salt:hasText
| - Potraviny, nápoje (jiné než čistá voda) a léčivé přípravky obsahující polyvalentní kationty (jako jsou vápník, hořčík, železo, hliník) mohou interferovat s absorpcí bisfosfonátů a nemají se užívat současně s natrium-risedronátem (viz bod 4.5). Pro dosažení požadované účinnosti je nutné přesně dodržovat doporučené dávkování (viz bod 4.2).
Účinnost bisfosfonátů v léčbě osteoporózy se vztahuje k nízké kostní denzitě a/nebo prodělané fraktuře.
Samotný vysoký věk nebo pouhá přítomnost klinických rizikových faktorů pro zlomeninu nejsou důvodem pro zahájení léčby osteoporózy bisfosfonáty.
Důkazy podporující účinnost bisfosfonátů včetně risedronátu u velmi starých osob (>80 let) jsou omezené (viz bod 5.1).
Bisfosfonáty jsou dávány do spojitosti s ezofagitidou, gastritidou, ezofageální ulcerací a gastroduodenálními ulceracemi. Proto je třeba postupovat s opatrností:
u pacientů, u kterých se v minulosti vyskytly choroby jícnu, které zpožďují průchod jícnem nebo jeho vyprazdňování, např. zúžení nebo achalázie
u pacientů, kteří nejsou schopni setrvat ve vzpřímené poloze po dobu alespoň 30 minut od požití tablety
při podávání risedronátu pacientům s aktivními nebo nedávnými problémy v oblasti jícnu nebo horní části gastrointestinálního traktu.
Předepisující lékař má těmto pacientům zdůraznit důležitost dávkovacích pokynů a zaměřit se na příznaky nebo projevy možné ezofageální reakce. Pacienty je třeba upozornit, aby včas vyhledali lékařskou pomoc, pokud by se u nich objevily symptomy ezofageálního podráždění, jako je např. dysfagie, bolest při polykání, retrosternální bolest nebo nový výskyt / zhoršení pálení žáhy.
Hypokalcemie se má léčit před zahájením terapie MELENOREM 35 mg. Jiné poruchy kostí a metabolismu minerálů (např. parathyroidní dysfunkce, hypovitaminóza D) se má léčit současně se zahájením terapie MELENOREM 35 mg.
U pacientů s karcinomem léčeným léčebnými režimy včetně primárně intravenózně podaných bisfosfonátů byla hlášena osteonekróza čelisti, obvykle spojená s extrakcí zubu a/nebo lokální infekcí (včetně osteomyelitidy). Velké množství těchto pacientů také dostávalo chemoterapii a kortikosteroidy. Osteonekróza čelisti byla také hlášena u pacientů s osteoporózou léčených perorálními bisfosfonáty.
U pacientů se současnými rizikovými faktory (např. karcinom, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, špatná ústní hygiena) se má před zahájením terapie zvážit provedení zubní prohlídky s odpovídajícím preventivním zákrokem.
Během léčby se tito pacienti mají pokud možno vyhnout invazivnímu stomatologickému zákroku. U pacientů, u kterých se během léčby bisfosfonáty vyvinula osteonekróza čelisti, může stomatologický zákrok zhoršit celkovou situaci. Nejsou k dispozici žádné údaje pro tvrzení, že přerušení léčby bisfosfonáty u pacientů vyžadujících stomatologický zákrok snižuje riziko osteonekrózy čelisti.
Klinické posouzení každého pacienta ošetřujícím lékařem má vést k vytvoření individuálního léčebného plánu založeného na hodnocení poměru prospěchu a rizika.
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými vrozenými potížemi, jako je intolerance galaktózy, vrozený deficit laktázy nebo glukózo-galaktózová malabsorbce, by neměli tento léčivý přípravek užívat.
(cs)
|