| salt:hasText
| -
Atypické zlomeniny femuru
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru, zejména u pacientů dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s traumatem a u některých pacientů se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické zlomeniny, v angličtině známé jako „insufficiency fractures“)
, týdny až měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin. U pacientů, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivého pacienta.
Pacienty je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacienty, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.
Jídlo, nápoje (jiné než čistá voda) a léčivé přípravky obsahující polyvalentní kationty (jako jsou vápník, hořčík, železo, hliník) interferují s absorpcí bisfosfonátů a neměly by se užívat současně s natrium-risedronátem (viz bod 4.5). Pro dosažení požadované účinnosti je nutné přesně dodržovat doporučené dávkování (viz bod 4.2).
Účinnost bisfosfonátů v léčbě osteoporózy se vztahuje k nízké kostní denzitě a/nebo prodělané fraktuře.
Samotný vysoký věk nebo pouhá přítomnost klinických rizikových faktorů pro zlomeninu nejsou dostatečným důvodem pro zahájení léčby osteoporózy bisfosfonáty.
Důkazy podporující účinnost bisfosfonátů včetně risedronátu u velmi starých pacientů (>80 let) jsou omezené (viz bod 5.1).
Některé bisfosfonáty jsou dávány do spojitosti s ezofagitidou a ezofageální ulcerací. Z toho důvodu by pacienti měli věnovat pozornost dávkovacím pokynům (viz bod 4.2). U pacientů, u kterých se v minulosti vyskytly choroby jícnu, které zpožďují průchod jícnem nebo jeho vyprazdňování, např. zúžení nebo achalázie, nebo u pacientů, kteří nejsou schopni setrvat ve vzpřímené poloze po dobu alespoň 30 minut od požití tablety, by měl být risedronát podáván se zvláštní opatrností, protože klinické zkušenosti u těchto skupin pacientů jsou omezené. Předepisující lékař by měl těmto pacientům zdůraznit důležitost dávkovacích pokynů.
Hypokalcemie by se měla léčit před zahájením terapie risedronátem. Jiné poruchy kostí a metabolismu minerálů (tj. parathyroidní dysfunkce, hypovitaminóza D) by se měly léčit současně se zahájením terapie risedronátem.
U pacientů s rakovinou, léčených léčebnými režimy, včetně primárně intravenózně podaných bisfosfonátů, byla hlášena osteonekróza čelisti, obvykle spojená s extrakcí zubu a/nebo lokální infekcí (včetně osteomyelitidy). Velké množství těchto pacientů také dostávalo chemoterapii a kortikosteroidy. Osteonekróza čelisti byla také hlášena u pacientů s osteoporózou léčených perorálními bisfosfonáty.
U pacientů se současnými rizikovými faktory (např. rakovina, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, špatná ústní hygiena) by se mělo před zahájením terapie zvážit provedení zubní prohlídky s odpovídajícím preventivním zákrokem.
Během léčby by se tito pacienti měli pokud možno vyhnout invazivnímu
stomatologickému zákroku. U pacientů, u kterých se během léčby bisfosfonáty vyvinula osteonekróza čelisti, může stomatologický zákrok zhoršit celkovou situaci.
Nejsou k dispozici žádné dostupné údaje pro tvrzení, že přerušení léčby bisfosfonáty u pacientů vyžadujících stomatologický zákrok, snižuje riziko osteonekrózy čelisti.
Klinická rozhodnutí ošetřujícího lékaře by měla být pro každého pacienta vedena léčebným plánem, který je založen na individuálním zvážení a hodnocení poměru prospěchu a rizika.
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými vrozenými potížemi, jako je intolerance galaktosy, vrozený nedostatek laktasy nebo s malabsorbcí glukoso-galaktosovou, by neměli tento léčivý přípravek užívat.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)