| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest, antagonisté leukotrienových receptorů
ATC kód: R03D C03
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými buňkami, včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl‑leukotrienové (CysLT) receptory nacházející se v dýchacích cestách člověka a vyvolávající reakce dýchacích cest, včetně bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeability a zmnožení eosinofilů.
Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na receptor CysLT1. V klinických studiích montelukast inhiboval bronchokonstrikci vyvolanou inhalací LTD4 v dávkách nejvýše 5 mg. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního podání. Bronchodilatační efekt (‑agonistů posiloval účinek vyvolaný montelukastem.
Léčba montelukastem inhibuje jak časnou, tak pozdní bronchokonstrikci vyvolanou antigenním testem. Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých a dětí. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu). U dospělých a pediatrických pacientů ve věku od 2 do 14 let montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi současně se zlepšením klinické kontroly astmatu.
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšil v porovnání s placebem ranní FEV1 (10,4% oproti 2,7% v porovnání se stavem před léčbou), dopolední vrcholovou exspirační průtokovou rychlost – PEFR (24,5 l/min oproti 3,3 l/min v porovnání se stavem před léčbou) a významně snížil celkovou spotřebu (‑agonistů (-26,1% oproti -4,6% v porovnání se stavem před léčbou). Zlepšení v udávaném hodnocení denních a nočních astmatických příznaků pacienty bylo významně větší než u placeba.
Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních kortikosteroidů (změna v % oproti stavu před léčbou u inhalačního beklometasonu a montelukastu v porovnání s beklometasonem, co se týče FEV1: 5,43% oproti 1,04%, užití beta-agonistů -8,70% oproti 2,64%). Ve srovnání s inhalačním beklometasonem (200 μg dvakrát denně s použitím spaceru) prokázal montelukast mnohem rychlejší počáteční odpověď, ačkoli během 12-týdenní studie vykázal beklometason v průměru vyšší terapeutický efekt (změna v % oproti stavu před léčbou u montelukastu v porovnání s beklometasonem, co se týče FEV1: 7,49% oproti 13,3%, užití beta-agonistů -28,28% oproti -43,89%). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem byla nicméně dosažena podobná klinická odpověď jako u beklometasonu (tj. 50% pacientů léčených beklometasonem dosáhlo 11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou, přičemž přibližně 42% pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).
V 8-týdenní studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg denně v porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (FEV1 - změna v porovnání se stavem před léčbou 8,71% oproti 4,16%; změna dopoledního PEFR v porovnání se stavem před léčbou - 27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a snížení potřeby beta-agonistů „podle potřeby“ (-11,7% oproti +8,2% v porovnání se stavem před léčbou).
Ve 12-měsíční studii porovnávající účinnost montelukastu s inhalačním flutikasonem při kontrole astmatu u pediatrických pacientů ve věku od 6 do 14 let s lehkým persistujícím astmatem byl montelukast non-inferiorní vůči flutikasonu co se týče zvýšení procenta dní bez antiastmatické záchranné léčby (RFDs). Zprůměrováno za 12 měsíců trvání léčby, procento RFDs stouplo z 61,6 na 84,0 u montelukastové skupiny a z 60,9 na 86,7 u flutikasonové skupiny. Rozdíl mezi skupinami v průměrném zvýšení procenta RFDs zjištěný metodou nejmenších čtverců byl -2,8 s intervalem spolehlivosti 95% -4,7 až -0,9. Montelukast i flutikason zlepšily kontrolu astmatu z hlediska sekundárních parametrů hodnocených během 12 měsíců trvání léčby:
FEV1 vzrostlo z 1,83 l na 2,09 l u montelukastové skupiny a z 1,85 l na 2,14 l u flutikasonové skupiny. Rozdíl mezi skupinami v průměrném zvýšení FEV1 zjištěný metodou nejmenších čtverců byl -0,02 l s intervalem spolehlivosti 95% -0,06 až 0,02. Průměrné zvýšení procenta odhadovaného FEV1 v porovnání se stavem před léčbou bylo 0,6 % u skupiny léčené montelukastem a 2,7% u skupiny léčené flutikasonem. Rozdíl v odhadovaném FEV1 v porovnání se stavem před léčbou zjištěný metodou nejmenších čtverců byl -2,2% s intervalem spolehlivosti 95% -3,6 až -0,7.
Procento dní s užitím beta-agonistů kleslo z 38,0 na 15,4 v montelukastové skupině a z 38,5 na 12,8 ve flutikasonové skupině. Rozdíl mezi skupinami v procentu dní s užitím beta-agonistů zjištěný metodou nejmenších čtverců byl 2,7 s intervalem spolehlivosti 95% 0,9 až 4,5.
Procento pacientů s astmatickým záchvatem (astmatický záchvat je definován jako období zhoršení astmatu vyžadující léčbu perorálními steroidy, neplánovanou návštěvu lékaře, návštěvu lékařské pohotovosti nebo hospitalizaci) bylo 32,2 u montelukastové skupiny a 25,6 u flutikasonové skupiny; poměr pravděpodobnosti (95% interval spolehlivosti) byl 1,38 (1,04 až 1,84).
Procento pacientů s užitím systémových kortikosteroidů (většinou perorálních) bylo během doby studie 17,8% v montelukastové skupině a 10,5% ve flutikasonové skupině. Rozdíl mezi skupinami zjištěný metodou nejmenších čtverců byl 7,3% s 95% intervalem spolehlivosti 2,9 až 11,7.
Signifikantní snížení tělesnou námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno v 12-týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33% u montelukastu oproti 32,40% u placeba, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám 5% FEV1 před léčbou 44,22 minut oproti 60,64 minut). Tento účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Redukce EIB byla rovněž prokázána v krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27% oproti 26,11%, doba nutná k zotavení a návratu k 5 % hodnotám FEV1 před léčbou 17,76 minut oproti 27,98 minut). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu s dávkováním jednou denně.
U astmatických pacientů citlivých na aspirin současné podávání inhalačních nebo perorálních kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu astmatu (FEV1 - změna v porovnání se stavem před léčbou 8,55% oproti -1,74% a snížení celkové potřeby beta-agonistů -27,78% oproti 2,09% v porovnání se stavem před léčbou)
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)