| salt:hasText
| - Farmakokinetické interakce
Digoxin. U pacientů s hypertenzí byl v souvislosti se souběžným podáváním carvedilolu a digoxinu pozorován vzestup koncentrací digoxinu v ustáleném stavu přibližně o 16 % a digitoxinu o 13 %. Digoxin i carvedilol zpomalují AV vedení. Při zahájení, vysazení nebo úpravě léčby carvedilolem je třeba více monitorovat koncentrace digoxinu v plasmě.
Cyklosporin. Bylo zjištěno mírné zvýšení průměrných koncentrací cyklosporinu po podání zahajovací dávky carvedilolu 21 pacientům po transplantaci trpícím chronickou vaskulární rejekcí. Asi u 30 % pacientů musela být dávka cyklosporinu snížena, aby jeho udržovací koncentrace zůstaly v terapeutickém rozmezí, u ostatních pacientů nebylo žádné přizpůsobení nutné. V průměru byla dávka cyklosporinu snížena asi o 20 %. Vzhledem k široké interindividuální variabilitě v přizpůsobení dávky se doporučuje po zahájení léčby carvedilolem pečlivé sledování koncentrací cyklosporinu a přizpůsobení dávky v případě potřeby.
Induktory a inhibitory enzymů cytochromu P450. Pacienti užívající léky, které indukují (například rifampicin a barbituráty) nebo inhibují (například cimetidin, ketokonazol, fluoxetin, haloperidol, verapamil, erytromycin) enzymy cytochromu P450, musí být během souběžné léčby carvedilolem pečlivě sledováni, protože sérové koncentrace carvedilolu mohou být snižovány induktory těchto enzymů a zvyšovány jejich inhibitory. Rifampicin snižuje plazmatické koncentrace carvedilolu o asi 70 %. Cimetidin zvyšuje AUC o asi 30 %, ale nevyvolává žádné změny Cmax. Opatrnost může být nutná u pacientů léčených induktory oxidáz se smíšenou funkcí, např. rifampicinem, neboť mohou snižovat sérovou hladinu carvedilolu. Stejná opatrnost je nutná v případě podávání inhibitorů oxidáz se smíšenou funkcí, např. cimetidinu, neboť sérové hladiny carvedilolu se mohou zvyšovat. Přesto, na základě relativně malého účinku cimetidinu na hladiny carvedilolu, je pravděpodobnost nějaké klinicky významné interakce minimální.
Farmakodynamické interakce
Léky snižující hladinu katecholaminů . Souběžná léčba reserpinem, guanetidinem, methyldopou, guanfacinem a inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO B) může vést k dalšímu poklesu srdeční frekvence. Pacienti musejí být pečlivě sledováni z hlediska výskytu příznaků hypotenze a/nebo závažné bradykardie.
Dihydropyridiny. Při podávání dihydropyridinů a carvedilolu je nutný pečlivý lékařský dozor, protože při něm bylo pozorováno srdeční selhání a těžká hypotenze.
Nitráty . Prohloubení hypotenzních účinků.
Jiná antihypertenziva. Carvedilol může zesilovat účinky jiných antihypertenziv (například antagonistů receptorů (1) a léků, u nichž je antihypertenzivní efekt vedlejším účinkem, jako jsou například barbituráty, fenotiaziny, tricyklická antidepresiva, vasodilatancia a alkohol.
Klonidin. Současné užívání klonidinu s léky s betablokujícím působením může zesílit účinek snižující krevní tlak a zpomalující srdeční rytmus. Při přerušování kombinované léčby s carvedilolem a klonidinem je třeba carvedilol vysazovat několik dnů před postupným snižováním dávky klonidinu.
Blokátory kalciových kanálů a antiarytmika. Izolované případy převodních poruch (vzácně s poruchou hemodynamiky) byly pozorovány u pacientů užívajících perorálně carvedilol a perorálně diltiazem, verapamil a/nebo amiodaron. Stejně jako u ostatních betablokátorů je třeba při současném užívání blokátorů kalciových kanálů verapamilového nebo diltiazemového typu pečlivě monitorovat EKG a krevní tlak kvůli zvýšenému riziku poruch AV vedení anebo riziku srdečního selhání (synergický účinek). Pečlivé monitorování je třeba provádět při současném podávání carvedilolu a amiodaronu (perorálně) nebo antiarytmiky I. třídy. U pacientů užívajících amiodaron byla krátce po zahájení léčby betablokátory zaznamenána bradykardie, zástava srdce a ventrikulární fibrilace. V případě současné intravenózní terapie antiarytmiky třídy Ia nebo Ic existuje riziko srdečního selhání.
Antidiabetika včetně inzulinu. Účinek inzulinu a perorálních antidiabetik na snížení hladiny krevního cukru může být zesílen. Příznaky hypoglykémie mohou být maskovány nebo zeslabeny (zvláště tachykardie). U pacientů užívajících inzulin nebo perorální hypoglykemika je nezbytné pravidelné monitorování glykémie.
Inhalační anestetika . Při anestezii je nutná opatrnost vzhledem k synergnímu negativně inotropnímu a hypotenzivnímu účinku carvedilolu a určitých anestetik.
Nesteroidní antirevmatika (NSAID), estrogeny a kortikosteroidy. Antihypertenzivní účinek carvedilolu je snížen z důvodu retence vody a sodíku.
Sympatomimetika s alfamimetickými a betamimetickými účinky. Riziko hypertenze a nadměrné bradykardie.
Ergotamin. Zvýšená vasokonstrikce.
Neuromuskulární blokátory. Zvýšení neuromuskulárního bloku.
Opatrnost je nutná během anestézie, protože dochází k synergickému působení negativně inotropního a hypotenzního účinku carvedilolu a anestetik.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)