| salt:hasText
| - Pokud není uvedeno jinak, následující diskuse se odkazuje na souhrnnou bezpečnostní databázi s 812 pacienty se solidními tumory, kteří byli léčeni samotným paklitaxelem v klinických studiích. Vzhledem k tomu, že populace pacientů s KS je velmi specifická, je na konci této kapitoly zařazena zvláštní kapitola založená na klinické studii se 107 pacienty.
Frekvence a závažnost nežádoucích účinků je, pokud není zmíněno jinak, obecně podobná u pacientů dostávajících paklitaxel k léčbě karcinomu ovaria, karcinomu prsu či NSCLC. Žádná z pozorovaných toxicit nebyla jasně ovlivněna věkem.
Nejčastější významný nežádoucí účinek byl útlum kostní dřeně . Těžká neutropenie (< 0,5*109 buněk/l) se vyskytla u 28 % pacientů, ale nebyla spojena s febrilními epizodami. Pouze 1 % pacientů mělo závažnou neutropenii po dobu ≥ 7 dnů. Trombocytopenie byla hlášena u 11 % pacientů. Tři procenta pacientů měla nejnižší počet destiček < 50*109 buněk/l nejméně jednou během trvání studie. Anémie byla pozorována u 64 % pacientů, ale závažná (Hb < 5 mmol/l) byla pouze u 6 % pacientů. Výskyt a závažnost anémie jsou spojené s výchozím stavem hemoglobinu.
Neurotoxicita , zejména periferní neuropatie , se ukázala častější a závažnější při podání 175 mg/m2 formou 3-hodinové infuze (85 % neurotoxicita, 15 % závažná) než u 135 mg/m2 24-hodinové infuze (25 % periferní neuropatie, 3 % závažná), při podávání paklitaxelu v kombinaci s cisplatinou. U pacientů s NSCLC a pacientek s karcinomem ovaria, kterým byl paklitaxel podáván po dobu 3 hodin a následován cisplatinou, je zřejmý nárůst výskytu těžké neurotoxicity. Periferní neuropatie se může vyskytnout po prvním cyklu a může se zhoršovat se vzrůstající expozicí Paclitaxelu Kabi. Senzorické symptomy se obvykle zlepšily nebo vymizely do několika měsíců po přerušení léčby paklitaxelem. Pre-existující neuropatie způsobené předchozí léčbou nejsou kontraindikací léčby Paclitaxelem Kabi.
Artralgie nebo myalgie postihla 60 % pacientů a závažná byla u 13 % pacientů.
Těžká reakce z přecitlivělosti s potenciálně fatálním koncem (definovaná jako hypotenze vyžadující léčbu, angioedém, dechová tíseň vyžadující léčbu bronchodilatátory nebo generalizovaná urtikarie) se vyskytla u dvou (< 1 %) pacientů. U třiceti čtyř procent pacientů (17 % všech cyklů) se objevily mírné reakce z přecitlivělosti. Tyto mírné reakce, hlavně zčervenání a vyrážka, nevyžadovaly léčebnou intervenci ani přerušení léčby paklitaxelem.
Reakce v místě vpichu během intravenózní aplikace mohou vést k lokalizovanému otoku, bolesti, erytému a induraci; příležitostně může extravazace způsobit celulitidu. Bylo hlášeno narušení a/nebo olupování kůže, někdy spojené s extravazací. Může se též vyskytnout změna zabarvení kůže. Opětovný výskyt kožní reakce v místě předchozí extravazace po podání paklitaxelu do jiného místa, tj. takzvaná “odezva”, byl hlášen vzácně. Na extravazální reakce dosud není známá žádná specifická léčba.
V tabulce níže jsou uvedeny nežádoucí účinky spojené s podáváním samotného paklitaxelu v tříhodinové infuzi u metastatických stavů bez ohledu na jejich závažnost (812 pacientů léčených v klinických studiích) a nežádoucí účinky hlášené z postmarketingového sledování.*
Frekvence nežádoucích účinků vyjmenovaných níže je definována podle následující konvence:
velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10 000), neurčená četnost (z dostupných údajů nelze četnost určit).
