salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX14.
Léčivá látka levetiracetam je derivát pyrolidonu (S-enantiomer α-etyl-2-oxo-1-pyrolidin acetamidu), chemicky nesouvisející s léčivými látkami obsaženými v současných antiepileptických přípravcích.
Mechanismus účinku
Mechanismus účinku levetiracetamu stále ještě není plně objasněn, ale zdá se být odlišný od ostatních v současnosti používaných antiepileptik. Pokusy in vitro a in vivo nasvědčují tomu, že levetiracetam nemění základní vlastnosti buněk ani normální přenos nervových vzruchů.
In vitro studie ukazují, že levetiracetam ovlivňuje hladinu Ca2+ částečnou inhibicí kalciových kanálů typu N a snížením uvolňování Ca2+ z intraneuronalních rezerv. Levetiracetam navíc částečně zvrátí snížení aktivity GABA a glycinových kanálů způsobené zinkem a β-karboliny. Kromě toho byla ve studiích in vitro prokázána vazba levetiracetamu na specifické místo v mozkové tkáni hlodavců. Specifickým vazebním místem je synaptický vezikulární protein 2A, který je považován za součást procesů fúze vezikulů a exocytózy neurotransmiterů. Levetiracetam a jeho analogy vykazují různou afinitu k vazbě na synaptický vezikulární protein 2A , která koreluje s jejich ochrannou protizáchvatovou potencí v audiogeních modelech epilepsie u myší. Tato zjištění naznačují, že interakce mezi levetiracetamem a synaptickým vezikulárním proteinem 2A přispívá k antiepileptickému mechanismu účinku léčivého přípravku.
Farmakodynamické účinky
Levetiracetam poskytuje ochranu před záchvaty v širokém spektru zvířecích modelů parciálních a primárně generalizovaných záchvatů, aniž by měl prokonvulzní účinek. Primární metabolit je neaktivní.
U člověka potvrdila aktivita při parciální i generalizované epilepsii (epileptiformní výboj/fotoparoxysmalní odpověď) široké spektrum farmakologického profilu levetiracetamu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Přídatná léčba parciálních záchvatů s nebo bez sekundární generalizace u dospělých, mladistvých, dětí a kojenců od 1 měsíce věku s epilepsií:
U dospělých byla účinnost levetiracetamu prokázána ve 3 zaslepených, placebem kontrolovaných studiích v denní dávce 1000 mg, 2000 mg nebo 3000 mg rozdělené do 2 dílčích dávek. Léčba trvala až 18 týdnů. V souhrnné analýze bylo procento pacientů, kteří dosáhli snížení frekvence parciálních záchvatů za týden až o 50% nebo více oproti výchozímu stavu při stabilní dávce (12/14 týdnů) 27,7%, 31,6% a 41,3% u pacientů s 1000 mg, 2000 mg resp. 3000 mg levetiracetamu a 12,6% u pacientů užívajících placebo.
Pediatrická populace
U pediatrických pacientů (4 až 16 let), byla účinnost levetiracetamu prokázána ve dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii, do které bylo zařazeno 198 pacientů s trváním léčby 14 týdnů. V této studii byl levetiracetam užíván ve fixní dávce 60 mg/kg/den, rozdělené do dvou dílčích dávek.
U 44,6% pacientů léčených levetiracetamem a u 19,6% pacientů s placebem došlo k 50% nebo většímu snížení frekvence parciálních záchvatů za týden oproti výchozímu stavu. Při pokračující dlouhodobé léčbě bylo 11,4% pacientů bez záchvatů po dobu alespoň 6 měsíců a 7,2% bylo bez záchvatů po dobu alespoň 1 roku.
U pediatrických pacientů (ve věku 1 měsíc až méně než 4 roky), byla účinnost levetiracetamu stanovena ve dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii, která zahrnovala 116 pacientů s trváním léčby 5 dnů. V této studii dostávali pacienti denní dávku 20 mg/kg, 25 mg/kg, 40 mg/kg nebo 50 mg/kg perorálního roztoku na základě titračního rozpisu podle věku. V této studii byla použita dávka 20 mg/kg/den titrovaná do 40 mg/kg/den pro kojence ve věku od jednoho měsíce do méně než šesti měsíců a dávka 25 mg/kg/den titrovaná do 50 mg/kg/den pro kojence a děti ve věku od 6 měsíců do méně než 4 let. Celková denní dávka byla podávána rozdělená do dvou dílčích dávek.
