salt:hasText
| - Glimepirid je perorální antidiabetikum patřící do skupiny derivátů sulfonylurey. Používá se při léčbě non-inzulín dependentního diabetes mellitus.
Glimepirid zvyšuje uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako u dalších derivátů sulfonylurey je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc, tak jako ostatní deriváty sulfonylurey, má glimepirid výrazné extrapankreatické účinky.
Uvolňování inzulínu
Deriváty sulfonylurey ovlivňují sekreci inzulínu interakcí s ATP-senzitivním kaliovým kanálem v membráně beta buněk. Uzavření kaliového kanálu vyvolává depolarizaci beta buněk, výsledkem je otevření kalciových kanálů a zvýšení vstup kalcia do buněk. Zvýšení koncentrace intracelulárního kalcia aktivuje uvolnění inzulínu exocytózou.
Na rozdíl od jiných derivátů sulfonylurey se glimepirid mnohem rychleji váže k proteinu na membráně beta buněk, který je spojen s ATP-senzitivním kaliovým kanálem. Místo vazby je však odlišné od obvyklého vazebného místa sulfonylurey..
Extrapankreatické účinky
Mezi extrapankreatické účinky například patří zlepšení citlivosti periferních tkání na inzulín a snížení příjmu inzulínu játry.
Příjem krevní glukózy periferními svaly a tukovou tkání je zprostředkováno zvláštními transportními proteiny, lokalizovanými v buněčné membráně. Transport glukózy do těchto tkání je limitujícím faktorem jejího využití. Glimepirid velmi významně zvyšuje množství molekul nutných k aktivnímu transportu glukózy v plazmatické membráně svalů a tukových buněk, což vede ke zlepšení vychytávání glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inozitol specifické fosfolipázy C, což může mít za následek léky vyvolanou lipogenezi a glykogenezi v izolovaných tukových a svalových buňkách.
Glimepirid inhibuje hepatální výdej glukózy zvýšením intracelulární koncentrace fruktosa-2,6-bifosfátu, který inhibuje glukoneogenezi.
Obecné účinky
U zdravých osob je minimální účinná dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Bez ohledu na to, zda byl lék podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem, není signifikantní rozdíl v účinku. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kompenzace po dobu 24 hodin jednou denní dávkou.
Ačkoli hydroxy-metabolit glimepiridu způsobuje u zdravých osob malé, ale významné snížení glykémie, zodpovídá pouze za malou část celkového účinku látky.
Kombinovaná léčba s metforminem
Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii u neadekvátně kompenzovaných pacientů lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky.
Kombinovaná léčba s inzulínem
Existují pouze omezené údaje o kombinované léčbě s inzulínem. Souběžná léčba s inzulínem může být zahájena u pacientů, u nichž nepostačuje maximální dávka samotného glimepiridu. Ve dvou studiích bylo touto kombinací dosaženo stejných výsledků jako se samotným inzulínem, nicméně, průměrná dávka inzulínu podávaného v kombinaci s glimepiridem, byla nižší.
Zvláštní skupiny pacientů
Děti a mladiství
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu.
Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot HbA1C (glimepirid - 0,95 (SE 0,41); metformin - 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44% ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority.
V porovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. Pro dětské pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.
(cs)
|