salt:hasText
| - Symptomy předávkování
Mohou se vyskytnout změny vitálních funkcí (nejčastěji hypotenze, hypertermie), poruchy srdečního vedení (prodloužený QT interval, ventrikulární tachykardie/fibrilace, „torsade de pointes“, AV blok), extrapyramidové symptomy, sedace, excitace centrálního nervového systému (epileptické záchvaty) a neuroleptický maligní syndrom.
Léčba předávkování
Doporučuje se monitorovat následující parametry: acidobazickou rovnováhu, rovnováhu tělesných tekutin a elektrolytů, renální funkce, objem moči, hladiny jaterních enzymů, EKG, u pacientů s neuroleptickým maligním syndromem také sérovou kreatinfosfokinázu (CPK) a tělesnou teplotu.
Podle nálezů z monitorovaných parametrů je třeba zahájit symptomatickou léčbu. U hypotenze i. v. doplnění tekutin, Trendelenburgova poloha, lze podat dopamin a/nebo noradrenalin. (Vzhledem k proarytmogennímu účinku levomepromazinu je nutné mít k dispozici resuscitační soupravu a je-li podáván dopamin a/nebo noradrenalin, je nutné monitorování EKG). Konvulze lze léčit diazepamem, při jejich recidivě fenytoinem nebo fenobarbitalem. Mannitol by měl být podán v případě rhabdomyolýzy.
Není známo žádné specifické antidotum. Forsírovaná diuréza, hemodialýza a ani hemoperfúze nejsou přínosné.
Indukované zvracení se nedoporučuje, protože přechodné epileptické záchvaty a dystonické reakce hlavy a krku mohou vést k aspiraci zvratků. Až 12 hodin po požití léku je možno se pokusit o výplach žaludku (vedle monitorování životních funkcí), vzhledem k tomu, že levomepromazin zpomaluje svým anticholinergním působením vyprazdňování žaludku. K dalšímu snížení absorpce se doporučují aktivní uhlí a laxativa.
(cs)
|