| salt:hasText
| - Akutní toxicita
Očekávané známky mí opioidní intoxikace byly pozorovány u neventilovaných myší, potkanů a psů po velké i.v. bolusové dávce remifentanilu. V těchto studiích nejvíce sensitivní druh zvířa – potkaní samci, přežili po podání 5 mg/kg. Intrakraniální krvácení u psů způsobené hypoxií klesalo v průběhu 14 dnů po zastavení podávání remifentanilu.
Chronická toxicita
Bolusová dávka remifentanilu podaná u neventilovaných potkanů a psů měla za následek depresi dechu u všech skupin a reverzibilní intrakraniální krvácení u psů. Další zkoumání ukázalo, že vznikly mikrohemoragie z hypoxie a nebyly specifické pro remifentanil.
Mozkové mikrohemoragie nebyly pozoroványve studiích na potkanech a psech, protože v těchto studiích byly podávány dávky, které nezpůsobovaly těžkou respirační depresi. Z preklinických studií tedy vyplývá, že respirační deprese a z ní vyplývající případné následky představují vážné riziko pro člověka.
Intratekální podání glycinového přípravku bez remifentanilu psům vedlo k neklidu, bolestem a ztrátě koordinace pohybu zadních končetin. Soudí se, že tyto účinky jsou důsledkem použití glycinu jako vehikula. Glycin se běžně používá jako vehikulum v přípravcích pro nitrožilní aplikaci a při intravenózní aplikaci přípravku Remifentanil Chiesi se nijak klinicky významně neuplatňuje.
Studie reprodukční toxicity
Studie na potkanech a králících sledující přenos placentou prokázaly, že mláďata jsou vystavena účinkům remifentanilu a jeho metabolitům v průběhu růstu a vývoje. Remifentanil a jeho metabolity přestupují do mateřského mléka.
Remifentanil redukuje fertilitu u samců potkanů po každodenní injekci po dobu alespoň 70 dní v dávce 0,5 mg/kg nebo po přibližně 250 dávkách nejvýše doporučených pro bolusovou léčbu u lidí (2 µg/kg) . Fertilita nebyla ovlivněna u samic potkanů u dávek do 1 mg/kg po dobu nejméně 15 dní před pářením. Teratogenní účinky nebyly pozorovány u potkanů do dávky 5 mg/kg nebo králíků do dávky 0,8 mg/kg. Podání remifentanilu potkanům v průběhu gestace a laktace nepůsobilo signifikantně na přežívání, rovoj nebo reprodukční vlastnosti F1 generace.
Genotoxicita
Remifentanil v studiích in vivo a in vitro neměl účinky na genotoxicitu kromě výsledků in vitro v eseji myšího lymfomu, která dává positivní výsledky s metabolickou aktivací. Protože výsledky myšího lymfomu nemohly potvrdit další in vitro a in vivo testy, léčení s remifentanilem se nepovažuje za riziko genotoxicity pro pacienta.
Kancerogenita a mutagenita
dlouhodobé studie kancerogenity nebyly s remifentanilem provedeny.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)