| salt:hasText
| - Jako u všech druhů chemoterapie, i léčba přípravkem Doxorubicin medac by měla probíhat pouze pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s používáním chemoterapeutických látek k léčbě rakoviny. Vhodné řízení léčby a řešení komplikací je možné, pouze pokud je neprodleně k dispozici adekvátní diagnostické a léčebné vybavení.
Před zahájením léčby doxorubicinem by se měli pacienti zotavit z akutních toxicit způsobených předchozí léčbou cytotoxickými léky (například stomatitidy, neutropenie, trombocytopenie a generalizovaných infekcí).
Před zahájením léčby doxorubicinem nebo v jejím průběhu se doporučuje provádět následující sledování (frekvence těchto prohlídek bude záležet na celkovém stavu, dávce a souběžně podávaných léčivých přípravcích):
rentgen plic a hrudníku a EKG
pravidelné sledování srdeční funkce (LVEF pomocí vyšetření EKG, ECHO a MUGA)
každodenní prohlídka ústní dutiny a hltanu sledující změny ve sliznici
Krevní testy: hematokrit, krevní destičky, diferenciální počet bílých krvinek, AST, ALT, LDH, bilirubin, kyselina močová.
Srdeční toxicita
Kardiotoxicita je riziko léčby antracykliny, které se může projevit časnými (tedy akutními) nebo pozdními (tedy opožděnými) událostmi.
Časné (tj. akutní) příhody: Časná kardiotoxicita doxorubicinu spočívá zejména v sinusové tachykardii a/nebo abnormalitách EKG, jako jsou například nespecifické změny ST úseku a T vlny. Byly popsány i tachyarytmie, včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí a ventrikulární tachykardie, bradykardie, i atrioventrikulární a raménkové blokády. Tyto příznaky obvykle indikují přechodnou akutní toxicitu. Zploštění a rozšíření komplexu QRS za hranice běžných limitů může indikovat kardiomyopatii vyvolanou doxorubicin hydrochloridem. Je pravidlem, že u pacientů s normální vstupní hodnotou LVEF (=50 %) indikuje 10 % pokles absolutní hodnoty nebo pokles pod 50 % práh srdeční dysfunkci a v takové situaci je nutné léčbu doxorubicin hydrochloridem pečlivě zvážit.
Pozdní (tj. opožděné) příhody: Pozdní kardiotoxicita se obvykle rozvíjí v pozdní fázi léčby doxorubicinem nebo do 2 až 3 měsíců po ukončení léčby, ale byly popsány i pozdější příhody, několik měsíců až let po ukončení léčby. Pozdní kardiomyopatie se projevuje sníženou ejekční frakcí levé komory (LVEF) a/nebo známkami a příznaky městnavého selhání srdce (CHF), jako jsou dyspnoe, plicní edém, posturální edém, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální výpotek a cvalový rytmus. Byly popsány i subakutní účinky, jako je perikarditida/myokarditida. Život ohrožující CHF je nejzávažnější formou antracykliny vyvolané kardiomyopatie a představuje limitující toxicitu kumulativní dávky léku.
Srdeční funkce by měla být vyhodnocena před zahájením léčby doxorubicinem a v průběhu celé léčby musí být sledována, aby se minimalizovalo riziko vzniku vážného poškození srdce. Riziko může být sníženo pravidelným sledováním LVEF v průběhu léčby s okamžitým přerušením podávání doxorubicinu při prvním příznaku poškozené funkce. Vhodnou kvantitativní metodou pro opakované hodnocení srdeční funkce (hodnocení LVEF) je multisynchronizovaná radionuklidová angiografie (MUGA) nebo echokardiografie (ECHO). Vstupní hodnocení srdeční funkce pomocí EKG a buď skenem MUGA nebo pomocí ECHO se doporučuje především u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Mělo by se provádět opakované hodnocení LVEF pomocí vyšetření MUGA nebo ECHO, především při vyšších kumulativních dávkách antracyklinu. Technika používaná k hodnocení by měla být po celou dobu sledování konzistentní.
