| salt:hasText
| - Nežádoucí účinky popsané v tomto bodu se týkají irinotekanu. Není prokázáno, že by byl bezpečnostní profil irinotekanu ovlivněn cetuximabem nebo naopak. V kombinaci s cetuximabem byly hlášeny další nežádoucí účinky, které se u cetuximabu očekávají (jako akneformní vyrážka v 88 % případů). Podívejte se tedy také do souhrnu informací o cetuximabu.
Informace o nežádoucích účincích v kombinaci s bevacizumabem naleznete v souhrnu informací o bevacizumabu.
Nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem, které se vyskytly navíc ve srovnání s nežádoucími účinky při monoterapii kapecitabinem nebo které byly zaznamenány s vyšší frekvenci v porovnání s monoterapií kapecitabinem zahrnovaly:
Velmi časté, všech stupňů závažnosti: trombóza/embolie;
Časté, všech stupňů závažnosti: hypersenzitivní reakce, kardiální ischemie/infarkt;
Časté, stupně 3 a 4: febrilní neutropenie.
Informace o nežádoucích účincích kapecitabinu jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku kapecitabin.
Nežádoucí účinky stupně 3 a 4 u pacientů léčených kombinací kapecitabinu s irinotekanem a bevacizumabem, které byly zaznamenány navíc k nežádoucím účinkům hlášeným při monoterapii kapecitabinem nebo které byly zaznamenány ve vyšší frekvenci ve srovnání s kapecitabinem v monoterapii zahrnovaly:
Časté, stupně 3 a 4: neutropenie, trombóza/embolie, hypertenze a kardiální ischemie/infarkt.
Informaci o nežádoucích účincích kapecitabinu a bevacizumabu jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku kapecitabin a bevacizumab.
Následující nežádoucí účinky považované za možné či pravděpodobně související s podáním irinotekan hydrochlorid trihydrátu byly hlášeny u 765 pacientů, kteří dostávali doporučenou dávku 350 mg/m2 v monoterapii, a u 145 pacientů léčených irinotekan hydrochlorid trihydrátem v kombinované terapii s 5FU/FA jednou za dva týdny v doporučené dávce 180 mg/m2.
Gastrointestinální poruchy
Pozdní průjem
Průjem (dostavující se více než 24 hodin po podání) je dávku limitující toxicita přípravku Irinotecan Orion 20 mg/ml.
V monoterapii:
Těžký průjem byl pozorován u 20 % pacientů, kteří dodržovali doporučení pro léčbu průjmu. Ze zhodnotitelných cyklů byl těžký průjem zjištěn ve 14 %. Průměrná doba nástupu první tekuté stolice byla 5. den po infuzi irinotekan hydrochlorid trihydrátu.
V kombinované terapii:
Těžký průjem byl pozorován u 13,1 % pacientů, kteří dodržovali doporučení pro léčbu průjmu. Ze zhodnotitelných cyklů byl těžký průjem zjištěn v 3,9 %.
Méně časté: Byly hlášeny případy pseudomembranózní kolitidy, z nichž jeden byl dokumentován bakteriologicky ( Clostridium difficile ).
Nauzea a zvracení
V monoterapii:
Nauzea a zvracení byly závažné asi u 10 % pacientů léčených antiemetiky.
V kombinované terapii:
Byl pozorován nižší výskyt závažné nauzey a zvracení (2,1 % resp. 2,8 % pacientů).
Dehydratace
Byly hlášeny případy dehydratace často spojené s průjmem a/nebo zvracením.
U pacientů, u nichž se vyskytla dehydratace spojená s průjmem a/nebo zvracením, byly méně často zaznamenány případy renální insuficience, hypotenze nebo srdečního a oběhového selhání.
Jiné gastrointestinální poruchy
Zácpa vztahující se k irinotekanu a/nebo loperamidu byla zaznamenána
• při monoterapii: u méně než 10 % pacientů
• při kombinované terapii: u 3,4 % pacientů.
Byly popsány nepočetné případy střevní obstrukce, ileu nebo krvácení do gastrointestinálního ústrojí a výjimečné případy kolitidy včetně zánětu céka, ischemického nebo ulcerózní kolitidy. Byly hlášeny vzácné případy střevní perforace. Další mírné obtíže zahrnují anorexii, bolesti v břiše a mukozitidu.
S léčbou irinotekanem byly spojeny vzácné případy symptomatické a symptomatické pankreatitidy.
Poruchy krve
Neutropenie je dávku limitující toxický účinek. Neutropenie byla vratná a nekumulativní; nejnižší hodnota neutrofilů (tzv. nadir) byla dosažena v průměru 8. den bez ohledu na to, zda šlo o monoterapii nebo kombinovanou terapii.
V monoterapii:
Neutropenie byla pozorována u 78,7 % pacientů a byla těžká (počet neutrofilů < 500 buněk/mm3) u 22,6 % pacientů. Ze zhodnotitelných cyklů mělo 18 % počet neutrofilů pod 1000 buněk/mm3 včetně 7,6 % s počtem neutrofilů < 500 buněk/mm3. Úplného zotavení se většinou dosáhlo do 22 dnů.
