| salt:hasText
| - Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům s poškozením jater nebo ledvin. U nich je třeba provádět pravidelné sledování a testy (viz níže).
Pozornost je nutná u pacientů s hyperglykémií.
Bylo zaznamenáno, že hyperglykémie je následek inhibičního účinku fenytoinu na uvolňování insulínu. U diabetických pacientů může také fenytoin zvyšovat hladinu glukózy v plazmě.
Pozornost je nutná u pacientů s těžkou hypotenzí (systolický tlak pod 90 mm Hg), manifestní srdeční insuficiencí, plicní insuficiencí, sinusovou bradykardií (pod 50 za minutu), AV blokem I. a II. stupně, fibrilací nebo flutterem síní.
Ojediněle bylo hlášeno spojení fenytoinu s exacerbací porfyrie, proto je třeba těmto pacientům věnovat pozornost.
Léčba by měla být doprovázena pravidelným kontrolováním (během prvních tří měsíců v měsíčních intervalech, dále v šestiměsíčních intervalech) sérové hladiny fenytoinu, krevního obrazu, jaterních enzymů (ALT, AST, GMT), alkalické fosfatázy (možný ukazatel osteoporózy) a u dětí sledování funkce štítné žlázy (růstový hormon). U pacientů, kteří užívají antikoagulancia, se doporučuje sledování protrombinového času.
Příznaky toxicity se dříve objevují u pacientů s poškozením jater, u starších pacientů a u pacientů s jiným závažným onemocněním.
Byly hlášeny případy akutní hepatitidy včetně ojedinělých případů jaterního selhání. Tyto případy se obvykle objevují během prvních dvou měsíců léčby a jsou spojovány s hypersenzitivním syndromem, který je charakterizován horečkou, kožní reakcí a lymfadenopatií. Další často hlášené nežádoucí účinky zahrnují žloutenku, hepatomegalii, zvýšení hladin sérových transamináz, leukocytózu a eosinofilii. Akutní fenytoinová hepatotoxicita může probíhat pod různým klinickým obrazem od rychlého zotavení až po fatální zakončení. U pacientů s akutními příznaky jaterní toxicity musí být fenytoin okamžitě vysazen a nesmí být dále podáván.
Náhlé vysazení fenytoinu může způsobit zvýšení frekvence záchvatů nebo vyvolat status epilepticus. Pokud je to možné, mají být dávky snižovány postupně během několika týdnů během zahajování léčby jiným antiepileptikem. Jestliže se léčba přerušuje ze zdravotních důvodů, jiné antiepileptikum, které se podává, nesmí patřit do skupiny hydantoinů.
Pokud se objeví závažné alergické kožní reakce, fenytoin se vysazuje postupně za lékařského dohledu. To samé platí i v případě osteomalacie, osteoporózy, poruchy funkce kostní dřeně a jaterních funkcí.
Pokud se objeví kožní vyrážka a změny v krevním obrazu, léčba fenytoinem musí být přerušena. Pokud se kožní reakce projevuje jako exfoliativní, bulózní nebo jako purpura, nebo pokud je podezření na lupus erythematodes, Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxickou epidermální nekrolýzu, musí být podávání fenytoinu ukončeno a zahájena alternativní léčba. V případě méně závažných vyrážek (morbiliformní, skarlatiformní) je možné po kompletním vymizení příznaků znovu zvážit pokračování v léčbě. Pokud se ale příznaky objeví znovu kdekoliv na kůži, je další léčba fenytoinem kontraindikovaná.
Byly hlášeny život ohrožující kožní reakce Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN) po použití přípravku Epilan D.
Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v prvním týdnu léčby.
Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba přípravkem Epilan D má být přerušena.
Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší prognózou.
Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití přípravku Epilan D, nesmí být u pacienta Epilan D nikdy znovu nasazen.
Objevily se údaje naznačující souvislost mezi fenytoinem a rozvojem lymfadenopatie (místní nebo generalizované), jako je benigní hyperplazie uzlin, pseudolymfom, lymfom a Hodgkinova choroba. I když nebyl zjištěn kauzální vztah, výskyt lymfadenopatie ukazuje na potřebu odlišit tento stav od jiných patologických nálezů na lymfatických uzlinách. K postižení lymfatických uzlin může dojít s projevy a příznaky připomínajícími sérovou nemoc nebo i bez nich - tj. horečka, vyrážka a postižení jater. Ve všech případech lymfadenopatie je nutné následně sledovat pacienta po delší dobu. Pokud je to možné, měl by být pacient převeden na jiná antikonvulziva.
Sérové hladiny fenytoinu přetrvávající nad hranicí optimálního rozmezí mohou vyvolat stavy zmatenosti a mohou vzácně vést k ireverzibilní mozečkové dysfunkci. Doporučuje se proto při prvních známkách lékové toxicity stanovit sérovou hladinu léku. V případě vysoké sérové hladiny se doporučuje snížení dávky fenytoinu a pokud symptomy přetrvávají, doporučuje se ukončení léčby fenytoinem.
I když se objevily případy makrocytózy a megaloblastové anémie, reagovaly obvykle na léčbu kyselinou listovou. Pokud se k léčbě fenytoinem přidá kyselina listová, může dojít k poklesu kontroly záchvatů.
V případě osteomalacie je doporučena substituční léčba vitaminem D. Během dlouhodobé terapie by mělo být podáváno alespoň 100 (g (4000 jednotek) vitaminu D týdně.
Fenytoin snižuje účinek perorálních kontraceptiv, proto je třeba používat jiné metody antikoncepce.
Protože se u pacientů léčených antikonvulzivy může objevit intolerance alkoholu, je třeba se jeho konzumaci vyhnout. Navíc alkoholový exces může zvýšit sérové koncentrace fenytoinu, zatímco chronický abúzus jeho hladiny snižuje. Během léčby fenytoinem je také třeba se vyhnout podávání hypnotik.
U 20% pacientů léčených fenytoinem se může objevit hyperplazie dásní. Výskyt tohoto nežádoucího účinku a jeho komplikací je možné snížit intenzivní dentální hygienou.
U pacientů s geneticky podmíněnou pomalou hydroxylací se mohou objevit i při středních dávkách známky předávkování. Proto se doporučuje redukce dávky za současného monitorování plazmatické koncentrace.
Údaje v literatuře naznačují, že kombinace fenytoinu, ozařování hlavy a postupné snižování kortikosteroidů mohou být spojovány s rozvojem erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu a/nebo toxické epidermální nekrolýzy.
Jedna tableta obsahuje 52,0 mg laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
Přítomnost HLA-B*1502 může být spojena se zvýšeným rizikem rozvoji Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) u jedinců thajského nebo čínského původu, pokud jsou léčeni fenytoinem. U pacientů s pozitivním testem na přítomnost HLA-B*1502 může být užití fenytoinu zvažováno pouze v případě, kdy prospěch léčby převáží nad jejími riziky.
U bělošské a japonské populace je četnost výskytu HLA-B*1502 velmi nízká, proto není možné v současnosti stanovit spojitost s výše uvedeným rizikem výskytu SJS, stejně tak nejsou dostupné odpovídající informace o spojitosti rizika s jinými etniky.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)