Pravděpodobnost rozvoje CHF odhadovaná na 1 % až 2 % při kumulativní dávce 300 mg/m² se pomalu zvyšuje až do celkové kumulativní dávky 450‑550 mg/m². Poté se riziko rozvoje CHF rapidně zvyšuje a doporučuje se maximální kumulativní dávku 550 mg/m² nepřekračovat. Pokud u pacienta existují jiné potenciální rizikové faktory kardiotoxicity (předchozí výskyt kardiovaskulárního onemocnění, předchozí léčba jinými antracykliny nebo antracendiony, předchozí nebo konkomitantní léčba ozařováním v oblasti mediastina/perikardu, a souběžné užívání léčivých přípravků se schopností potlačovat kontraktilitu srdce, například cyklofosfamidu a 5‑fluorouracilu), může se kardiotoxicita vyvolaná doxorubicinem objevit i při nižších kumulativních dávkách a srdeční funkci je nutné důkladně sledovat.
Je pravděpodobné, že se toxicita doxorubicinu a jiných antracyklinů nebo antracendionů sčítá.
Předchozí léčba digoxinem (250 g denně s počátkem 7 dní před počátkem podávání doxorubicinu) prokázala ochranný účinek proti kardiotoxicitě.
Myelosuprese
Často se vyskytuje deprese kostní dřeně, postihující především leukocyty, která vyžaduje důkladné hematologické sledování. Při doporučeném rozvrhu dávkování je leukopenie obvykle přechodná a nejnižších hodnot dosahuje 10‑14 dní po léčbě. K zotavení obvykle dochází do 21. dne. Při léčbě doporučenými dávkami doxorubicinu je nutné očekávat snížení počtu bílých krvinek až na 1000/mm3. Měly by se sledovat i počty červených krvinek a krevních destiček, jelikož i u nich může dojít ke snížení. Klinické následky vážné myelosuprese zahrnují horečku, infekce, sepsi/septikémii, septický šok, krvácení, tkáňovou hypoxii nebo úmrtí.
Myelosuprese je častější u pacientů, kteří podstoupili rozsáhlou léčbu ozařováním, u kterých nádor pronikl do kosti, kteří trpí poruchami funkce jater (když nebyly náležitě sníženy dávky) nebo kteří souběžně užívali jiné myelosupresivní látky. Hematologická toxicita si může vyžádat snížení dávky nebo ukončení či odklad léčby doxorubicinem. Perzistentní vážná myelosuprese může mít za následek superinfekci nebo krvácení. Vzhledem k myelosupresivním účinkům je nutné důkladné hematologické sledování.
Výskyt sekundární akutní myeloidní leukémie s preleukemickou fází nebo bez preleukemické fáze byl ve vzácných případech zaznamenán u pacientů souběžně léčených doxorubicinem a antineoplastiky poškozujícími DNA. Tyto případy mohou mít krátkou inkubační dobu (1 – 3 roky).
Léčba ozařováním
Zvláštní opatrnosti je potřeba u pacientů, kteří podstoupili, podstupují nebo se chystají podstoupit léčbu ozařováním. Tito pacienti jsou vystaveni zvláštnímu riziku lokálních reakcí v ozařovacím poli (paměťové kožní reakce), pokud je jim podáván doxorubicin. V této souvislosti byla zaznamenána i vážná, někdy smrtelná, hepatotoxicita (poškození jater). Předchozí ozařování oblasti mediastina zvyšuje kardiotoxicitu doxorubicinu. Především v tomto případě nesmí být překročena kumulativní dávka ve výši 400 mg/m².
Imunosuprese
Doxorubicin je silným, ale dočasným imunosupresivem. Aby se předešlo sekundární infekci, je nutné přijmout nezbytná opatření.
Vakcíny
Tento léčivý přípravek se všeobecně nedoporučuje v kombinaci s živými atenuovanými vakcínami. Je nutné zabránit kontaktu s osobami očkovanými v nedávné době proti dětské obrně.
Zvýšená toxicita
Podle záznamů může doxorubicin zvyšovat závažnost toxicity jiných typů protinádorové léčby, například cyklofosfamidem vyvolané hemoragické cystitidy, mukositidy způsobené ozařováním, hepatotoxicity 6-merkaptopurinu a toxicity streptozocinu nebo metotrexátu (viz bod 4.5, Interakce).
Poškození jater
Poškození jater zvyšuje toxicitu doporučených dávek doxorubicinu. Před individuálním dávkováním se doporučuje provést hodnocení funkce jater pomocí běžných klinických laboratorních testů, například AST, ALT, alkalické fosfatázy, bilirubinu a BSP. Pokud je to nutné, měla by být náležitě zredukována frekvence dávkování (viz bod 4.2, Dávkování a způsob podání).