Vyšetření:
Časté: významné zvýšení AST, významné zvýšení alkalické fosfatázy
Méně časté: významné zvýšení bilirubinu
Vzácné: zvýšení kreatininu v krvi
Srdeční poruchy:
Časté: bradykardie
Méně časté: kardiomyopatie, asymptomatická ventrikulární tachykardie, tachykardie
s bigeminií, AV blok a synkopa, infarkt myokardu
Velmi vzácné*: atriální fibrilace, supraventrikulární tachykardie
Poruchy krve a lymfatického systému:
Velmi časté: myelosuprese, neutropenie, anémie, trombocytopenie, leukopenie,
krvácení
Vzácné*: febrilní neutropenie
Velmi vzácné*: akutní myeloidní leukemie, myelodysplastický syndrom
Poruchy nervového systému:
Velmi časté: neurotoxicita (hlavně periferní neuropatie)
Vzácné*: motorická neuropatie (s výslednou mírnou distální slabostí)
Velmi vzácné*: autonomní neuropatie (vedoucí k paralytickému ileu a ortostatické
hypotenzi), záchvaty typu grand mal, křeče, encefalopatie, závratě,
bolest hlavy, ataxie
Poruchy oka:
Velmi vzácné*: poruchy optického nervu a/nebo poruchy zraku (scintilující skotomy), zejména u pacientů, kteří dostávali vyšší dávky než doporučené
Poruchy ucha a labyrintu:
Velmi vzácné*: ototoxicita, ztráta sluchu, tinitus, závratě
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Vzácné*: dyspnoe, pleurální výpotek, intersticiální pneumonie, plicní fibróza, plicní embolie, respirační selhání
Velmi vzácné*: kašel
Gastrointestinální poruchy:
Velmi časté: nevolnost, zvracení, průjem, zánět sliznic
Vzácné*: obstrukce střeva, perforace střeva, ischemická kolitida, pankreatitida
Velmi vzácné*: mezenterická trombóza, pseudomembranózní kolitida, ezofagitida,
zácpa, ascites, neutropenická kolitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Velmi časté: alopecie
Časté: mírné přechodné změny nehtů a kůže
Vzácné*: svědění, vyrážka, erytém
Velmi vzácné*: Stevens-Johnsonův syndrom, epidermální nekrolýza, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, urtikarie, onycholýza
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Velmi časté: artralgie, myalgie
Poruchy metabolismu a výživy:
Velmi vzácné* : anorexie
Infekce a infestace:
Velmi časté : infekce (zejména infekce močových cest a horních cest dýchacích), s hlášenými případy s fatálním koncem
Méně časté : septický šok
Vzácné*: pneumonie, peritonitida, sepse
Cévní poruchy:
Velmi časté: hypotenze
Méně časté: hypertenze, trombóza, tromboflebitida
Velmi vzácné*: šok
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: reakce v místě vpichu (zahrnující lokalizovaný otok, bolest, erytém, induraci, příležitostně může extravazace vést k celulitidě, kožní fibróze a nekróze kůže)
Vzácné*: astenie, pyrexie, dehydratace, edém, malátnost
Poruchy imunitního systému:
Velmi časté: mírné reakce z přecitlivělosti (zejména zčervenání a vyrážka)
Méně časté: závažné reakce z přecilitvělosti vyžadující léčbu (např. hypotenze, angioneurotický edém, dechová tíseň, generalizovaná urtikarie, zimnice, bolest zad, bolest na hrudi, tachykardie, bolest břicha, bolest v končetinách, pocení a hypertenze)
Vzácné*: anafylaktické reakce
Velmi vzácné*: anafylaktický šok
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné*: nekróza jater, hepatální encefalopatie (obojí s hlášenými případy s fatálním koncem)
Psychiatrické poruchy:
Velmi vzácné*: stav zmatenosti
U pacientů s karcinomem prsu, kteří dostávali paklitaxel jako adjuvantní léčbu po AC, se častěji vyskytovala neurosenzorická toxicita, hypersenzitivní reakce, artralgie/myalgie, anémie, infekce, horečka, nevolnost/zvracení a průjem než u pacientů, kteří dostávali samotnou AC. Nicméně frekvence těchto účinků byla konzistentní s podáváním samotného paklitaxelu, jak je zmíněno výše.
Kombinovaná léčba
Následující diskuse se týká dvou velkých studií s primární chemoterapií karcinomu ovaria (paklitaxel + cisplatina: více než 1050 pacientek); dvou studií fáze III na primární léčbu metastazujícího karcinomu prsu: jedna zkoumající kombinaci s doxorubicinem (paklitaxel + doxorubicin: 267 pacientů), další zkoumající kombinaci s trastuzumabem (plánovaná analýza podskupiny paklitaxel + trastuzumab: 188 pacientů) a dvou studií fáze III na léčbu pokročilého NSCLC (paklitaxel + cisplatina: více než 360 pacientů) (viz bod 5.1).
Po podání tříhodinovou infuzí v rámci primární chemoterapie karcinomu ovaria byla hlášena neurotoxicita, artralgie/myalgie a hypersenzitivita jako častější a závažnější u pacientek léčených paklitaxelem a následně cisplatinou než u pacientek léčených cyklofosfamidem a následně cisplatinou. Myelosuprese se vyskytovala méně často a byla méně závažná u paklitaxelu podávaného tříhodinovou infuzí a následně cisplatinou než u cyklofosfamidu následovaného cisplatinou.
V rámci primární chemoterapie metastazujícího karcinomu prsu byla hlášena neutropenie, anémie, periferní neuropatie, artralgie/myalgie, astenie, horečka a průjem častěji a s větší závažností, když byl paklitaxel (220 mg/m2) podáván jako 3-hodinová infuze za 24 hodin po doxorubicinu (50 mg/m2), ve srovnání se standardní FAC terapií (5-FU 500 mg/m2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid 500 mg/m2). Nevolnost a zvracení se zdály být méně časté a méně závažné u režimu paklitaxel (220 mg/m2) / doxorubicin (50 mg/m2) ve srovnání s standardním FAC režimem. Užívání kortikosteroidů možná přispělo k nižší frekvenci a závažnosti nevolnosti a zvracení ve větvi paklitaxel/doxorubicin.
