| salt:hasText
| - Zidovudin není přípravek, který zcela vyléčí infekci virem HIV a/nebo syndrom AIDS. Pacienti jsou stále v nebezpečí progrese onemocnění související s potlačením imunity včetně oportunních infekcí a jiných komplikací vyskytujících se při infekci virem HIV.
Při užívání přípravku Retrovir by se neměly užívat přípravky s obsahem rifampicinu nebo stavudinu (viz oddíl 4.5).
Hematologické nežádoucí reakce
U pacientů s pokročilým onemocněním HIV užívajících zidovudin lze očekávat výskyt anémie (obvykle se nevyskytuje před 6. týdnem léčby zidovudinem, ale ojediněle se může vyskytnout dříve), neutropenie (obvykle se neprojeví před 4. týdnem terapie, ale ojedinělé může i dříve) a leukopenie (obvykle se vyskytuje sekundárně spolu s neutropenií). Tyto reakce se vyskytují častěji při vyšším dávkování zidovudinu (1200 až 1500 mg/den) a u pacientů, kteří měli již před zahájením terapie zidovudinem slabou rezervu kostní dřeně, zejména u pacientů s pokročilým onemocněním HIV.
Je zapotřebí pravidelné pečlivé sledování hematologických parametrů. Obecně se doporučuje, aby se u pacientů s pokročilým symptomatickým onemocněním HIV prováděla vyšetření hematologických parametrů v prvních třech měsících terapie nejméně ve čtrnáctidenních intervalech a potom nejméně jednou měsíčně. U pacientů s časným onemocněním HIV (kdy rezerva kostní dřeně je dobrá) nebývají hematologické nežádoucí reakce časté. V závislosti na celkovém stavu pacienta lze vyšetření hematologických parametrů provádět ve větších časových odstupech, např. v intervalu jednoho až tří měsíců.
Při poklesu hladiny hemoglobinu na hodnoty mezi 75 g/l (4,65 mmol/l) a 90 g/l (5,59 mmol/l) nebo při poklesu počtu neutrofilů na hodnoty mezi 0,75 x 109/l a 1,0 x 109/l je zapotřebí zvážit snížení denní dávky až do známek zotavení kostní dřeně. Alternativně může být zotavení urychlené krátkodobým (na 2 až 4 týdny) přerušením léčby zidovudinem. Zotavení kostní dřeně lze obvykle pozorovat do 2 týdnů. Po této době je možné obnovit léčbu sníženou dávkou zidovudinu. U pacientů se signifikantními známkami anémie změny v dávkování nemusí vyloučit nutnost podání transfuze (viz bod 4.3).
Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou
Při aplikaci nukleosidových analogů působícího proti retrovirům byly hlášeny případy výskytu laktátové acidózy obvykle však spojené s těžkou hepatomegalií a hepatální steatózou.
Časné klinické příznaky laktátové acidózy (symptomatické hyperlaktatémie) zahrnují celkovou slabost, benigní gastrointestinální příznaky (nauzea, zvracení a bolest v břiše), anorexii, váhový úbytek, respirační příznaky (dyspnoe a tachypnoe), neurologické symptomy zahrnující motorickou slabost.
Laktátová acidóza má vysokou úmrtnost a může být spojována s pankreatitidou, jaterním nebo renálním selháním. Obecně se objevuje v řádu měsíců po započetí léčby.
Dojde-li u některých pacientů k vývoji klinických nebo laboratorních známek laktátové acidózy nebo hepatotoxicity (které mohou zahrnovat hepatomegalii a steatózu, i když nemusí dojít ke zvýšení jaterních transamináz, a/nebo pokud dojde k náhlému vzestupu jaterních transamináz), léčba zidovudinem by se měla přerušit.
Velké pozornosti je zapotřebí pokud se některý z nukleozidových analogů podává jakémukoliv pacientovi (obzvlášť, když je to obézní žena) s hepatomegalií, hepatitidou nebo s jiným rizikovým faktorem týkajícím se jaterních chorob a steatózy jater (což zahrnuje i užívání některých léčiv nebo konzumaci alkoholu). Pacienti koinfikováni hepatitidou typu C a léčeni alfa interferonem a ribavirinem mohou zvláště představovat riziko.
Při podávání zidovudinu zvláště vysoce rizikovým pacientům je nutná zvláštní opatrnost.