Karcinogeneze, mutageneze a poškození plodnosti:
Doxorubicin byl genotoxický a mutagenní v in vitro a in vivo testech.
U žen může doxorubicin způsobit neplodnost v průběhu podávání léku. Doxorubicin může způsobit amenoreu. Ovulace a menstruace se může po ukončení léčby upravit, ale může se dostavit i předčasná menopauza.
Doxorubicin je mutagenní a může způsobit poškození chromozomů v lidských spermiích. Oligospermie nebo azoospermie může být trvalá, i když v některých případech byl zaznamenán návrat počtu spermií do normálních hodnot. K tomu může dojít i několik let po ukončení léčby. Muži léčení doxorubicinem by měli používat účinné antikoncepční metody. Mužům léčeným doxorubicinem se nedoporučuje zplodit dítě v průběhu léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení, a měli by se poradit o možnosti kryokonzervace (nebo kryoprezervace) spermatu před léčbou, neboť existuje možnost reverzibilní neplodnosti v důsledku léčby doxorubicinem. Ženy by neměly během léčby a do 6 měsíců po jejím ukončení otěhotnět.
Reakce v místě aplikace
Erytematózní proužky podél žíly v místě aplikace a zčervenání ve tváři mohou indikovat příliš rychlé podávání.
U intravenózního podání doxorubicinu je štiplavý nebo pálivý pocit příznakem extravazace. I v případě správného krevního návratu po nasátí infuzní jehlou je nutné injekci nebo infuzi okamžitě ukončit a provést ji do jiné žíly. V případě náhodné extravazace je nutné na místo vpichu přiložit balíčky s ledem. K minimalizaci lokální nekrózy tkáně je možné použít lokální injekci dexametazonu nebo hydrokortizonu. Je také možné lokálně aplikovat 1 % hydrokortizonový krém.
Doxorubicin se nesmí podávat intratekálně, intramuskulárně nebo dlouhodobou infuzí. Přímá intravenózní infuze se nedoporučuje kvůli možnému poškození tkání, ke kterému může dojít, pokud infuzní roztok infiltruje okolní tkáně. Při použití centrálního žilního katétru se doporučuje infuze doxorubicinu v injekci 0,9 % chloridu sodného.
Jiné
Opatrnosti je také nutno dbát v případě souběžné nebo předchozí léčby ozařováním v oblasti mediastina/perikardu nebo po léčbě jinými kardiotoxickými látkami.
Doxorubicin může vyvolávat hyperurikémii jako důsledek rozsáhlého katabolismu purinů, který doprovází lékem vyvolanou rychlou lýzu neoplastických buněk (syndrom nádorového rozpadu) (viz bod 4.8, Nežádoucí účinky). Po zahájení léčby by měly být zhodnoceny krevní hladiny kyseliny močové, draslíku, kalcium fosfátu a kreatininu. Hydratace, alkalizace moči a profylaxe alopurinolem k zabránění vzniku hyperurikémie mohou minimalizovat potenciální komplikace syndromu nádorového rozpadu.
Intravezikální podání
Intravezikální podání doxorubicinu může vyvolávat příznaky chemické cystitidy (tj. dysurie, frekvence močení, nokturie, strangurie, hematurie, nekróza stěny močového měchýře).
Zvláštní pozornost vyžadují problémy s katetrizací (tj. uretrální obstrukce způsobená rozsáhlými intravezikálními tumory).
Intravezikální podání je kontraindikováno u tumorů, které penetrovaly stěnu močového měchýře (nad T1).
Intravezikální podání by se nemělo provádět u pacientů s invazivními tumory, které pronikají do stěny močového měchýře, s infekcemi močových cest a zánětem močového měchýře.
Pacient by měl být poučen, že moč může mít načervenalou barvu, především pak v prvním vzorku vyloučeném po podání, ale nejde o důvod ke znepokojení.
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,5 mg sodíku na 1 ml infuzního roztoku doxorubicin hydrochloridu. Tuto skutečnost je nutné brát v úvahu u pacientů, kteří drží dietu s kontrolovaným množstvím sodíku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)