| salt:hasText
| - U pacientů s těžkou aortální stenózou nebo stenózou plicnice nebo s hypertrofickou subaortální stenózou milrinon nesmí být použit místo chirurgického řešení stenózy. Podobně jako jiné pozitivně inotropní látky může zhoršit obstrukci výtokové části srdeční komory.
Použití pozitivně inotropních látek jako je milrinon během akutních fází infarktu myokardu může vést k nežádoucímu zvýšení spotřeby kyslíku myokardem (MVO2). Přestože milrinon nezvyšuje MVO2 u pacientů s chronickým srdečním selháváním, pacientům v akutní fázi infarktu myokardu nesmí být podáván.
U pacientů reagujících na léčbu výrazným poklesem krevního tlaku je třeba infúzi přerušit až do úpravy krevního tlaku. V léčbě je možno dále pokračovat za předpokladu úpravy dávky.
U vysoce rizikové populace je možné pozorovat supraventrikulární a komorové arytmie. Někdy milrinon vykazuje vzestup komorové ektopie včetně nesetrvalé komorové tachykardie. Vzhledem k potenciálnímu nebezpečí arytmií, které vždy existuje u srdečního selhávání a které se dále zvyšuje podáváním dalších léků a jejich kombinací, je třeba pacienty léčené milrinonem pečlivě během podávání infúze monitorovat.
Vzhledem k tomu, že milrinon způsobuje mírné zrychlení vedení v A-V uzlu, může dojít ke zrychlení komorové odpovědi u pacientů s nekontrolovaným flutterem nebo fibrilací síní. Proto by před započetím léčby milrinonem měla být zvážena možnost digitalizace nebo jiné léčby prodlužující A-V vedení.
Pokud se předpokládá signifikantní pokles srdečního plnícího tlaku v důsledku předchozí intenzívní diuretické terapie, musí být milrinon podáván se zvýšenou opatrností a za pečlivé monitorace.
Během léčby je třeba monitorovat změny v metabolismu tekutin, elektrolytů (zejména kalémie) a hladinu sérového kreatininu . Zlepšení minutového srdečního výdeje s následným vzestupem diurézy vyžaduje snížení dávky diuretik. Ztráty draslíku způsobené excesívní diurézou mohou vést u digitalizovaných pacientů k arytmiím. Proto je třeba hypokalémii korigovat suplementací draslíkem před nebo v průběhu léčby milrinonem.
Dále je třeba během léčby monitorovat krevní tlak, tepovou frekvenci, EKG kontinuálně, hematokrit a hemodynamické parametry (CI, CVP, PCWP).
Pokud jde o podávání milrinonu starším pacientům, neexistují žádná speciální doporučení. Žádné nežádoucí účinky vztažené k vyššímu věku nebyly pozorovány. Kontrolované studie neprokázaly žádné změny farmakokinetiky milrinonu v souvislosti s věkem.
U pacientů s těžším poškozením ledvin je třeba upravit dávkování (viz bod 4.2. Dávkování a způsob podání).
Přípravky pro intravenózní podání je třeba před použitím vizuálně zkontrolovat. Pokud došlo ke změně barvy nebo výskytu viditelných částic nelze je aplikovat.
Přípravek může být podáván jen na jednotkách intenzívní péče.
S infúzemi milrinonu, jejichž doba podávání přesahuje 48 hodin, nejsou z kontrolovaných studií zkušenosti. U intravenózní terapie milrinonem byly hlášeny případy reakcí v místě vpichu (viz bod 4.8. Nežádoucí účinky). Místo vpichu by mělo být pečlivě sledováno, aby se předešlo případnému krvácení.
Pediatrická populace:
Následující informace je třeba brát v úvahu společně s upozorněními a opatřeními uvedenými pro použití u dospělých pacientů.
U novorozenců po otevřené operaci srdce, je nutno během podávání Corotropu sledovat tyto hodnoty: srdeční frekvenci a rytmus, systémový arteriální krevní tlak sledovaný pomocí pupečního arteriálního katétru nebo periferního katétru, centrální žilní tlak, srdeční index, srdeční výdej, systémovou cévní rezistenci, plicnicový tlak a síňový tlak. K laboratorním hodnotám, které je třeba sledovat, patří: počet krevních destiček, draslík v séru, funkce jater a ledvin. Frekvence sledování je dána dle počátečních hodnot a je třeba vyhodnotit odpověď novorozence na změny v terapii.
Literatura uvádí, že u pediatrických pacientů s narušenou funkcí ledvin bylo zaznamenáno narušení clearance milrinonu a klinicky významné vedlejší účinky.Specifická clearance kreatininu, při které musí být upraveno dávkování u pediatrických pacientů, však není jasně dána, a proto se nedoporučuje použití u těchto pacientů (viz bod 4.2).
Podávání milrinonu pediatrickým pacientům by mělo být zahájeno pouze pokud je pacient hemodynamicky stabilní.
Opatrnost musí být věnována novorozencům s rizikovými faktory pro intraventrikulární hemoragii (jako jsou předčasně narození, novorozenci s nízkou porodní váhou). V klinických studiích u pediatrických pacientů se signifikantně zvýšilo riziko trombocytopenie úměrně s dobou podávání infuze. Klinická data naznačují, že trombocytopenie v souvislosti s milrinonem je častější u dětí než u dospělých (viz bod 4.8).
V klinických studiích s milrinonem bylo zjištěno zpomalené uzavření ductus arteriosus v pediatrické populaci. Proto je nutné u předčasně a v termínu narozených dětí s rizikem rozvoje perzistujícího ductus arteriosus/s již existujícím PDA zvážit nutnost terapie oproti potenciálním rizikům (viz body 4.2, 4.8, 5.2 a 5.3).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)