Mitochondriální toxicita
Analogy nukleotidů a nukleosidů mohou způsobit různou měrou poškození mitochondriálního aparátu, jak bylo ukázáno v pokusech in vitro i in vivo. Byly hlášeny případy mitochondriální dysfunkce u HIV-negativních dětí, které byly in utero a/nebo postnatálně exponovány účinku nukleosidových analogů. Hlavními vedlejšími účinky, které byly hlášeny byly hematologické abnormality (anémie, neutropenie), metabolická onemocnění (hyperlaktatémie, hyperlipazémie). Tyto nežádoucí účinky byly často přechodné. Také byly hlášeny některé pozdní neurologické projevy (hypertonie, křeče, abnormální chování). Zda jsou tyto neurologické abnormality přechodné nebo trvalé není v současné době jasné. Kterékoliv dítě, které bylo in utero exponováno účinku nukleosidových nebo nukleotidových analogů, i když nejsou HIV pozitivní, by mělo být klinicky i laboratorně sledováno a podrobně vyšetřeno na přítomnost mitochondriální dysfunkce v případě výskytu relevantních příznaků. Tyto nálezy nemají vliv na platnost doporučení týkajících se antiretrovirové léčby u těhotných žen, která zabraňuje přenosu HIV infekce z matky na plod.
Lipodystrofie
Redistribuce/kumulace tělesného tuku byly pozorovány buď izolovaně nebo společně u některých HIV-pozitivních pacientů léčených kombinovanou antiretrovirovou léčbu. Dlouhodobé následky těchto účinků jsou v současné době neznámé. Znalosti o mechanizmu vzniku lipodystrofie nejsou kompletní. Byla diskutována souvislost mezi vznikem viscerální lipomatózy a užíváním přípravků ze skupiny inhibitorů proteázy (PI) a souvislost mezi užíváním nukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (NRTI) a rozvojem lipoatrofie.
Vyšší riziko vzniku lipodystrofie bylo asociováno s individuálními rizikovými faktory jako vyšší věk pacienta a s faktory souvisejícími s podáváním léčiv jako je např. délka léčby antiretrovirotiky a přidružené metabolické abnormality. Klinické vyšetření by mělo zahrnovat vývoj fyzických známek redistribuce tuku. Měla by se věnovat pozornost měření hladin tuků v séru a glykémie. Porucha metabolismu lipidů by měla být léčena klinicky vhodným postupem (viz bod 4.8).
Onemocnění jater
Clearance zidovudinu u pacientů s mírným poškozením jaterních funkcí bez přítomnosti cirhózy (Child-Pugh skóre 5 – 6) je podobná jako u pacientů bez poškození jater, proto není v tomto případě nutná úprava dávky.
U pacientů se středně závažným až závažným poškozením jater (Child – Pugh skóre 7 – 15) není možno z důvodu velké variability expozice zidovudinu specificky doporučit úpravu dávkování, proto není pro tyto skupiny pacientů podávání zidovudinu doporučeno.
Pacienti s chronickou hepatitidou B nebo C léčení kombinovanou antiretrovirovou terapií mají zvýšené riziko výskytu těžkých a potenciálně fatálních jaterních nežádoucích příhod. V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C, prosím, řiďte se příslušným souhrnem údajů o přípravku, který k léčbě hepatitidy B nebo C podáváte.
Pacienti s již dříve existujícími jaterními poruchami, včetně chronické aktivní hepatitidy, mají v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšenou frekvenci výskytu poruch jaterních funkcí, a měli by být proto pravidelně sledování podle standardních požadavků. Je-li u těchto pacientů prokázané zhoršování jaterního onemocnění, musí se zvážit přerušení nebo zastavení léčby.
Syndrom imunitní reaktivace
U pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí v době úvodní léčby antiretrovirotiky se může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během několika prvních týdnů či měsíců po zahájení antiretrovirové léčby. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis carinii . Jakékoli příznaky zánětu by měly být okamžitě vyšetřeny a v případě potřeby by měla být zahájena příslušná léčba.
Pacienti by měli být varováni před současným užíváním jiných léčivých přípravků bez porady s lékařem (viz bod 4.5).
Pacienti by měli být informováni o skutečnosti, že léčba přípravkem Retrovir nevede k prevenci přenosu HIV infekce na jiné osoby při sexuálním styku nebo při kontaminaci krví nakažené osoby.
Podávání přípravku Retrovir u starších pacientů a u pacientů s poruchami ledvin nebo jater: viz bod 4.2.
Osteonekróza
Ačkoli etiologie osteonekrózy je pravděpodobně multifaktoriální (užívání kortikosteroidů, abúzus alkoholu, závažná imunosuprese, vyšší body mass index), byly případy osteonekrózy hlášeny především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii (CART). Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost kloubů nebo pokud mají pohybové potíže.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)