| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika, inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid
ATC kód: S 01 EC 03
Mechanizmus účinku
Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se karboanhydráza vyskytuje jako četné izoenzymy, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II (KA‑II), hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy v ciliárním výběžku oka snižuje sekreci komorové vody. Důsledkem je pak snížení nitroočního tlaku (IOP).
Přípravek OFTIDOR 2% oční kapky, roztok obsahuje dorzolamid- hydrochlorid, což je silný inhibitor lidské karboanhydrázy II. Po vkápnutí do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať už související s glaukomem či nikoliv. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního nervu a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává zúžení zornice a snižuje nitrooční tlak bez výskytu takových nežádoucích účinků, jako je šeroslepost či akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo tepovou frekvenci či krevní tlak, nebo je neovlivňuje vůbec.
Beta‑adrenergní blokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece komorové vody, avšak jiným mechanizmem účinku. Studie prokázaly, že je‑li dorzolamid přidáván k lokálně podávanému beta‑blokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; toto zjištění je v souladu s hlášenými aditivními účinky beta‑blokátorů a perorálních inhibitorů karboanhydrázy.
Farmakodynamické účinky
Klinické účinky:
Dospělí pacienti
U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla účinnost dorzolamidu podávaného třikrát denně ve formě monoterapie (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 23 mmHg) nebo dvakrát denně ve formě adjuvantní terapie k očním beta-blokátorům (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 22 mmHg) prokázána obsáhlými klinickými studiemi trvajícími až jeden rok. Účinek dorzolamidu na snížení nitroočního tlaku v monoterapii a v doplňkové terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek se udržoval i během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii byla podobná účinnosti betaxololu a o něco nižší než timololu. Když byl dorzolamid podáván v adjuvantní terapii k očním beta‑blokátorům, vykazoval dodatečné snížení nitroočního tlaku podobné podávání 2% pilokarpinu 4x denně.
Pediatričtí pacienti
U 184 pediatrických pacientů (122 bylo léčeno pomocí dorzolamidu) ve věku od 1 týdne do 6 let trpících glaukomem nebo zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí hodnoty IOP > 22 mmHg) byla provedena 3‑měsíční dvojitě zaslepená a aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie k vyhodnocení bezpečnosti dorzolamidu 2% očních kapek, roztoku při topickém podávání třikrát denně. Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách měla diagnózu kongenitálního glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly Sturge‑Weberův syndrom, iridokorneální mezenchymální dysgeneze, pacienti s afakií. Distribuce podle věku a způsobu léčby v mono-terapeutické fázi byla následující:
Dorzolamid 2%
Timolol
Věková skupina < 2 roky
n = 56
Věkové rozmezí: 1 až 23 měsíců
Timolol GS 0,25% n = 27
Věkové rozmezí: 0,25 až 22 měsíců
Věková skupina ≥ 2–< 6 let
n = 66
Věkové rozmezí: 2 až 6 let
Timolol 0,50% n = 35
Věkové rozmezí: 2 až 6 let
V obou věkových skupinách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu alespoň 61 dní a přibližně 50 pacientů bylo léčeno po dobu 81- 100 dní.
Pokud byl nitrooční tlak pomocí dorzolamidu nebo roztoku timololu (tvořícího gel) v monoterapii nedostatečně zvládán, byla provedena změna na nezaslepenou (open‑label) léčbu podle následujícího schématu: 30 pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu pomocí 0,25% roztoku timololu (tvořícího gel) denně a dorzolamidu 2% třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 2 roky bylo převedeno na fixní kombinaci 2% dorzolamid/0,5% timolol dvakrát denně.
Obecně tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: u přibližně 26 % pediatrických pacientů (20 % ve skupině léčené pomocí dorzolamidu v monoterapii) byly zjišťovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými očními účinky,jako pálení a píchání až bodání v oku a bolestivost. U malého procenta (< 4 %) byl pozorován edém nebo zákal rohovky. Co do frekvence byly lokální reakce podobné jako u srovnávacího přípravku. Po uvedení přípravku na trh byla hlášena metabolická acidóza u velmi mladých pacientů, a to zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce ledvin.
Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že střední pokles nitroočního tlaku ve skupině léčené pomocí dorzolamidu byl srovnatelný se průměrnou hodnotou poklesu nitroočního tlaku zjištěnou ve skupině léčené timololem, i když mírná číselná výhoda byla patrná u timololu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)