salt:hasText
| - Doxorubicin smí být podáván jen pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou. Také pacienti musí být v průběhu léčby pečlivě a často monitorováni.
Z důvodu vysokého rizika vzniku letální kardiomyopatie se má léčba před každou aplikací individuálně posoudit z hlediska poměru riziko/přínos.
Před zahájením léčby se doporučuje změřit hodnoty jaterních funkcí pomocí běžných jaterních testů jako AST, ALT, ALP a bilirubin a také hodnoty ledvinových funkcí (viz bod 4.4).
Aby bylo možné posoudit stav srdeční funkce pacienta, má se provést analýza LVEF pomocí ultrazvuku nebo scintigrafie srdce. Toto vyšetření se provádí před zahájením léčby i po každé akumulované dávce přibližně 100 mg/m2 (viz bod 4.4).
Intravenózní (i.v.) podání doxorubicinu se musí provádět velmi pečlivě a je vhodné provést aplikaci ve formě volně tekoucí nitrožilní infuze chloridu sodného nebo 5% glukosy po dobu 3-5 minut. Tento způsob minimalizuje riziko trombózy či perivenózní extravazace, která způsobuje závažnou celulitidu, tvorbu puchýřů a nekrózu měkkých tkání. Doxorubicin může být podáván intravenózně jako bolus trvající do několika minut, jako krátkodobá do hodiny trvající infuze nebo kontinuální infuze trvající až 96 hodin. Přímá injekce i.v. se nedoporučuje z důvodu rizika extravazace, k níž může docházet dokonce i při adekvátním zpětném natažení krve do jehly.
Doxorubicin se nesmí podávat intramuskulárně, subkutánně, perorálně nebo intratekálně.
Intravenózní (i.v.) podání
Dávka se obvykle stanovuje podle tělesného povrchu (mg/m2). Dávkovací režim doxorubicinu se může lišit v závislosti na indikaci (solidní tumory nebo akutní leukémie) a v závislosti na použití specifického léčebného režimu (např. podávání v monoterapii nebo v kombinaci s dalšími cytotoxickými látkami nebo jako součást multidisciplinární procedury zahrnující kombinaci chemoterapie, chirurgického výkonu a radioterapie a hormonální léčby).
Monoterapie
Doporučená dávka je 60-75 mg/m2 tělesného povrchu jako i.v. injekce podávaná jednorázově nebo v rozdělených 2-3 dávkách po sobě následujících podávané i.v. v intervalu 21 dnů.
Dávkovací schéma a dávky se mohou přizpůsobit podle protokolu. Pro získání přesných informací o dávkování se obraťte na aktuální léčebný protokol.
Kombinovaná terapie
Pokud se doxorubicin podává v kombinaci s jinou cytostatickou látkou, dávka se má snížit na �30-60 mg/m2 každé 3-4 týdny.
Maximální kumulativní dávka:
Maximální celková kumulativní dávka 450‑550 mg/m2 plochy povrchu těla (a to včetně použití příbuzných léků jako daunorubicin) se nemá překračovat.
U pacientů trpících souběžně onemocněním srdce, kteří se podrobují ozařování mediastina a/nebo srdce, pacienti léčení dříve alkylujícími látkami a u vysoce rizikových pacientů (např. pacienti s arteriální hypertenzí po dobu delší než 5 let, pacienti po prodělaném koronárním, chlopňovém nebo myokardiálním onemocnění nebo pacienti starší 70 let) nemá maximální celková dávka překročit 400 mg/m2 plochy povrchu těla. Srdeční funkce u těchto pacientů má být sledována (viz bod 4.4).
Zvláštní skupiny pacientů:
Pacienti s imunosupresí:
V případě imunosuprese se má dávka snížit, alternativní dávkování je 15-20 mg/m2 tělesného povrchu týdně.
Pacienti s poruchou funkce jater:
V případě poruchy funkce jater se musí dávkování snížit podle následující tabulky:
Sérový bilirubin
Doporučená dávka
20-50 μmol/l
½ normální dávky
> 50-85 μmol/l
¼ normální dávky
> 85 μmol/l
Přerušení léčby
Pacienti s poruchou funkce ledvin:
U pacientů s renální insuficiencí (GFR nižší než 10 ml/min) se podává pouze 75 % plánované dávky.
Pacienti s rizikem poruch srdeční funkce:
U pacientů se zvýšeným rizikem srdeční toxicity se má zvážit spíše podání jedné dávky formou 24hodinové kontinuální infuze než formou injekce. Tímto způsobem se může kardiotoxicita snížit, aniž by byla snížena terapeutická účinnost přípravku. U těchto pacientů má být před každou léčebnou kúrou změřena ejekční frakce.
Pacienti s omezenou rezervou kostní dřeně nesouvisející s daným onemocněním:
U pacientů, u nichž se anamnesticky podávaly myelosupresiva, se může dávkování snížit. Jejich rezerva kostní dřeně totiž nemusí být dostatečná.
Starší pacienti:
U starších pacientů může být třeba dávkování snížit.
Pediatrická populace:
Vzhledem ke značně vysokému nebezpečí kardiotoxicity, kterou vyvolává doxorubicin u dětí, se mají použít určité maximální kumulativní dávky, které závisejí na věku pacientů. U menších dětí (ve věku do 12 let) se za maximální kumulativní dávky obvykle považuje 300 mg/m2, zatímco u dospívajících pacientů (ve věku nad 12 let) je maximální kumulativní dávka stanovena na 450 mg/m2. Pro kojence nebylo maximální kumulativní dávkování zatím stanoveno, lze však předpokládat ještě nižší tolerabilitu.
Dávkování u dětí má být sníženo, protože je u nich zvýšené riziko kardiotoxicity, které se může objevit zvláště později. Nástup myelotoxicity lze předpokládat za 10 až 14 dnů po zahájení léčby. Obraťte se na aktuální léčebné protokoly a odbornou literaturu.
Poznámka: Dávkování S-lipozomálního Doxorubicinu a (tradičního) doxorubicinu se liší. Tyto dvě formulace není možné zaměňovat.
Intravezikální podání
Intravezikálně podaný doxorubicin může být použit k léčbě superficiálních tumorů močového měchýře nebo jako profylaxe ke snížení rekurence po transuretrální resekci (TUR). Doporučená dávka pro intravezikální léčbu je 30-50 mg v 25-50 ml fyziologického roztoku k instilaci. Optimální koncentrace se pohybuje okolo 1 mg/ml. Roztok má být v močovém měchýři ponechán 1 až 2 hodiny. Během této doby se má pacient každých 15 minut otočit o 90°. Aby se předešlo nepřiměřenému naředění močí, má být pacient poučen, aby 12 hodin před instilací nepil žádné tekutiny (to může snížit tvorbu moče až na 50 ml/h). Instilace se může opakovat v intervalu 1 týdne až 1 měsíce podle toho, zda je léčba terapeutická nebo profylaktická.
(cs)
|