| salt:hasText
| - S jistou četností se mohou vyskytnout tyto dále definované nežádoucí účinky:
velmi časté (≥1/10)
časté (≥1/100 až <1/10)
méně časté (≥1/1 000 až <1/100)
vzácné (≥1/10000 až <1/1000)
velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Poruchy krve a lymfatického systému:
Velmi vzácné: trombocytopénie, jednotlivé případy hemolytické a aplastické anémie.
Endokrinní poruchy
Časté: Hypotyreoidismus: může dojít k vzestupu ultrasenzitivního TSH. Příznaky, obvykle mírné, bývají následující: přibývání na váze, snížená aktivita, excesivní bradykardie neodpovídající předpokládanému účinku amiodaronu. Porucha se upraví do 1 až 3 měsíců po ukončení léčby. Je-li léčba amiodaronem vitálně indikovaná, lze podat L-thyroxin, jehož dávka se stanoví na základě vyšetření hladiny TSH.
Hypertyreoidismus; dochází k výraznému poklesu ultrasenzitivního TSH. Objevují se tyto příznaky: ztráta na váze, arytmie, anginózní bolesti, městnavé srdeční selhání. V tomto případě je třeba amiodaron vysadit. Návrat k normálnímu stavu potom trvá 3-4 týdny. Vážné případy, kdy hrozí i letální zakončení, vyžadují okamžitou léčbu podle konkrétního případu: antityreoidální léky (které nemusí být vždy účinné), kortikoidy, beta-blokátory. V každém případě je třeba pacienta monitorovat po dobu několika měsíců po skončení léčby amiodaronem.
Méně časté: Objevují se "disociované" biochemické změny (vzestup sérových hladin T4, T3 zůstává v normě nebo mírně klesá) bez klinických známek tyreoidální dysfunkce. V takovém případě není nutné léčbu amiodaronem přerušovat.
Poruchy nervového systému
Časté: při léčbě amiodaronem se může vyskytnout senzitivně-motorická periferní neuropatie, parestézie, tremor, bolesti hlavy, noční můry, závratě.
Méně časté: polyneuropatie, benigní zvýšení intrakraniálního tlaku.
Velmi vzácné: cerebelární ataxie, sluchové halucinace.
Poruchy oka:
Velmi časté: Při léčbě amiodaronem se objevují korneální mikrodepozita. Obvykle jsou však omezena na oblast pod zornicí a nevyžadují přerušení léčby. Zřídka jsou provázena vjemem barevných kruhů nebo předmětů nebo zamlženým viděním. Depozita jsou tvořena komplexními lipidy a po skončení terapie vymizí.
Vzácné: Dále se vyskytlo několik případů zánětu optického nervu, ale jejich souvislost s podáváním amiodaronu nebyla jednoznačně prokázána. Nicméně při jakýchkoli poruchách vidění je nutné oční vyšetření.
Srdeční poruchy
Časté: může se vyskytnout bradykardie, která obvykle není výrazná a závisí na velikosti dávky. Výraznější bývá jen v některých případech (dysfunkce sinusového uzlu, starší pacienti), kdy může výjimečně dojít i k sinusové zástavě.
Méně častý: Amiodaron může zhoršit existující arytmie nebo vyvolat nové arytmie.
Amiodaron může vyvolat srdeční selhání nebo zhoršit již existující (nutná je průvodní léčba kardiotoniky).
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: kašel a progresivní dyspnoe mohou být způsobeny přímou nebo nepřímou plicní toxicitou amiodaronu. Následkem toho se může rozvinout intersticiální pneumonitida, plicní fibróza, pleuritida, bronchitis obliterans. Tyto nežádoucí účinky mají zpravidla reverzibilní charakter. Pokud se vyskytne hypersenzitivita na amiodaron, léčba musí být ukončena a měla by být započata kortikosteroidní terapie.
Gastrointestinální poruchy� Velmi časté: benigní trávicí obtíže (nauzea, zvracení, zácpa, ztráta chuti k jídlu, kovová chuť).
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi časté : na počátku terapie může dojít k izolovanému, obvykle ne příliš vysokému vzestupu transamináz (1,5-3x). Obvykle vymizí se snížením dávek nebo i spontánně.
Časté : Bylo zaznamenáno několik případů akutních jaterních poruch se zvýšenou sérovou hladinou transamináz a/nebo žloutenkou, některé i s fatálním zakončením. V takových případech je nutno terapii přerušit. Monitorováni jaterních funkci lze doporučit v každém případě. Dále byly zaznamenány případy chronického postižení jater (pseudoalkoholická hepatitis, cirhóza). Jejich klinické příznaky a biologické změny mohou být minimální, doporučuje se proto pravidelné monitorování jaterních funkcí. Klinické a biologické abnormality obvykle ustoupí pro přerušení léčby.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: Fotosenzibilizace - pacient by se měl během terapie vyhýbat slunečnímu záření (a UV záření vůbec).
Časté: V případě dlouhodobé terapie vyššími dávkami se mohou vyskytnout břidlicově šedé až modré pigmentace kůže, které po ukončení léčby pozvolna vymizí.
Velmi vzácné: Také během radioterapie se může objevit erytém. Někdy se mohou vyskytnout kožní vyrážky, obvykle velmi nespecifické, velmi zřídka exfoliativní dermatitis. Jejich souvislost s užíváním amiodaronu nebyla jednoznačně prokázaná. Alopecie.
Poruchy ledvin a močových cest
Velmi vzácné: poškození ledvin se zvýšením hladin sérového kreatininu.
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: epididymitis, impotence.
Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání
Časté: únava.
Velmi vzácné: vaskulitida.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)