| salt:hasText
| - Nežádoucí účinky, které jsou podrobně uvedeny v tomto bodě, se týkají irinotekanu. Nejsou k dispozici důkazy, že bezpečnostní profil irinotekanu je ovlivněn cetuximabem nebo naopak. Při podávání irinotekanu v kombinaci s cetuximabem byly hlášeny další nežádoucí účinky, které se předpokládají u cetuximabu (jako akneformní vyrážka v 88 %). Proto odkazujeme na příslušný Souhrn údajů o přípravku pro cetuximab.
Ohledně informací o nežádoucích reakcích při podávání kombinace irinotekanu s bevacizumabem odkazujeme na Souhrn údajů o přípravku pro bevacizumab.
Nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem, kromě nežádoucích účinků pozorovaných při monoterapii kapecitabinem, nebo pozorované s vyšší četností než při monoterapii kapecitabinem, zahrnují: Velmi časté nežádoucí účinky všech stupňů: trombóza / embolizace; Časté nežádoucí účinky všech stupňů: hypersenzitivní reakce, srdeční ischémie / infarkt myokardu; Časté nežádoucí účinky stupně 3 a 4: febrilní neutropenie. Ohledně úplných informací o nežádoucích účincích kapecitabinu odkazujeme na Souhrn údajů o přípravku pro kapecitabin.
Nežádoucí účinky stupně 3 a 4 hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem a bevacizumabem, vedle nežádoucích účinků pozorovaných u kapecitabinu v monoterapii, nebo pozorovaných s vyšší četností v porovnání s monoterapií kapecitabinem, zahrnují: Časté nežádoucí účinky stupně 3 a 4: neutropenie, trombóza/embolizace, hypertenze a srdeční ischémie/infarkt myokardu. Ohledně úplných informací o nežádoucích účincích kapecitabinu a bevacizumabu odkazujeme na příslušné Souhrny údajů o přípravku pro kapecitabin a bevacizumab.
U 765 pacientů léčených irinotekanem v doporučené dávce 350 mg/m2 v monoterapii a 145 pacientů léčených kombinací irinotekanu a 5FU/FA v dvoutýdenním režimu doporučenou dávkou irinotekanu 180 mg/m2 byly pozorovány následující nežádoucí příhody hodnocené jako možné či pravděpodobně související s podáním irinotekanu.
Odhad četnosti nežádoucích účinků: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000).
Gastrointestinální poruchy
Pozdní průjem
Průjem (objevující se více než 24 hodin po podání) představuje toxicitu limitující dávku irinotekanu.
V monoterapii:
Velmi časté: těžký průjem se vyskytl u 20 % pacientů, kteří dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Těžký průjem se vyskytl ve 14 % hodnotitelných cyklů. Medián doby do výskytu první průjmovité stolice byl 5 dní po infuzi irinotekanu.
V kombinované terapii:
Velmi časté: těžký průjem se vyskytl u 13,1 % pacientů, kteří dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Těžký průjem měla 3,9 % hodnotitelných cyklů.
Méně časté: byly hlášeny případy pseudomembranózní kolitidy, z nichž jeden byl ověřen i bakteriologicky ( Clostridium difficile ).
Nauzea a zvracení
V monoterapii:
Velmi časté: nauzea a zvracení byly těžké přibližně u 10 % pacientů léčených antiemetiky.
V kombinované terapii:
Časté: byla pozorována nižší incidence silné nauzey (2,1 % pacientů) a zvracení (2,8 % pacientů).
Dehydratace
Časté: byly hlášeny epizody dehydratace v souvislosti s průjmem a/nebo zvracením.
Méně časté: u nemocných s dehydratací při průjmu a/nebo zvracení byly pozorovány případy renální insuficience, hypotenze nebo oběhového selhání.
Jiné gastrointestinální obtíže
Časté: byla pozorována zácpa v důsledku podání irinotekanu a/nebo loperamidu:
při monoterapii: u méně než 10 % pacientů
při kombinované léčbě: u 3,4 % pacientů.
Méně časté: střevní obstrukce, ileus nebo krvácení do gastrointestinálního ústrojí.
Vzácné: kolitida, včetně tyflitidy, ischemické nebo ulcerózní kolitidy a střevní perforace.
Při léčbě irinotekanem se vyskytly případy symptomatické nebo asymptomatické pankreatitidy.
Další mírné obtíže zahrnují anorexii, bolesti břicha a mukositidu.
Poruchy krve a lymfatického systému
Neutropenie je toxický účinek limitující dávku. Neutropenie byla reverzibilní a neměla kumulativní charakter; medián doby do dosažení minimálních hodnot byl 8 dní při užití jak v monoterapii, tak v kombinované léčbě.
V monoterapii:
Velmi časté: neutropenie byla pozorována u 78,7 % pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů (500 buněk/mm3) u 22,6 % pacientů. V 18 % hodnotitelných cyklů byl počet neutrofilů pod 1000 buněk/mm3 , včetně 7,6 % s počtem neutrofilů (500 buněk/mm3.
K plné úpravě obvykle došlo do 22. dne.
