| salt:hasText
| - Itrakonazol
Itrakonazol byl testován standardním souborem preklinických studií.
Studie akutní toxicity itrakonazolu u myší, laboratorních potkanů, morčat a psů prokázaly široké bezpečnostní rozmezí. Studie (sub)chronické toxicity po perorálním podání u laboratorních potkanů a psů byly zaměřeny na některé cílové orgány nebo tkáně: kůru nadledvinek, játra a mononukleární fagocytární systém a rovněž na poruchy lipidového metabolismu projevující se přítomností xantomových buněk v různých orgánech.
Histologická vyšetření kůry nadledvinek prokázala u vysokých dávek reverzibilní otok s buněčnou hypertrofií retikulární a fascikulární zóny, někdy doprovázené ztenčením glomerulární zóny. Při vysokých dávkách byly nalezeny reverzibilní jaterní změny. Mírné změny byly pozorovány v sinusoidních buňkách a byla pozorována vakuolizace hepatocytů, která svědčí o buněčné dysfunkci, avšak bez zjevné hepatitidy nebo hepatické nekrózy. Histologické změny mononukleárního fagocytárního systému jsou charakterizovány zejména makrofágy se zvýšeným bílkovinným materiálem v různých parenchymatózních tkáních.
Nebyly zjištěny známky mutagenního potenciálu itrakonazolu.
Itrakonazol není primární karcinogen u laboratorních potkanů nebo myší. U samců laboratorních potkanů se však vyskytla vyšší incidence sarkomu měkkých tkání, která je přičítána zvýšení nenádorových chronických zánětlivých reakcí pojivové tkáně, jako důsledku zvýšených hladin cholesterolu a cholesterolóze pojivové tkáně.
V průběhu léčby itrakonazolem nebylo zjištěno primární ovlivnění fertility. Na dávce závislé zvýšení maternální toxicity, embryotoxicity a teratogenity u laboratorních potkanů a myší bylo nalezeno při vysokých dávkách itrakonazolu. U laboratorních potkanů spočívá teratogenita v rozsáhlých skeletálních defektech; u myší spočívá ve výhřezu mozku a makroglosii.
Po dlouhodobém podávání itrakonazolu u juvenilních psů byla pozorována všeobecná nižší kostní minerální denzita.
Ve třech toxikologických studiích s laboratorními potkany vyvolal itrakonazol kostní defekty. Vyvolané defekty zahrnují sníženou aktivitu kostních plotének, ztenčení zona compactata dlouhých kostí a zvýšení kostní fragility.
Hydroxypropyl-(-cyclodextrin (HP-(-CD) – hydroxypropylbetadex
Studie toxicity po jednorázovém podání u myší, laboratorních potkanů a psů prokázaly široké rozmezí bezpečnosti intravenózního podání HP-(-CD. V těchto subchronických studiích toxicity byla většina účinků ve skutečnosti adaptivní (histologické změny v urinárním traktu, aktivace mononukleárního fagocytárního systému) a vykázala dobrou reverzibilitu.
Nepatrné jaterní změny byly prokázány při 25x vyšších dávkách HP-(-CD než navrhovaných pro člověka. HP-(-CD nevykazuje antifertilní, přímé embryotoxické ani teratogenní účinky. Chemická struktura HP‑(‑CD nevzbuzuje rovněž podezření na genotoxicitu. Testy poškození DNA, genové mutace a chromozomální aberace in vitro a in vivo neprokázaly genotoxický účinek HP‑(‑CD.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)