| salt:hasText
| - Příznaky intoxikace :
Mióza, útlum dechu, somnolence, snížení tonu kosterního svalstva a pokles krevního tlaku. V závažných případech se může vyskytnout oběhové selhání, stupor, kóma, bradykardie a nekardiogenní plicní edém; zneužití vysokých dávek silných opiátů, jako je oxykodon, může být smrtelné.
Léčba intoxikace:
Hlavní pozornost je třeba věnovat zajištění průchodnosti dýchacích cest a zavedení asistované nebo řízené ventilace.
V případě předávkování může být indikováno intravenózní podání opioidního antagonisty (např. 0,4 až 2 mg naloxonu intravenózně). Podání jednotlivých dávek musí být opakováno v závislosti na klinické situaci v intervalech 2 až 3 minut. Možná je intravenózní infúze 2 mg naloxonu v 500 ml fyziologického roztoku nebo 5% roztoku dextrózy (což odpovídá 0,004 mg naloxonu/ml pro dospělé a 0.01 mg/kg hmotnosti u dětí). Rychlost infuze musí být upravena podle předchozí bolusové injekce a odpovědi pacienta.
Infuze nenahrazuje intenzivní dohled nad klinickým stavem pacienta. Intramuskulární naloxon je alternativou v případě, že intravenózní přístup není možný. Účinek naloxonu trvá relativně krátce, pacient proto musí být bezpečně monitorován, dokud není obnoveno spontánní dýchání.
Naloxon nesmí být podán při absenci klinicky signifikantního útlumu dýchání nebo při oběhovém selhání po předávkování oxykodonem. Naloxon by měl být s opatrností podán osobě s fyzickou závislostí na oxykodonu nebo u níž je podezření na tuto závislost. V takových případech přerušení nebo kompletní zvrat efektu opioidů může přivodit bolest a akutní abstinenční syndrom.
Je možno zvážit výplach žaludku. Zvažte podání aktivního uhlí (50 g u dospělých, 10 až 15 g u dětí), jestliže došlo k požití velkého množství do jedné hodiny, za předpokladu, že lze ochránit dýchací cesty. Lze rozumně předpokládat, že pozdní podání aktivního uhlí může být u přípravků s prodlouženým uvolňováním přínosné; nejsou pro to však žádné důkazy.
K urychlení průchodu střevem může být vhodné laxativum (např. roztok založený na PEG).
V případě potřeby je nutno při léčbě doprovodného oběhového šoku aplikovat podpůrná opatření (umělá respirace, podávání kyslíku, podávání vazopresorických látek a infuzní terapie). Při srdeční zástavě nebo srdečních arytmiích může být indikována masáž srdce nebo defibrilace. V případě potřeby může být rovněž indikována asistovaná ventilace, stejně jako udržování rovnováhy tekutin a elektrolytů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)