Primárním měřítkem účinnosti byl podíl pacientů odpovídajících na léčbu (procento pacientů s 50% poklesem průměrné denní frekvence parciálních záchvatů oproti výchozímu stavu), který byl hodnocen zaslepeně centrálním hodnotitelem prostřednictvím 48hodinového video EEG záznamu. Do analýzy účinnosti bylo zahrnuto 109 pacientů, kteří měli nejméně 24 hodin video EEG v obou obdobích, základním i hodnoceném. 43,6% pacientů léčených levetiracetamem a 19,6% pacientů, kterým bylo podáváno placebo, bylo považováno za odpovídající na léčbu. Výsledky se shodují napříč všemi věkovými skupinami. Při pokračující dlouhodobé léčbě bylo 8,6% pacientů bez záchvatů po dobu alespoň 6 měsíců a 7,8% bylo bez záchvatů po dobu alespoň 1 roku.
Monoterapie při léčbě parciálních záchvatů s nebo bez sekundární generalizace u pacientů od 16 let s nově diagnostikovanou epilepsií.
Účinnost levetiracetamu v monoterapii byla prokázána ve dvojitě zaslepeném paralelním porovnání non-inferiority s karbamazepinem s řízeným uvolňováním (CR) u 576 pacientů ve věku 16 let a starších s nově nebo nedávno diagnostikovanou epilepsií. U pacientů musely být přítomny pouze spontánní parciálními záchvaty nebo generalizované tonicko-klonické záchvaty. Pacienti byli randomizováni k užívání karbamazepinu s řízeným uvolňováním v dávce 400 - 1200 mg/den nebo levetiracetamu v dávce 1000 - 3000 mg/den, délka léčby byla až 121 týdnů v závislosti na terapeutické odpovědi.
Šestiměsíční období bez záchvatů bylo dosaženo u 73,0% pacientů užívajících levetiracetam a u 72,8% pacientů užívajících karbamazepin s řízeným uvolňováním, korigovaný absolutní rozdíl mezi léčbami byl 0,2% (95% CI: -7,8 8,2). Více než polovina účastníků studie byla bez záchvatů po dobu 12 měsíců (56,6% a 58,5% pacientů užívajících levetiracetam a karbamazepin s řízeným uvolňováním v uvedeném pořadí).
Ve studii odrážející klinickou praxi mohla být souběžná antiepileptická medikace vysazena u omezeného počtu pacientů, kteří reagovali na přídatnou léčbu levetiracetamem (36 dospělých pacientů z 69).
Přídatná léčba myoklonických záchvatů u dospělých a mladistvých od 12 let věku s juvenilní myoklonickou epilepsii.
Účinnost levetiracetamu byla prokázána ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii v délce 16 týdnů u pacientů od 12 let s idiopatickou generalizovanou epilepsií s myoklonickými záchvaty u různých syndromů. Většina pacientů trpěla juvenilní myoklonickou epilepsií.
V této studii byl levetiracetam užíván v dávce 3000 mg/den rozdělené do dvou denních dávek.
U 58,3% pacientů léčených levetiracetamem a 23,3% pacientů s placebem bylo dosaženo nejméně 50% snížení počtu dnů s myoklonickým záchvatem za týden. Při pokračující dlouhodobé léčbě bylo 28,6% pacientů bez myoklonických záchvatů po dobu alespoň 6 měsíců a 21,0% pacientů bylo bez myoklonických záchvatů po dobu alespoň 1 roku.
Přídatná léčba primárně generalizovaných tonicko-klonických u dospělých a mladistvých od 12 let s idiopatickou generalizovanou epilepsií.
Účinnost levetiracetamu byla prokázána ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii trvající 24 týdnů, která zahrnovala dospělé, mladistvé a omezený počet dětí trpících idiopatickou generalizovanou epilepsií s primárně generalizovanými tonicko-klonickými (PGTC) záchvaty u různých syndromů (juvenilní myoklonické epilepsie, juvenilní epilepsie s absencemi, dětská absenční epilepsie nebo epilepsie s generalizovanými tonicko klonickými záchvaty po probuzení). V této studii byla levetiracetam užíván v dávce 3000 mg/den u dospělých a mladistvých nebo 60 mg/kg/den u dětí, rozdělené do dvou denních dávek.
U 72,2% pacientů léčených levetiracetamem a u 45,2% pacientů, jimž bylo podáváno placebo, bylo dosaženo 50% nebo většího snížení frekvence primárně generalizovaných tonicko-klonických záchvatů za týden oproti výchozímu stavu. Při pokračující dlouhodobé léčbě bylo 47,4% pacientů bez tonicko-klonických záchvatů po dobu alespoň 6 měsíců a 31,5% pacientů bylo bez tonicko-klonických záchvatů po dobu alespoň 1 roku.
(cs)
|