Bikalutamid působí jak u experimentálních zvířat, tak u lidí jako čistý a účinný antagonista androgenních receptorů. Hlavním druhotným farmakologickým účinkem je indukce CYP450 dependentních jaterních oxidáz se smíšenou funkcí. Avšak enzymatická indukce zjištěná u zvířat, nebyla u lidí prokázána.. Změny v cílových orgánech u zvířat jsou zjevně spojeny s primárním a sekundárním farmakologickým účinkem bikalutamidu. K těmto změnám patří involuce androgen-dependentních tkání, folikulární adenomy štítné žlázy, hyperplazie, neoplazie nebo karcinom jaterních a Leydigových buněk, poruchy pohlavní diferenciace u samčího potomstva anebo reverzibilní samčí fertility. Žádný z těchto účinků zjištěných v rámci preklinického hodnocení nemá prokazatelně vztah ke klinické léčbě pacientů s pokročilým karcinomem prostaty.
Atrofie semenotvorných kanálků patří k očekávaným účinkům antiandorgenů a byla pozorována u všech zkoumaných živočišných druhů. Ve studii hodnotící toxicitu bikalutamidu došlo k úplnému zotavení testikulární atrofie, vyvolané u pokusných potkanů 12 měsíčním podáváním bikalutamidu, po 24 týdnech od ukončení léčby. V reprodukčních studiích bylo funkční zotavení patrné již 7 týdnů po ukončení 11 týdenního podávání. Období snížené plodnosti či úplné neplodnosti lze předpokládat při léčbě bikalutamidem i u mužů.
Preklinické genotoxické studie neprokázaly žádné riziko mutací vyvolaných bikalutamidem.
(cs)