salt:hasText
| - Léčba přípravkem Doxorubicin by měla být zahájena lékařem s rozsáhlými zkušenostmi s léčbou cytostatiky, nebo po konzultaci s ním.
Vzhledem k riziku smrtelné kardiomyopatie je nutné před každým podáním zvážit rizika a přínosy pro daného pacienta.
4.2.1 Pro intravenózní podání
Intravenózní podání:
Dávkování doxorubicinu závisí na režimu dávkování, celkovém stavu a předchozí léčbě pacienta.
Aby se zamezilo kardiomyopatii, doporučuje se, aby celková celoživotní kumulativní dávka doxorubicinu (včetně příbuzných léků, například daunorubicinu) nepřekročila hodnotu 450‑550 mg/m² plochy povrchu těla. U pacientů se srdeční chorobou, kteří podstupují ozařování v oblasti mediastina a/nebo srdce, podstoupili předchozí léčbu alkylačními léky nebo podstupují konkomitantní léčbu potenciálně kardiotoxickými léky, a u vysoce rizikových pacientů (s arteriální hypertenzí trvající déle než 5 let, s předchozím poškozením koronárních cév nebo poškozením srdečních chlopní či myokardu a ve věku nad 70 let) nesmí maximální celková dávka překročit 400 mg/m² plochy povrchu těla a je nutné sledovat srdeční funkci těchto pacientů (viz bod 4.4).
Roztok se podává volně tekoucí intravenózní infuzí (0,9 % chlorid sodný nebo 5 % dextróza) do velké žíly prostřednictvím infuzní soupravy (motýlka) po dobu 2 až 3 minut. Tato technika minimalizuje riziko trombózy nebo perivenózní extravazace, která může vést k závažné lokální celulitidě a nekróze.
Dávkování se obvykle vypočítá na základě plochy povrchu těla. Dle této kalkulace se doporučuje dávka 60‑75 mg/m² plochy povrchu těla každé tři týdny, pokud se doxorubicin užívá samostatně. Pokud se doxorubicin užívá s jinými protinádorovými látkami, je nutné dávku doxorubicinu snížit na 30‑40 mg/m² každé tři týdny.
U pacientů, kteří nemohou dostávat plnou dávku (například v případě imunosuprese, vysokého věku), je alternativní dávka 15‑20 mg/m² povrchu těla za týden.
Pacienti s předchozí léčbou ozařováním
Pacienti, kteří podstoupili léčbu ozařováním v oblasti mediastina/perikardu, by neměli užívat doxorubicin v celkové kumulativní dávce přesahující 400 mg/m².
Starší pacienti
Může být nutné snížit dávkování u starších lidí.
Děti
Dávkování u dětí
Dávkování u dětí by mělo být sníženo, jelikož je u nich zvýšené riziko srdeční toxicity, především pozdní toxicity. Je nutné předpokládat myelotoxicitu s nejnižšími hodnotami okolo 10. až 14. dne po zahájení léčby. Maximální kumulativní dávka u dětí je 400 mg/m².
Poruchy funkce jater
Vyskytují-li se u pacienta poruchy funkce jater, je nutné snížit dávkování podle následující tabulky:
Hladiny bilirubinu v séru
Retence BSP
Doporučená dávka
20 – 50 µmol/l
9 – 15 %
50 % normální dávky
Více než 50 µmol/l
Více než 15 %
25 % normální dávky
Poruchy funkce ledvin
V případě ledvinové nedostatečnosti s GFR nižší než 10 ml/min by mělo být podáno 75 % vypočtené dávky.
Obézní pacienti
U obézních pacientů může být nutné zvážit sníženou počáteční dávku nebo prodloužený interval dávkování (viz bod 4.4, Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
4.2.2 Pro intravezikální podání
Intravezikální podání:
Doxorubicin může být podán intravezikální instilací při léčbě povrchového nádoru močového měchýře a k prevenci recidivy po transuretrální resekci (TUR). Doporučená dávka pro intravezikální léčbu povrchového nádoru močového měchýře je 30‑50 mg ve 25‑50 ml fyziologického roztoku na jednu instilaci. Optimální koncentrace je přibližně 1 mg/ml. Roztok by měl v močovém měchýři zůstat po dobu 1‑2 hodin. Během této doby by se měl pacient otočit o 90° každých 15 minut. Aby se zamezilo nežádoucímu naředění močí, pacient by měl být poučen, aby po dobu 12 hodin před instilací nic nepil (tím by mělo dojít ke snížení tvorby moči na přibližně 50 ml/h). Instilace je možné opakovat v intervalu od 1 týdne do 1 měsíce podle toho, zda je podávání terapeutické nebo profylaktické.
(cs)
|