| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotensinu II, samotní; ATC kód: C09CA07.
Mechanismus účinku:
Telmisartan je specifický antagonista receptoru angiotenzinu II (typ AT1) účinný po perorálním podání. S vysokou afinitou vytěsňuje angiotenzin II z jeho vazebného místa na subtypu receptoru AT1, který odpovídá za známé působení angiotenzinu II. Telmisartan nemá na receptoru AT1 žádnou parciální agonistickou aktivitu a váže se selektivně na tento receptor. Vazba má dlouhodobý charakter. Telmisartan nevykazuje afinitu k ostatním receptorům, včetně AT2 a ostatních méně známých AT receptorů. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt jejich možné zvýšené stimulace angiotenzinem II, jehož hladiny se podáváním telmisartanu zvyšují. Plazmatické hladiny aldosteronu se podáváním telmisartanu snižují. Telmisartan neinhibuje u lidí plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující angiotenzin (kinázu II), což je enzym, který rovněž rozkládá bradykinin. Proto se nepředpokládá, že by telmisartan potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.
Dávka telmisartanu 80 mg u člověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlaku vyvolané angiotenzinem II. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24 hodin a je měřitelný po dobu až 48 hodin.
Klinická bezpečnost a účinnost:
Léčba esenciální hypertenze:
Po první dávce telmisartanu se antihypetenzní aktivita telmisartanu projeví postupně v průběhu tří hodin. Maximální redukce krevního tlaku se dosáhne obvykle v průběhu 4 až 8 týdnů od zahájení léčby a přetrvává během dlouhodobé terapie.
Antihypertenzní účinek trvá 24 hodin po podání přípravku včetně posledních 4 hodin před podáním následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku. Ve studiích s dávkami 40 a 80 mg telmisartanu kontrolovaných placebem je toto potvrzeno poměrem minimálních a maximálních hodnot tlaku krve, který byl konzistentně nad 80 %. Existuje zjevná závislost mezi podanou dávkou přípravku a časem potřebným k návratu systolického krevního tlaku (STK) na původní hodnoty. Údaje týkající se diastolického krevního tlaku (DTK) nejsou v tomtosměru jednotná.
U pacientů s hypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak i diastolický krevní tlak bez ovlivnění tepové frekvence. Příspěvek diuretického a natriuretického efektu léčivého přípravku k jeho hypotenznímu působení musí být ještě určen. Antihypertenzní účinnost telmisartanu je srovnatelná se zástupci jiných tříd antihypertenziv (což bylo prokázáno v klinických studiích porovnávajících telmisartan s amlodipinem, atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem a lisinoprilem).
Po náhlém přerušení léčby telmisartanem se během několika dnů krevní tlak postupně vrací k hodnotám před léčbou bez průkazného vzniku „rebound“ fenoménu.
V klinických studiích přímo srovnávajících dva typy antihypertenziv byl výskyt suchého kašle významně nižší u pacientů léčených telmisartanem v porovnání s pacienty léčenými inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu.
Prevence kardiovaskulárních onemocnění
Klinické hodnocení ONTARGET ( On going T elmisartan A lone and in C ombination with R amipril G lobal E ndpoint T rial) [průběžné klinické hodnocení s globálním sledovaným parametrem porovnávající podávání telmisartanu samotného a v kombinaci s ramiprilem] porovnávalo účinky telmisartanu, ramiprilu a kombinace telmisartanu a ramiprilu na kardiovaskulárních sledované parametry u 25620 pacientů ve věku 55 let a vyšším, kteří měli v anamnéze onemocnění koronárních arterií, cévní mozkovou příhodu, TIA, periferní arteriální onemocnění nebo diabetes mellitus 2. typu doprovázený prokázaným poškozením koncového orgánu (např. retinopatie, hypertrofie levé komory, makro- nebo mikroalbuminurie) a kteří představují populaci ohroženou kardiovaskulárními příhodami.
Pacienti byli randomizováni do jedné ze tří následujících léčebných skupin: telmisartan 80 mg (n=8542), ramipril 10 mg (n=8576) nebo kombinace telmisartanu 80 mg a ramiprilu 10 mg (n=8502), s následnou průměrnou dobou sledování 4,5 roku.
