.
(cs)