Anémie byla hlášena u asi 58,7 % pacientů (8 % s hemoglobinem <8 g/dl a 0,9 % s hemoglobinem <6,5 g/dl).
Infekční epizody se vyskytly asi u 10,3 % pacientů (2,5 % cyklů).
Časté: horečka s těžkou neutropenií byla popsána u 6,2 % pacientů a v 1,7 % cyklů.
Případy infekce byly spojeny s těžkou neutropenií asi u 5,3 % pacientů (1,1 % cyklů) a ve 2 případech vedly k úmrtí.
Trombocytopenie (( 100 000 buněk/mm3) byla zjištěna u 7,4 % pacientů a u 1,8 % cyklů, kdy u 0,9 % byl počet destiček ( 50 000 buněk/mm3 a u 0,2 % cyklů.
Téměř u všech pacientů došlo k úpravě do 22. dne.
V kombinované terapii:
Velmi časté : neutropenie byla pozorována u 82,5 % pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů (500 buněk/mm3) u 9,8 % pacientů.
V 67,3 % z hodnotitelných cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty nižší než 1000 buněk/mm3 včetně 2,7 % s počtem neutrofilů (500 buněk/mm3.
K plné úpravě obvykle došlo do 7 až 8 dní.
Anémie byla hlášena u 97,2 % pacientů (2,1 % s hodnotou hemoglobinu (8 g/dl).
Trombocytopenie (( 100 000 trombocytů/mm3) byla pozorována u 32,6 % pacientů a ve 21,8 % cyklů. Těžká trombocytopenie (< 50 000 trombocytů/mm3) nebyla zaznamenána.
Časté: horečka s těžkou neutropenií byla hlášena u 3,4 % pacientů a u 0,9 % cyklů.
Infekční epizody se vyskytly u přibližně 2 % pacientů (0,5 % cyklů) a u 2,1 % pacientů (0,5 % cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií, přičemž v jednom případě vedly k úmrtí.
Velmi vzácné: byl hlášen jeden případ periferní trombocytopenie s protilátkami proti trombocytům.
Infekce a infestace
Méně časté: u pacientů se sepsí byly hlášeny případy renální insuficience, hypotenze nebo oběhového selhání.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté: horečka bez přítomnosti infekce a bez souběžné těžké neutropenie se vyskytla u 12 % pacientů léčených monoterapií.
Časté: Akutní cholinergní syndrom: těžký, přechodný, akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9 % pacientů léčených monoterapií a u 1,4 % pacientů léčených kombinační terapií. Hlavní symptomy byly definovány jako časný průjem a různé jiné symptomy, jako jsou bolesti břicha, konjunktivitida, rýma, hypotenze, vazodilatace, pocení, třesavka, malátnost, závratě, poruchy zraku, mióza, slzení a zvýšené slinění, které se objeví v průběhu nebo do 24 hodin po infuzi irinotekanu. Tyto symptomy vymizí po podání atropinu (viz bod 4.4).
Těžká astenie se objevila u méně než 10 % pacientů léčených v monoterapii a u 6,2 % pacientů léčených v kombinovaném režimu. Příčinná souvislost s podáváním irinotekanu nebyla jednoznačně prokázána.
Horečka bez průkazu infekce nebo průvodní těžké neutropenie se vyskytla u 6,2 % pacientů léčených v kombinovaném režimu.
Méně časté: byly hlášeny mírné reakce v místě vpichu.
Srdeční poruchy
Vzácné: byla hlášena hypotenze během infuze nebo po jejím ukončení.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: intersticiální plicní choroba prezentující se jako plicní infiltráty. Byly hlášeny časné příznaky jako dušnost (viz bod 4.4).
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: reverzibilní alopecie.
Méně časté: mírné kožní reakce.
Poruchy imunitního systému
Méně časté: mírné alergické reakce.
Vzácné: anafylaktické/anafylaktoidní reakce.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné: byly hlášeny časné reakce jako svalové kontrakce, křeče a parestesie.
Vyšetření
Velmi časté: u kombinované terapie byl pozorován přechodný vzestup sérových hladin (stupeň 1 a 2) buď ALT, AST, alkalické fosfatázy a nebo bilirubinu u 15 %, 11 %, 11 % a 10 % pacientů v daném pořadí, za nepřítomnosti progresivních jaterních metastáz.
Časté: v monoterapii bylo pozorováno přechodné a mírné až střední zvýšení sérových hladin transamináz, alkalické fosfatázy nebo bilirubinu u 9,2 %, 8,1 % a 1,8 % pacientů v daném pořadí, za nepřítomnosti progresivních jaterních metastáz. Přechodné a mírné až střední zvýšení sérových hladin kreatininu bylo pozorováno u 7,3 % pacientů.
Při kombinované terapii byl u 1 % pacientů pozorován přechodný vzestup hladin bilirubinu stupně 3. Vzestup stupně 4 pozorován nebyl.
Vzácné: hypokalémie a hyponatrémie, většinou v souvislosti s průjmem a zvracením.
Velmi vzácné: vzestup amylázy a/nebo lipázy.
Poruchy nervového systému
Velmi vzácné: přechodné poruchy řeči spojené s infuzí irinotekanu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)