| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina:
Kardiotonika kromě srdečních glykosidů, inhibitory fosfodiesterázy
ATC kód : C01C E02
Mechanismus účinku
Milrinon patří mezi pozitivně inotropní a přímo vazodilatačně působící látky s malou chronotropní aktivitou.
Hlavním mechanismem účinku milrinonu je specifická inhibice cGMP inhibujícího, cAMP fosfodiesterázového isoenzymu (frakce III, PDE III nebo CGI-PDE), který je přítomen v myokardiální a vaskulární tkáni. Následující vzestup koncentrace cAMP vede v myocytech k vzestupu dostupnosti ionizovaného Ca během systoly a k rychlejší spotřebě Ca během diastoly a také k poklesu Ca ve stěně cév a tím k relaxaci.
Milrinon způsobuje mírné zrychlení vedení A-V uzlem.
Milrinon nezvyšuje citlivost myofibrilárních proteinů ke kalciu.
Milrinon nevykazuje interakci s beta-adrenergními receptory ani neinhibuje Na-K adenosintrifosfatázovou aktivitu jako digitalisové glykosidy. Jeho inotropní aktivita se dobře udržuje v přítomnosti inotropních koncentrací dopaminu nebo ouabainu.
Milrinon potencuje inotropní aktivitu beta-adrenergních agonistů. Jeho vazorelaxační účinek je oslaben v přítomnosti ouabainu.
Farmakodynamické studie u pacientů s komorovou dysfunkcí ukazují přímý účinek na kontraktilitu, tj. pozitivní inotropní efekt a přímý vazodilatační efekt. Přerušení léčby katecholaminy může mít za následek zvýšené uplatnění vazodilatačního účinku.
Inotropní a vazodilatační efekt byl pozorován při plazmatické koncentraci přesahující rozmezí 100 - 300 ng/ml.
U pacientů se sníženou funkcí myokardu zahajovací dávky způsobí rychlé výrazné úpravy srdečních funkcí, kapilárního tlaku v plicích a cévního průtoku s jen nepatrnými změnami srdeční frekvence (vzestup) a systémového arteriálního tlaku (pokles). Studované dávky se pohybovaly v rozmezí od 12,5 do 125 g/kg a byly podávány rychlostí 100 g/sec. K těmto hemodynamickým zlepšením dochází bez významného vzestupu spotřeby kyslíku v myokardu.
Milrinon snižuje cévní odpor v plicním oběhu.
Kromě zvýšení myokardiální kontraktility zlepšuje milrinon i diastolickou funkci, což dokazuje zlepšení diastolické relaxace komory.
Pediatrická populace:
V literatuře se vyskytují odkazy na klinické studie s pacienty léčenými pro syndrom nízkého výdeje po operaci srdce, septický šok nebo plicní hypertenzi. Obvyklé dávkování bylo následující: počáteční dávka 50 až 75 (g/kg podaná během 30 – 60 minut následovaná intravenózní kontinuální infuzí 0,25-0,75 (g/kg/min nejvýše po dobu 35 hodin. Milrinon v těchto studiích vykázal zvýšení srdečního výdeje, snížení srdečního plnicího tlaku a snížení systémové a pulmonální cévní rezistence s minimálními změnami v srdeční frekvenci a v myokardiální spotřebě kyslíku.
Klinické studie zabývající se dlouhodobějším podáváním milrinonu pediatrickým pacientům nejsou dostačující, tudiž není doporučeno podávat milrinon u po dobu delší než 35 hodin.
Některá klinická hodnocení se zabývala pediatrickým použitím milrinonu u pacientů s nehyperdynamickým septickým šokem ( Barton et al., 1996; Lindsay et al., 1998 ); účinkem milrinonu na pulmonální hypertenzi po bypassu po korekci Fallotovy tetralogie ( Chu et al., 2000 ); kombin ac ovaným účinkem oxidu dusnatého a milrinonu na pulmonální oběh po Fontanově operaci ( Cai et al., 2008 ).
Výsledky těchto studií jsou neprůkazné. Použití milrinonu v těchto indikacích proto nelze doporučit.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)