Telmisartan vykázal podobný účinek jako ramipril při snižování primárního kompozitního cílového parametru, tj. kardiovaskulárních úmrtí, nefatálních infarktů myokardu, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli kongestivnímu srdečnímu selhání. Incidence primárního cílového parametru byla podobná u telmisartanu (16,7 %) i ramiprilu (16,5 %). Poměr rizika u telmisartanu versus ramiprilu byl 1,01 (97,5% interval spolehlivosti 0,93 - 1,10, p (noninferiorita) = 0,0019 při rozpětí 1,13). Míra mortality ať už z ajakékoliv příčiny byla 11,6 % u pacientů léčených telmisartanem a 11,8 % u pacientů léčených ramiprilem.
Ukázalo se, že telmisartan je podobně účinný jako ramipril u předem stanoveného sekundárního sledovaného parametru, tj. kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody [0,99 (97,5% interval spolehlivosti 0,90 až 1,08), p (noninferiorita)=0,0004], primárního sledovaného parametru referenční studie HOPE (The H eart O utcomes P revention E valuation S tudy)[studie hodnocení výsledků srdeční prevence], která zkoumala účinek ramiprilu v porovnání s placebem.
Studie TRANSCEND randomizovala pacienty s nesnášenlivostí vůči ACE-I s jinak podobnými zařazovacími kritérii jako ONTARGET do skupin léčených buď telmisartanem 80 mg (n=2954) nebo placebem (n=2971), přičemž oběma skupinám byly podávány nad rámec standardní péče. Průměrná doba kontrolního sledování byla 4 roky a 8 měsíců. V incidenci primárního kompozitního cílového sledovaného parametru (kardiovaskulární úmrtí, nefatální infarkt myokardu, nefatální cévní mozkové příhody nebo hospitalizace kvůli kongestivnímu srdečnímu selhání) nebyl zjištěn žádný statisticky signifikantní rozdíl [15,7 % u telmisartanu a 17,0 % ve skupině s placebem s poměrem rizika 0,92 (95% interval spolehlivosti 0,81 až 1,05, p=0,22)]. Byl prokázán přínos telmisartanu v porovnání s placebem v předem stanoveném sekundárním kompozitním sledovaném parametru kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody [0,87 (95% interval spolehlivosti 0,76 - 1,00, p = 0,048)]. Nebyl prokázán pozitivní vliv na kardiovaskulární mortalitu (poměr rizika 1,03, 95% interval spolehlivosti 0,85 - 1,24).
U pacientů léčených telmisartanem byl kašel a angioedém hlášen méně často než u pacientů léčených ramiprilem, zatímco u pacientů léčených telmisartanem byla častěji hlášena hypotenze.
Kombinace telmisartanu s ramiprilem neměla v porovnání se samotným ramiprilem nebo telmisartanem žádný další pozitivní vliv. Kardiovaskulární mortalita a mortalita ze všech příčin byla v případě kombinované léčby numericky vyšší. Kromě toho došlo v případě kombinované léčby k významně vyšší incidenci hyperkalémie, selhání ledvin, hypotenze a synkopy. Proto se použití kombinace telmisartanu a ramiprilu u této populace nedoporučuje.
V klinickém hodnocení “Prevention Regimen For Effectively avoiding Second Strokes” (PRoFESS) [Režim prevence pro efektivní předcházení druhé cévní mozkové příhodě] u pacientů ve věku 50 let a starších, kteří byli nedávno postiženi cévní mozkovou příhodou, byla zaznamenána zvýšená incidence sepse u telmisartanu v porovnání s placebem, a to 0,70 % versus 0,49 % [RR 1,43 (95% interval spolehlivosti 1,00 - 2,06]; výskyt případů fatální sepse se zvýšil u pacientů užívajících telmisartan (0,33 %) versus pacienti užívající placebo (0,16 %) [RR 2,07 (95% interval spolehlivosti 1,14 - 3,76]. Pozorovaná zvýšená míra výskytu sepse spojená s použitím telmisartanu může být buď náhodným nálezem nebo může souviset s dosud neznámým mechanismem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)