| salt:hasText
| - Přípravek je určen pro intravenózní infuzi.
Příprava infuzního roztoku viz bod 6.6.
Nedoporučují se vyšší koncentrace než 5 mg/ml. U vybraných pacientů vyžadujících omezený přívod tekutin, je možné použít koncentraci až 10 mg/ml. Použití vyšších koncentrací může zvýšit riziko vzniku nežádoucích účinků souvisejících s infuzí. Infuze má trvat nejméně 60 minut. U dospělých, pokud se použijí dávky nad 500 mg, se doporučuje rychlost infuze maximálně 10 mg/min. Příhody v souvislosti s infuzí se však mohou vyskytnout při jakékoli rychlosti nebo koncentraci.
Dávka a trvání léčby se mají upravit individuálně a podle druhu a závažnosti infekce a faktorů na straně pacienta, jako je věk a stav funkce ledvin.
Hladiny vankomycinu se dají měřit jako pomůcka pro úpravy dávky.
Měření koncentrací v séru
Po několika intravenózních dávkách jsou vrcholové koncentrace v séru měřené za 2 hodiny po dokončení infuze 18–26 mg/l. Spodní koncentrace měřené okamžitě před další dávkou mají být
5–10 mg/l. Ototoxicita se vyskytuje při hladinách léku v séru 80–100 mg/l, vyskytuje se však zřídka pokud jsou hladiny v séru udržovány na hodnotě 30 mg/l nebo nižší.
Pacient s normální funkcí ledvin
Dospělí a děti starší 12 let
Doporučená denní intravenózní dávka je 2000 mg (2 g), podává se buď 500 mg každých 6 hodin nebo 1 g každých 12 hodin. Ke zlepšení obvykle dochází během 48–72 hodin. Trvání léčby závisí na typu a závažnosti infekce a na klinické odpovědi pacienta.
Při bakteriální endokarditidě je obecně přijatý postup podávat 1 g vankomycinu intravenózně každých 12 hodin po dobu 4 týdnů; podává se buď vankomycin samotný, nebo v kombinaci s jinými antibiotiky. Může být nutná delší léčba (až 6 týdnů), v závislosti na patogenu. Je třeba dodržovat národní doporučení.
Jestliže se vankomycin podává spolu s aminoglykosidem (např. gentamycinem), je třeba pacienty pečlivě sledovat pro případný výskyt známek nefrotoxicity a ototoxicity. Při poruše funkce ledvin je třeba dávku upravit (viz bod 4.5).
Perioperační profylaxe bakteriální endokarditidy: dospělí dostanou 1 g vankomycinu intravenózně před chirurgickým výkonem (při úvodu do anestezie) a v závislosti na trvání a typu výkonu se dávka 1 g vankomycinu i.v. může podat za 12 hodin po chirurgickém výkonu.
Děti ve věku 1 měsíc až 12 let
Dávka je 40 mg/kg/den, která se musí rozdělit, obvykle do čtyř dávek (např. 10 mg/kg každých 6 hodin). Každou dávku je třeba podávat po dobu nejméně 60 minut.
Novorozenci (donošení)
Věk 0–7 dní: zahajovací dávka je 15 mg/kg, po ní následuje dávka 10 mg/kg každých 12 hodin.
Věk 7–30 dní: zahajovací dávka je 15 mg/kg, po ní následuje dávka 10 mg/kg každých 8 hodin.
Každou dávku je třeba podávat po dobu nejméně 60 minut. U těchto pacientů je nutné pečlivě monitorovat koncentrace vankomycinu v plazmě.
Starší pacienti
Vzhledem k poklesu funkce ledvin může být nutné snížení dávky ve větším rozsahu, než se předpokládalo (viz níže). Je třeba sledovat stav sluchu – viz bod 4.4.
Těhotenství
Bylo popsáno, že k dosažení terapeutických koncentrací v séru u těhotných pacientek mohou být nutné významně vyšší dávky.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin se dávkování vankomycinu musí upravit, aby nedošlo k toxickým hladinám v séru. U většiny pacientů s poruchou funkce ledvin lze ke stanovení potřebné dávky použít následující nomogram založený na clearance kreatininu. Zahajovací dávka má být vždy nejméně 15 mg/kg.
Nomogram neplatí pro funkčně anefrické pacienty na dialýze.
Jestliže clearance kreatininu není k dispozici, lze použít vzorec k výpočtu clearance kreatininu na základě věku pacienta, jeho pohlaví a hladiny kreatininu v séru:
Muži: Tělesná hmotnost (kg) x 140 - věk (roky)
72 x kreatinin v séru (mg/100 ml)
Ženy: 0,85 x hodnota vypočítaná podle výše uvedeného vzorce.
Pokud je to možné, má se vždy stanovit clearance kreatininu.
Dávkování při hemodialýze
Je třeba pravidelně měřit hladiny vankomycinu v séru.
U anurických pacientů (s nulovou funkcí ledvin) v dialyzačním programu je zahajovací dávka 15 mg/kg a udržovací dávka je přibližně 1,9 mg/kg/24 hod. Jelikož jednotlivé udržovací dávky 250 mg – 1 g jsou vyhovující, u pacientů s výrazným poškozením ledvin se může dávka vankomycinu podávat spíše 1x za několik dní než denně. U anurie se doporučuje dávka 1 g každých 7–10 dní.
Jestliže se při hemodialýze používají polysulfonové membrány („high flux“ dialýza), poločas vankomycinu se zkracuje. U pacientů na pravidelné hemodialýze může být nutná dodatečná udržovací dávka.
Pacienti s poruchou funkce jater
Údaje o pacientech s poruchou funkce jater jsou omezené. Dostupné údaje nenaznačují nutnost úpravy dávky u pacientů s mírnou nebo středně závažnou poruchou funkce jater.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)