Horečka s těžkou neutropenií byla hlášena u 6,2 % pacientů a v 1,7 % cyklů. Infekce se vyskytla u asi 10,3 % pacientů (2,5 % cyklů) a byla spojena s těžkou neutropenií u asi 5,3 % pacientů (1,1 % cyklů), ve dvou případech skončila úmrtím pacienta.
Anémie byla hlášena u asi 58,7 % pacientů (8 % s hladinou hemoglobinu < 80 g/l a 0,9 % s hladinou hemoglobinu < 65 g/l).
Trombocytopenie (< 100 000 buněk/mm3) byla pozorována u 7,4 % pacientů a v 1,8 % cyklů, z toho u 0,9 % s počtem destiček ≤ 50 000 buněk/mm3 a v 0,2 % cyklů.
Téměř všichni pacienti se zotavili do 22. dne.
V kombinované terapii:
Neutropenie byla pozorována u 82,5 % pacientů a byla těžká (počet neutrofilů < 500 buněk/mm3) u 9,8 % pacientů. Ze zhodnotitelných cyklů mělo 67,3 % počet neutrofilů pod 1 000 buněk/mm3 včetně 2,7 % s počtem neutrofilů < 500 buněk/mm3. Úplného zotavení se většinou dosáhlo během 7-8 dnů.
Horečka s těžkou neutropenií byla hlášena u 3,4 % pacientů a v 0,9 % cyklů.
Infekce se vyskytla u asi 2 % pacientů (0,5 % cyklů) a byla spojena s těžkou neutropenií u asi 2,1 % pacientů (0,5 % cyklů), v jednom případě skončila úmrtím pacienta.
Anémie byla hlášena u 97,2 % pacientů (2,1 % s hladinou hemoglobinu < 80 g/l).
Trombocytopenie (< 100 000 buněk/mm3) byla pozorována u 32,6 % pacientů a ve 21,8 % cyklů. Nebyla pozorována žádná těžká trombocytopenie (< 50 000 buněk/mm3). Byl hlášen jeden případ periferní trombocytopenie s protidestičkovými protilátkami.
Infekce a infestace
Byly pozorovány nepočetné případy ledvinné nedostatečnosti, hypotenze nebo oběhového selhání u nemocných se sepsí.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Akutní cholinergní syndrom
Těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9 % pacientů léčených monoterapií a u 1,4 % pacientů léčených kombinovanou terapií. Hlavní příznaky byly definovány jako časný průjem a různé další příznaky jako bolest břicha, konjunktivitida, rinitida, hypotenze, vazodilatace, pocení, zimnice, nevolnost, závrať, poruchy vidění, mióza, slzení a nadměrné slinění vyskytující se během infuze irinotekan hydrochlorid trihydrátu nebo během 24 hodin po ní. Tyto příznaky zmizí po podání atropinu (viz bod 4.4).
Astenie byla těžká u méně než 10 % pacientů léčených monoterapií a u 6,2 % pacientů léčených kombinovanou terapií. Příčinná souvislost s irinotekanem nebyla zcela jasně stanovena.
Horečka se bez přítomnosti infekce a bez současné těžké neutropenie objevila u 12 % pacientů léčených monoterapií a u 6,2 % pacientů léčených kombinovanou terapií.
Méně často byly hlášeny mírné reakce v místě aplikace infuze.
Srdeční poruchy
Byly popsány vzácné případy hypotenze během infuze nebo po jejím ukončení.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Intersticiální plicní choroba projevující se plicními infiltráty je při léčbě irinotekanem častá. Byly hlášeny časné účinky jako dyspnoe (viz bod 4.4).
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Alopecie byla velmi častá a reverzibilní.
Méně často byly hlášeny mírné kožní reakce.
Poruchy imunitního systému
Méně často byly popsány alergické reakce a vzácně případy anafylaktické/anafylaktoidní reakce.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Byly hlášeny časné účinky jako svalové kontrakce nebo křeče a parestezie.
Vyšetření
Při monoterapii byla pozorována přechodná a mírná až střední navýšení sérových hladin transamináz u 9,2 % pacientů, alkalické fosfatázy u 8,1 % pacientů a bilirubinu u 1,8 % pacientů, při absenci progresivních jaterních metastáz. Přechodná a mírná až střední navýšení sérových hladin kreatininu byla pozorována u 7,3 % pacientů.
V kombinované terapii byly pozorovány přechodné sérové hladiny (stupeň 1 a 2) ALT (alanin aminotransferáza) u 15 % pacientů, AST (aspartát aminotransferáza) u 11 % pacientů, alkalické fosfatázy u 11 % pacientů a bilirubinu u 10 % pacientů, při absenci progresivních jaterních metastáz. Přechodný stupeň 3 byl pozorován u 0 % (ALT), 0 % (AST), 0 % (ALP) a 1 % (bilirubin) pacientů. Stupeň 4 pozorován nebyl.
Velmi vzácně byly hlášeny vzestup amylázy a/nebo lipázy.
Byla hlášena hypokalemie a hyponatremie, většinou v souvislosti s průjmem a zvracením.
Poruchy nervového systému
Velmi vzácně byly po uvedení léčiva na trh hlášeny přechodné poruchy řeči po infuzi irinotekanem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)