salt:hasText
| - Souběžné podávání jiných antineoplastik, např. antracyklinů (daunorubicin, epirubicin, idarubicin), cisplatiny, cyklofosfamidu, cyklosporinu, cytarabinu, dakarbazinu, daktinomycinu, fluorouracilu, mitomycinu C a taxanů může zvýšit riziko městnavého selhání srdce vyvolaného doxorubicinem. Bylo zjištěno, že podáním doxorubicinu bezprostředně po krátké intravenózní infuzi paklitaxelu se významně změní jeho povaha. Souběžné podání paklitaxelu způsobuje pokles clearance doxorubicinu a byl pozorován častější výskyt neutropenie a stomatitid.
Zvýšená kardiotoxicita byla zaznamenána také po souběžném užívání kardioaktivních látek, např. blokátorů vápníkových kanálů a verapamilu (s nárůstem maximálních hodnot, terminálního poločasu a distribučního objemu doxorubicinu). Biodostupnost digoxinu se během léčby doxorubicinem snižuje. Při všech podobných souběžných léčebných režimech je nutné důkladné sledování srdeční funkce.
Podávání trastuzumabu v kombinaci s antracykliny (například doxorubicinem) doprovází vysoké riziko kardiotoxicity. Trastuzumab a antracykliny by se prozatím neměly používat v kombinaci, s výjimkou dobře kontrolovaných klinických studií, kde je srdeční funkce sledována. V případě podávání antracyklinů po ukončení léčby trastuzumabem může dojít ke zvýšenému riziku kardiotoxicity. Pokud je to možné, měl by být mezi ukončením léčby trastuzumabem a zahájením léčby antracykliny dostatečně dlouhý interval (až 22 týdnů). Důkladné sledování srdeční funkce je zcela nezbytné.
Doxorubicin je metabolizován cytochromem P450 (CYP450) a je substrátem pro přenašeč Pgp. Souběžné podávání inhibitorů CYP450 a/nebo Pgp může vést ke zvýšeným koncentracím doxorubicinu v plazmě a tím ke zvýšené toxicitě. Naopak souběžné podávání induktorů CYP450, například rifampicinu a barbiturátů, může snížit koncentrace doxorubicinu v plazmě a snížit tak jeho účinnost.
Cyklosporin, inhibitor CYP3A4 a Pgp, zvýšil u doxorubicinu a doxorubicinolu hodnotu plochy pod křivkou o 55 %, respektive o 350 %. Tato kombinace může vyžadovat úpravu dávky. Bylo prokázáno, že také cimetidin snižuje plazmatickou clearanci a zvyšuje hodnotu plochy pod křivkou u doxorubicinu.
Při podání cyklofosfamidu po léčbě doxorubicinem byla pozorována zvýšená frekvence výskytu hemoragické cystitidy.
Absorpce antiepileptik (např. karbamazepinu, fenytoinu, valproátu) se po souběžném podávání doxorubicinu snižuje.
Jelikož je doxorubicin rychle metabolizován a vylučován především žlučovým systémem, souběžné podávání chemoterapeutik se známou hepatotoxicitou (např. merkaptopurinu, metotrexátu, streptozocinu) může potenciálně zvýšit toxicitu doxorubicinu v důsledku snížené jaterní clearance léku. Pokud je souběžná léčba hepatotoxickými léky nutná, musí být dávkování doxorubicinu upraveno.
Po souběžném podávání látek ovlivňujících funkci kostní dřeně (např. derivátů amidopyrinu, antiretrovirálních léků, chloramfenikolu, fenytoinu, sulfonamidů) byly pozorovány poruchy krvetvorby. Po souběžném podávání progesteronu byl zaznamenán zvýšený výskyt neutropenie a trombocytopenie. Během léčby doxorubicinem se může objevit zvýšená nefrotoxicita amfotericinu B. Zvýšené koncentrace doxorubicinu v séru byly pozorovány po souběžném podávání doxorubicinu a ritonaviru.
Toxické účinky léčby doxorubicinem může zvyšovat kombinace s jinými cytostatiky (např. cytarabinem, cisplatinou, cyklofosfamidem). Nekrózy tlustého střeva s masivním krvácením a vážnými infekcemi v souvislosti s kombinovanými léčbami cytarabinem.
Klozapin může zvyšovat riziko a závažnost hematologické toxicity přípravku Doxorubicin.
Doxorubicin je silná radiosenzibilizační látka („radiosenzibilizátor“) a jím vyvolané paměťové kožní reakce mohou být život ohrožující. Jakákoliv předchozí, souběžná nebo následující léčba ozařováním může zvyšovat riziko kardiotoxicity nebo hepatotoxicity doxorubicinu.
Doxorubicin může způsobovat exacerbace hemoragické cystitidy způsobené předchozí léčbou cyklofosfamidem.
Doxorubicin může snižovat biodostupnost digoxinu při perorálním podání.
Léčba doxorubicinem může vést ke zvýšené hladině kyseliny močové v séru. Proto může být nutná úprava dávky látek snižujících obsah kyseliny močové.
Během léčby doxorubicinem se s ohledem na riziko generalizovaného onemocnění, které by mohlo být smrtelné, nesmí používat živé vakcíny. Riziko se zvyšuje u pacientů imunosuprimovaných kvůli základnímu onemocnění. Během léčby přípravkem Doxorubicin by se také pacienti měli vyhnout kontaktu s osobami očkovanými v nedávné době proti dětské obrně.
Souběžné podávání heparinu a doxorubicinu může vést ke zvýšení rychlosti clearance doxorubicinu. Kromě toho se mohou vytvořit sraženiny, což může vést ke ztrátě účinnosti obou léků (viz bod 6.2, Inkompatibility).
(cs)
|