| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest, antagonisté leukotrienových receptorů. ATC kód: R03DC03.
Cysteinyl leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou vysoce účinné zánětlivé eikosanoidy uvolňované z různých buněk včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl leukotrienové (CysLT) receptory. Typ 1 CysLT (CysLT1) receptoru je přítomen v lidských dýchacích cestách (vřetně buněk hladkého svalstva dýchacích cest a makrofágů) a v dalších prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a různých myeloidních kmenových buněk). CysLT korelují s patologickou fyziologií astmatu a alergické rinitidy. U astmatu zahrnují účinky zprostředkované leukotrieny bronchokonstrikci, sekreci hlenu, vaskulární permeabilitu a mobilizaci eosinofilů. U alergické rinitidy se CysLT uvolňují z nosní sliznice po expozici alergenu během reakcí časné i pozdní fáze a souvisejí se symptomy alergické rinitidy. Intranasální zátěž CysLT prokázala vzrůst odporu v nosních dýchacích cestách a symptomů nasální obstrukce.
Montelukast je perorálně aktivní sloučenina, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na CysLT1 receptor. V klinických studiích inhibuje montelukast bronchokonstrikci inhalací LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. 2 h po perorálním podání byla pozorována bronchodilatace. Bronchodilatační účinek způsobený beta-agonistou byl aditivní s účinkem způsobeným montelukastem. Léčba montelukastem inhibovala časnou i pozdní bronchokonstrikci následkem zátěže antigenem. Ve srovnání s placebem snižoval montelukast množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých i pediatrických pacientů. V jedné oddělené studii léčba montelukastem významně snižovala počet eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi, přičemž se zlepšovalo potlačení astmatu z klinického hlediska.
Ve studiích u dospělých prokázal montelukast 10 mg podávaný jednou denně ve srovnání s placebem významné zlepšení ranní hodnoty FEV1 (10,4 % ve srovnání s 2,7 % změny oproti výchozí hodnotě), vrcholového expiračního průtoku AM (PEFR) (24,5 l/min ve srovnání s 3,3 l/min změny oproti výchozí hodnotě) a významný pokles celkového použití beta-agonistů (-26,1 % ve srovnání s 4,6 % změny oproti výchozí hodnotě). Zlepšení skóre symptomů hlášených pacienty pro denní dobu a noční dobu byly signifikantně lepší než s placebem.
Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu přispívat ke klinickému účinku inhalačních kortikosteroidů (% změny oproti výchozí hodnotě pro inhalovaný beklometason plus montelukast ve srovnání s beklometasonem pro FEV1 : 5,43 % ve srovnání s 1,04 %; použití beta-agonistů: -8,70 % ve srovnání s 2,64 %). Při srovnání s inhalovaným beklometasonem (200 µg dvakrát denně pomocí dávkovacího zařízení) prokazoval montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu 12-týdenní studie poskytoval beklometason větší průměrný léčebný účinek (% změny oproti výchozí hodnotě pro montelukast ve srovnání s beklometasonem pro FEV1 : 7,49 % ve srovnání s 13,3 %; použití beta-agonistů: -28,28 % ve srovnání s -43,89 %). Avšak při srovnání s beklometasonem dosáhlo značné procento pacientů léčených montelukastem podobných klinických odpovědí (například 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV1 zhruba 11 % nebo více oproti výchozí hodnotě, přičemž zhruba 42 % léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).
Byla provedena klinická studie pro vyhodnocení montelukastu jako symptomatické léčby sezónní alergické rinitidy u dospělých astmatických pacientů o stáří 15 let a více se současnou sezónní alergickou rinitidou. V této studii prokázal montelukast tablety 10 mg podávaný jednou denně statisticky významné zlepšení denního skóre symptomů rinitidy oproti placebu. Denní skóre symptomů rinitidy je průměr denního skóre nasálních symptomů (průměr nasální kongesce, vodnatého výtoku z nosu, kýchání, svědění v nose) a skóre nočních symptomů (průměr nasální kongesce při probuzení, obtíží s usínáním a nočního buzení). Globální vyhodnocení alergické rinitidy pacienty a lékaři bylo významně zlepšeno ve srovnání s placebem. Hodnocení účinnosti léčby astmatu nebylo primárním záměrem této studie.
Významné snížení bronchokonstrikce vyvolané fyzickou námahou (EIB) bylo prokázáno v jedné 12-týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % pro montelukast oproti 32,40 % pro placebo; čas do zotavení na hodnotu 5 % výchozí FEV1 44,22 min versus 60,64 min). Tento účinek byl konzistentní po dobu celého období 12-týdenní studie. U pediatrických pacientů ve věku 6 až 14 let bylo též v krátkodobé studii prokázáno snížení EIB (maximální pokles FEV1 18,27 % versus 26,11 %; doba do zotavení do rozmezí 5 % výchozí hodnoty FEV1 17,76 min versus 27,98 min). V obou studiích byl prokázán účinek na konci jednodenního dávkovacího intervalu.
U astmatických pacientů citlivých na aspirin užívajících současně inhalační a/nebo perorální kortikosteroidy vedla léčba montelukastem ve srovnání s placebem k významnému zlepšení potlačení astmatu (FEV1 8,55 % versus -1,74 % změny oproti výchozí hodnotě a pokles celkového použití beta-agonistů -27,78 % versus 2,09 % změny oproti výchozí hodnotě).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)