salt:hasText
| - Těhotenství:
Léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud
není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za nezbytné, pacientky
plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze s ověřeným profilem bezpečnosti
při podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru
angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz
body 4.3 a 4.6).
Porucha funkce jater:
Vzhledem k tomu, že se telmisartan vylučuje především žlučí, nesmí se přípravek Telmisartan +pharma podávat pacientům s cholestázou, obstrukcí žlučových cest nebo těžkým jaterním poškozením (viz bod 4.3). U těchto pacientů lze předpokládat sníženou jaterní clearance telmisartanu. Pacientům s mírnou až středně
těžkou poruchou funkce jater se telmisartan musí podávat se zvýšenou opatrností.
Renovaskulární hypertenze:
U pacientů s oboustrannou stenózou renální arterie nebo se stenózou arterie zásobující jedinou funkční
ledvinu, kteří jsou léčeni přípravky ovlivňujícími renin-angiotenzin-aldosteronový systém, hrozí
zvýšené riziko vážné hypotenze a renální nedostatečnosti.
Porucha funkce ledvin a transplantace ledvin:
Je-li přípravek Telmisartan +pharma podáván pacientům s poruchou funkce ledvin, doporučuje se pravidelné sledování sérových hladin draslíku a kreatininu. S podáváním přípravku Telmisartan +pharma pacientům po transplantaci ledvin nejsou žádné zkušenosti.
Intravaskulární hypovolémie:
U pacientů s poklesem intravaskulárního objemu a/nebo koncentrace sodíku v důsledku intenzivní
diuretické terapie, omezování soli v dietě, průjmů nebo zvracení, se zejména po první dávce
telmisartanu může objevit symptomatická hypotenze. Takové stavy se musí ještě před podáním
přípravku Telmisartan +pharma korigovat. Před podáním přípravku Telmisartan +pharma nutno korigovat snížení intravaskulárního objemu a/nebo depleci sodíku.
Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému:
V důsledku inhibice renin-angiotenzin-aldosteronového systému byla u citlivých jedinců zaznamenána
hypotenze, synkopa, hyperkalémie a změny renálních funkcí (včetně akutního renálního selhání),
zvláště v kombinaci s léčivými přípravky, které ovlivňují tento systém. Duální blokáda renin-angiotenzin-
aldosteronového systému (např. přidáním ACE inhibitoru k antagonistovi receptoru angiotenzinu II) se proto nedoporučuje u pacientů s již kontrolovaným krevním tlakem a musí být omezena na individuálně definované případy za pečlivého monitorování renálních funkcí.
Ostatní stavy spojené se stimulací renin-angiotenzin-aldosteronového systému:
U pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisejí převážně na aktivitě renin-angiotenzin-aldosteronového systému (např. u pacientů se vážným městnavým srdečním selháním nebo s
průvodním onemocněním ledvin, včetně stenózy renální arterie), byla léčba přípravky, které ovlivňují
tento systém, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotémií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním
ledvin (viz bod 4.8).
Primární aldosteronismus:
Pacienti s primárním aldosteronismem obvykle na antihypertenziva působící mechanismem
inhibice renin-angiotenzinového systému nebudou reagovat. V těchto případech se proto léčba telmisartanem nedoporučuje.
Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie:
Stejně jako u ostatních vazodilatancií je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost pacientům trpícím
stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.
Hyperkalémie:
Podávání léčivých přípravků, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový systém, může vést k
hyperkalémii.
U starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u diabetiků, u pacientů současně léčených
jinými přípravky, které mohou zvyšovat hladinu draslíku, a/nebo u pacientů s některými přidruženými
příhodami, může být hyperkalémie fatální.
Před zvažováním současného podávání léčivých přípravků, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový
systém, je nutno zhodnotit poměr přínosu a rizika.
Mezi hlavní rizikové faktory hyperkalémie, které je třeba vzít v úvahu, patří:
- diabetes mellitus, poškozená funkce ledvin, věk (> 70 let).
- kombinace s jedním nebo více léčivými přípravky, které ovlivňují renin-angiotenzin-aldosteronový
systém, a/nebo s přípravky doplňujícími draslík. Mezi léčivé přípravky nebo terapeutické třídy léčivých přípravků, které mohou vyvolat hyperkalémii, patří doplňky solí obsahující draslík, draslík šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptoru angiotenzinu II, nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (nesteroidní antirevmatika, včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresiva (cyklosporin nebo takrolimus) a trimethoprim.
- přidružené příhody, zejména dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza,
zhoršení funkce ledvin, náhlé zhoršení podmínek pro funkci ledvin (např. infekční onemocnění),
rozpad buněk (např. při akutní ischémii končetin, rhabdomyolýze, rozsáhlém traumatu).
U rizikových pacientů se doporučuje pečlivé monitorování hladiny draslíku (viz bod 4.5).
Etnické odlišnosti:
Stejně jako bylo pozorováno u inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin, telmisartan a další
antagonisté receptoru angiotenzinu II také zjevně navozují u černošské populace méně výrazné snížení
krevního tlaku než u jiných ras, pravděpodobně v souvislosti s vyšší prevalencí stavů s nízkou
hladinou reninu v populaci hypertoniků černé pleti.
Další:
Stejně jako u kterýchkoli jiných antihypertenziv může dojít při nadměrném snížení krevního tlaku u
pacientů s ischemickou kardiopatií nebo s ischemickou chorobou srdeční k infarktu myokardu nebo k
cévní mozkové příhodě.
(cs)
|