salt:hasText
| - Postupy regionální anestezie by měly být vždy prováděny na pracovišti přiměřeně vybaveném personálně i materiálně. Okamžitě dostupné musí být léky, přístroje a pomůcky nutné pro neodkladnou resuscitaci a monitoraci pacienta. Před prováděním rozsáhlejších blokád musí být pacient v optimálním stavu a musí mít předem zajištěný přístup do žilního řečiště. Lékař, který provádí blokádu musí postupovat tak, aby se vyhnul intravaskulárnímu podání (viz kapitola 4.2) a musí být adekvátně vyškolen a obeznámen s diagnózou a léčbou nežádoucích účinků, systémové toxicity a jiných komplikací (viz kapitola 4.8 a 4.9), jako je nechtěné subarachnoidální podání, které může vyvolat vysoký spinální blok s hypotenzí a zástavou dýchání. Křeče se vyskytují nejčastěji při blokádě brachiálního plexu a epidurální blokádě, nejspíše při náhodném intravaskulárním podání nebo rychlém vstřebávání z místa podání.
Blokády velkých periferních nervů vyžadují aplikaci velkého objemu lokálního anestetika do dobře prokrvené oblasti, často v blízkosti velkých cév, což zvyšuje riziko intravaskulárního podání a/nebo rychlého vstřebání do oběhu s následkem vysoké plasmatické koncentrace látky.
Některé postupy lokální anestezie, např. aplikace v oblasti hlavy a krku, jsou spojeny s vyšším rizikem závažných nežádoucích účinků, bez ohledu na použité lokální anestetikum. Je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, aby nedošlo k podání do místa zánětu.
Pacienti ve špatném celkovém stavu, ať již v důsledku věku nebo komplikujících onemocnění, jako jsou částečné nebo úplné poruchy převodního systému srdečního, nemocní se závažným poškozením jater nebo ledvin, ačkoliv je u nich regionální anestezie často používána, vyžadují speciální pozornost.
Pacienti, kterým jsou podávána antiarytmika třídy III (např. amiodaron), by měli být pečlivě sledováni, popřípadě monitorováno EKG, neboť účinky obou léků na myokard se mohou sčítat.
Při použití přípravku Ropivacaine k epidurální anestezii či periferní nervové blokádě byly vzácně hlášeny případy srdeční zástavy, zvláště po náhodné intravaskulární aplikaci přípravku u starších pacientů a u pacientů s onemocněním srdce. Resuscitace byla v některých případech obtížná. Pokud dojde k zástavě srdce, úspěch se může dostavit až po prodloužené resuscitaci.
Ropivacain je metabolizován v játrech, a proto by měl být podáván obezřetně u pacientů se závažným jaterním onemocnění. Opakované dávky by měly být sníženy pro riziko zpomalené eliminace. U pacientů s insuficiencí ledvin není obvykle nutné měnit dávku při jednorázovém podání nebo krátkodobé léčbě. Acidóza a snížená plazmatická koncentrace proteinů, často přítomná u pacientů s chronickým selháním ledvin, může zvyšovat riziko projevů systémové toxicity.
Epidurální anestezie může u hypovolemických pacientů vyvolat náhlou hypotenzi nezávisle na použitém lokálním anestetiku.
Dlouhodobé podávání Ropivacainu by se nemělo používat u pacientů současně léčeným silnými inhibitory CYP1A2, jako jsou fluvoxamin a enoxacin (viz kapitola 4.5).
Je třeba počítat s možnou zkříženou alergií s ostatními amidovými lokálními anestetiky.
Ropivacine Torrex obsahuje v 1 ml 3 mg natria. To je třeba brát v úvahu u pacientů, kteří mají dietu s omezením sodíku.
Ropivacine Torrex 2 mg/ml u pediatrických pacientů
Novorozenci vyžadují zvýšenou pozornost s ohledem na nezralost některých metabolických funkcí. Velké rozdíly v plasmatických hladinách ropivacainu, které byly pozorovány v klinických tudiích u novorozenců znamenají, že tato věková skupina má zvýšené riziko systémové toxicity, zvláště, pokud je používána kontinuální epidurální infuze. Doporučené dávky u novorozenců jsou založeny na omezeném počtu klinických dat. Kdykoliv je ropivakain u této věkové skupiny použit, je nezbytné pravidelně monitorovat známky systémové toxicity (t.j. známky toxicity stran CNS, EKG, SpO2) a místní neurotoxicity (např. prodloužené zotavování). Tato sledování by měla pokračovat i po ukončení infuze, protože eliminace u novorozenců probíhá pomalu.
(cs)
|