| salt:hasText
| - Upozornění:
V případě závažných akutních hypersensitivních reakcí (např. anafylaxe) musí být léčba vankomycinem okamžitě přerušena a musí být zahájena opatření obvyklá pro naléhavé případy (např. podání antihistaminik, kortikosteroidů, a pokud je to nezbytné, i umělé dýchání).
Rychlé podání ve formě bolusu (tj. po dobu několika minut) může být spojeno s těžkou hypotenzí (včetně šoku a vzácně i srdeční zástavy), s reakcí jako po histaminu, jako je makulopapulózní nebo erytematózní vyrážka (tzv. syndrom rudého muže nebo syndrom červeného krku). Vankomycin je třeba infundovat pomalu ve zředěném roztoku (2,5 až 5,0 g/l) rychlostí nejvýše 10 mg/min po dobu nejméně 60 minut nebo i déle, aby se zamezilo reakcím spojeným s rychlou infuzí. Po přerušení infuze tyto reakce obvykle rychle pominou.
Nefrotoxicita: vankomycin musí být u pacientů se selháním ledvin používán s opatrností, protože při dlouhodobě vysoké koncentraci v krvi je riziko rozvoje jeho toxických účinků mnohem vyšší. Při léčbě těchto pacientů a u pacientů, kteří užívají současně jiné nefrotoxické látky (např. aminoglykosidy) musí být pečlivě monitorována funkce ledvin a je nutné postupovat podle příslušných dávkovacích schémat, aby se snížilo riziko nefrotoxicity na minimum (viz bod 4.2).
Ototoxicita : ototoxicita, která může být přechodná nebo trvalá, byla hlášena u pacientů s předchozím ohluchnutím po příliš vysokých intravenózních dávkách vankomycinu nebo jako důsledek současně podávaných jiných ototoxických léčivých látek, jako jsou aminoglykosidy. Hluchotě může předcházet tinnitus. Zkušenosti s jinými antibiotiky naznačují, že hluchota může být progresivní i přes ukončení léčby. Pro snížení rizika ototoxicity se doporučuje pravidelně monitorovat hladiny vankomycinu v krvi a periodicky testovat sluchové funkce.
Klinicky významné sérové koncentrace byly hlášeny u některých pacientů léčených pro aktivní pseudomembranózní kolitidu způsobenou C. difficile po opakovaných perorálních dávkách vankomycinu. Proto může být u těchto pacientů vhodné sledovat sérové koncentrace vankomycinu..
Upozornění:
Vankomycin silně dráždí tkáně a vyvolává nekrózu v místě vpichu, jestliže je podán intramuskulárně. Bolest a tromboflebitida se může objevit u řady pacientů, kteří dostávají vankomycin, a může být případně i závažná. Četnost a závažnost tromboflebitidy je možné minimalizovat pomalou aplikací látky ve zředěném roztoku (viz bod 6.6) a pravidelným střídáním místa infuze.
Vankomycin má být používán s opatrností u pacientů s alergickou reakcí na teikoplanin, protože byly hlášeny zkřížené hypersenzitivní reakce mezi vankomycinem a teikoplaninem.
Vankomycin může prohloubit depresi myokardu vyvolanou anestetikem. V průběhu anestezie se dávky vankomycinu musí podávat dobře naředěné a pomalu, za pečlivého monitorování srdečních funkcí. Aby se umožnila adaptace na změnu polohy, je třeba změnu polohy odložit na dobu po skončení infuze.
U pacientů, kteří dostávají vankomycin je třeba monitorovat v pravidelných intervalech hematologické hodnoty a funkci ledvin, stejně jako sluch.
S prodlouženou dobou užívání se doporučuje pravidelné sledování hladin vankomycinu v krvi v průběhu léčby, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo sluchovým postižením, nebo pokud jsou současně podávány ototoxické nebo nefrotoxické látky, jako například aminoglykosidy. V takových případech má být funkce ledvin pravidelně sledována a dávkování se má upravit tak, aby odpovídalo případnému snížení funkce ledvin.
U pacientů s poruchou sluchové funkce, u pacientů současně užívajících ototoxické léky a u pacientů s renální dysfunkcí je nutné pravidelné sledování sluchových funkcí.
Používání u dětí:
U předčasně narozených dětí a malých dětí může být nezbytné potvrzení cílových sérových hladin vankomycinu. Současné podávání vankomycinu a anestetik u dětí bylo spojeno se vznikem erytému a zčervenáním jako po histaminu. Je-li podání vankomycinu nutné pro chirurgickou profylaxi, je vhodné aplikovat anestetika až po dokončení infuze vankomycinu.
Používání u starších osob:
Přirozený úbytek glomerulární filtrace se zvyšujícím se věkem může vést ke zvýšení sérových hladin vancomycinu. Starší lidé jsou zvláště citliví na poškození sluchu a sluchové funkce pacientů nad 60 let mají být pravidelně sledovány. Je třeba se vyvarovat souběžného nebo následného podání jiných nefrotoxických látek.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)