| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory a blokátory kalciového kanálu
ATC kód: C09BB03
Přípravek Amesos obsahuje fixní dávku kombinace léčivých látek lisinoprilu a amlodipinu.
Lisinopril
Lisinopril je inhibitor peptidyl dipeptidázy. Inhibuje angiotensin konvertující enzym (ACE), který katalyzuje přeměnu angiotensinu I na vazokonstrikční peptid angiotensin II. Snižuje hladiny angiotensinu II a aldosteronu v plasmě a zvyšuje hladinu vazodilatačně působícího bradykininu. Snižuje periferní cévní rezistenci a systémový krevní tlak. Tyto změny mohou být doprovázeny zvýšením srdečního výdeje při nezměněné srdeční frekvenci a také nárůstem renálního krevního průtoku. U hyperglykemických pacientů přispívá lisinopril k obnově poškozené funkce endotelu.
Antihypertenzní účinek lisinoprilu obvykle vzniká 1 hodinu po podání a vrcholí po 6 hodinách. Délka působení je 24 hodin – závisí na dávce. Antihypertenzní účinek lisinoprilu se udržuje i dlouhodobě. Náhlé vysazení léčby lisinoprilem není spojeno s významným zvýšením krevního tlaku (rebound fenomén).
Přestože je jeho primární účinek zprostředkován systémem renin-angiotensin-aldosteron, je lisinopril účinný také u hypertoniků s nízkou aktivitou reninu v plasmě.
Ve dvojitě zaslepené, randomizované, multicentrické studii srovnávající lisinopril s blokátorem kalciového kanálu u hypertenzních pacientů (n=335) s diabetem 2. typu s počáteční nefropatií charakterizovanou mikroalbuminurií, snížil lisinopril užívaný v dávce 10 - 20 mg jednou denně po dobu 12 měsíců systolický/diastolický krevní tlak o 13/10 mmHg a poměr exkrece albuminu do moči o 40 %. Při srovnání s blokátorem kalciového kanálu, který způsobil stejný pokles krevního tlaku, se ukázala u pacientů léčených lisinoprilem významně větší redukce poměru exkrece albuminu do moči prokazující, že ACE inhibiční účinek lisinoprilu redukuje mikroalbuminurii přímým mechanismem na renální tkáň spolu s antihypertenzním účinkem.
Amlodipin
Amlodipin jako blokátor kalciového kanálu dihydropyridinové skupiny (inhibitor pomalých kanálů nebo antagonista kalciových iontů) inhibuje vstup vápníkových iontů membránou do srdečních buněk a do buněk hladké svaloviny cévních stěn.
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladkou svalovinu cévní stěny.
U nemocných s hypertenzí amlodipin při dávkování jedenkrát denně klinicky významně snižuje krevní tlak vleže i vestoje po celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.
Podávání amlodipinu nebylo spojeno s žádnými nežádoucími metabolickými účinky na lipidy ani změnami jejich plasmatických koncentrací; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.
Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT)
Dvojitě zaslepená, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial) sledovala srovnání léčby novějšími léky jako první volby amlodipin 2,5 - 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril 10 - 40 mg/den (ACE inhibitor) s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 – 25 mg/den při léčbě mírné až střední hypertenze.
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno průměrně 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS (ischemické choroby srdeční), včetně infarktu myokardu (IM) nebo cévní mozkové příhody (CMP) v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiné dokumentované aterosklerotické kardiovaskulární onemocnění (celkem 51,5 %), diabetes 2. typu (36,1 %), HDL cholesterol < 3,5 mg/dl (11,6 %), hypertrofii levé komory diagnostikovanou na EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).
Hlavní sledovaný parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl statisticky významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,98 95% CI [0,90-1,07] p=0,65. Nicméně nebyl žádný statisticky významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,89-1,02] p=0,20.
Pediatrická populace
Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí, byla porovnávána dávka 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem. Bylo prokázáno, že obě dávky významně snižují systolický tlak krve v porovnání s placebem. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány.
Dlouhodobá účinnost amlodipinu při léčbě v dětství pro snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti také nebyla stanovena.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)