Při podávání paklitaxelu 3-hodinovou infuzí v kombinaci s trastuzumabem v rámci primární léčby pacientů s metastazujícím karcinomem prsu byly následující události (bez ohledu na spojitost s paklitaxelem nebo trastuzumabem) hlášeny mnohem častěji než u samotného paklitaxelu: srdeční selhání (8 % vs 1 %), infekce (46 % vs 27 %), zimnice (42 % vs 4 %), horečka (47 % vs 23 %), kašel (42 % vs 22 %), vyrážka (39 % vs 18 %), artralgie (37 % vs 21 %), tachykardie (12 % vs 4 %), průjem (45 % vs 30 %), hypertenze (11 % vs 3 %), epistaxe (18 % vs 4 %), akné (11 % vs 3 %), herpes simplex (12 % vs 3 %), úraz při nehodě (13 % vs 3 %), nespavost (25 % vs 13 %), rinitida (22 % vs 5 %), sinusitida (21 % vs 7 %) a reakce v místě vpichu (7 % vs 1 %). Některé z těchto rozdílů frekvencí mohou být způsobené zvýšeným počtem a delší dobou trvání kombinovaných terapií paklitaxel/trastuzumab vs samotný paklitaxel. Závažné události byly hlášeny v podobných četnostech u kombinace paklitaxel/trastuzumab jako u samotného paklitaxelu.
Při podávání doxorubicinu v kombinaci s paklitaxelem u metastazujícího karcinomu prsu byly pozorovány abnormality srdeční kontrakce (≥ 20 % snížení ejekční frakce levé komory) u 15 % pacientů vs. 10 % na standardním FAC režimu. Městnavé srdeční selhání bylo pozorováno u < 1 % u větve paklitaxel/doxorubicin i větve na standardní FAC. Podávání trastuzumabu v kombinaci s paklitaxelem pacientům, kteří byli předtím léčeni antracykliny, vedlo ke zvýšené frekvenci a závažnosti srdeční dysfunkce ve srovnání s pacienty léčenými samotným paklitaxelem (NYHA třída I/II 10 % vs 0 %; NYHA třída III/IV 2 % vs 1 %) a vzácně bylo spojené s úmrtím (viz Souhrn údajů o přípravku pro trastuzumab). Ve všech případech kromě těchto vzácných případů pacienti odpovídali na příslušnou léčbu.
Radiační pneumonitida byla hlášena u pacientů podstupujících současně radioterapii.
Kaposiho sarkom spojený s AIDS
Podle klinické studie zahrnující 107 pacientů byla kromě hematologických a hepatálních nežádoucích účinků (viz níže) celkově frekvence a závažnost nežádoucích účinků u pacientů s KS podobná účinkům hlášeným u pacientů s jinými solidními tumory, kteří byli léčeni paklitaxelem v monoterapii.
Poruchy krve a lymfatického systému: suprese kostní dřeně byla hlavní toxicitou limitující dávku. Nejdůležitější hematologickou toxicitou je neutropenie. Závažná neutropenie (< 0,5*109 buněk/l) se vyskytla u 20 % pacientů po prvním léčebném cyklu. Během celkové doby léčby byla závažná neutropenie pozorována u 39 % pacientů. Neutropenie byla přítomna > 7 dnů u 41 % a po 30 - 35 dnů u 8 % pacientů. U všech sledovaných pacientů neutropenie do 35 dnů zmizela. Výskyt neutropenie 4. stupně trvající ≥ 7 dnů byl 22 %.
Febrilní neutropene spojená s paklitaxelem byla hlášena u 14 % pacientů a v 1,3 % léčebných cyklech. Během aplikace paklitaxelu se vyskytly tři septické příhody (2,8 %), které byly spojené s tímto léčivým přípravkem, a byly smrtelné.
Trombocytopenie byla zjištěna u 50 % pacientů a byla závažná (< 50*109 buněk/l) u 9 %. Pouze u 14 % se objevil nejméně jednou během léčby pokles počtu destiček < 75*109 buněk/l. Stavy s krvácením spojené s paklitaxelem byly hlášeny u < 3 % pacientů, ale tyto hemoragické epizody byly lokalizované.
Anémie (Hb < 11 g/dl) byla pozorována u 61 % pacientů a byla závažná (Hb < 8 g/dl) u 10 %. Transfuzi červených krvinek vyžadovalo 21 % pacientů.
Poruchy jater a žlučových cest : Z pacientů (> 50 % na inhibitorech proteázy) s normální výchozí funkcí jater mělo 28 % zvýšený bilirubin, 43 % zvýšenou alkalickou fosfatázu a 44 % zvýšenou AST. U všech z těchto parametrů bylo zvýšení závažné v 1 % případů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)