salt:hasText
| - Interakce s přípravky obsahujícími kalcium
Byly popsány případy fatálních reakcí výskytu precipitátů ceftriaxonu a kalcia v plicích a ledvinách u nedonošených novorozenců a donošených novorozenců mladších než 1 měsíc. Nejméně jeden z nich dostal ceftriaxon a kalcium v jinou dobu a jinou intravenózní cestou. Případy intravaskulární precipitace u jiných pacientů než u novorozenců léčených ceftriaxonem a roztoky obsahujícími kalcium či jinými přípravky s obsahem kalcia nebyly z dostupných vědeckých údajů potvrzeny. Výsledky in vitro studií ukázaly, že novorozenci mají v porovnání s ostatními věkovými skupinami zvýšené riziko vzniku těchto precipitátů.
U pacientů všech věkových kategorií nesmí být ceftriaxon míchán či podáván zároveň s jakýmkoli intravenózním roztokem obsahujícím kalcium, a to ani v rozdílných infuzních linkách nebo na různých místech. Avšak u pacientů starších 28 dní je možné ceftriaxon a roztoky obsahující kalcium podávat následně jeden po druhém za předpokladu, že budou aplikovány v odlišných místech, jiným infuzním setem či po důkladném propláchnutí infuzního setu mezi jednotlivými infuzemi fyziologickým roztokem, aby se zabránilo vzniku precipitátů. U pacientů vyžadujících kontinuální infuze roztoků totální parenterální výživy (TPV) obsahujících kalcium může ošetřující lékař zvážit podání alternativní antibakteriální terapie, která s sebou nenese riziko vzniku precipitátů. Pokud je podání ceftriaxonu u takovýchto pacientů považováno za nezbytné, mohou být ceftriaxon a roztoky totální parenterální výživy podány současně, avšak odlišnými infuzními linkami na odlišných místech. Jinou možností je pozastavení infuze TPV po dobu podávání ceftriaxonu a následné propláchnutí infuzní linky mezi oběma infuzemi (viz body 4.3, 4.8, 5.2 a 6.2).
Zvláštní pozornost je třeba věnovat předchozím reakcím jakéhokoli typu přecitlivělosti na penicilin anebo jiná beta-laktamová léčiva, protože pacienti přecitlivělí na tyto látky mohou být rovněž přecitlivělí na ceftriaxon (zkřížená alergie).
Injekce ceftriaxonu je třeba podávat s obzvláštní opatrností u pacientů s alergickou diatézou, protože reakce přecitlivělosti nastupují rychle a vyvíjejí se s větší závažností po intravenózní injekci (viz bod 4.8).
Mohou se objevit reakce přecitlivělosti všech stupňů závažnosti až k anafylaktickému šoku (viz bod 4.8).
Při těžké poruše renálních funkcí provázené jaterní insuficiencí je třeba dávkování snížit, jak je uvedeno v bodě 4.2.
Při současném poškození renálních a jaterních funkcí je třeba v pravidelných intervalech monitorovat hladinu ceftriaxonu v séru.
Je třeba počítat s možností vzniku hypovitaminózy K.
Stejně jako ostatní cefalosporiny může i ceftriaxon vyvolat přerůstání necitlivých mikroorganismů, např. stafylokoků a Candidy spp .
Velmi vzácně bylo referováno o vzniku pankreatitidy. Objevila se u pacientů s rizikem biliární stázy a tvorby sraženin, jak tomu může být po předcházejícím chirurgickém výkonu, po parenterální výživě anebo po těžkém onemocnění. Nelze vyloučit, že tvorba sraženin ve žlučníku v průběhu terapie souvisí s použitím ceftriaxonu.
Ceftriaxon se může vysrážet ve žlučníku a v ledvinách, a pak se dá ve formě stínů detekovat ultrazvukem (viz bod 4.8). To se může přihodit u pacientů jakéhokoli věku, pravděpodobnost je však vyšší u kojenců a malých dětí, které v přepočtu na tělesnou hmotnost obvykle dostávají vyšší dávku ceftriaxonu. S výjimkou meningitidy je třeba vyhnout se u dětí dávkám vyšším než 80 mg/kg, protože je zvýšené riziko tvorby sraženin ve žluči. Neexistuje zřetelný průkaz o vzniku žlučových kamenů nebo o vývoji akutní cholecystitidy u dětí a kojenců léčených ceftriaxonem, a ke sraženinám ve žlučníku se doporučuje konzervativní přístup (viz bod 4.8).
Ceftriaxon rozpuštěný spolu s lidokainem se rozhodně nesmí podat
intravenózně
dětem mladším než 24 měsíce
pacientům se srdečním blokem bez pacemakeru
pacientům s těžkým srdečním selháním.
Látky cefalosporinové skupiny mají tendenci absorbovat se na povrch membrán erytrocytů a reagovat s protilátkami namířenými proti léčivu, takže vyvolají pozitivní Coombsův test a příležitostně i mírnou hemolytickou anemii. V tomto směru může také existovat určitá zkřížená reaktivita s peniciliny.
Pseudomembranózní kolitida (Clostridium difficile associated diarrhea, CDAD) byla pozorována v souvislosti s užíváním téměř všech antibiotik, včetně ceftriaxonu. Její závažnost se může pohybovat od lehkého průjmu po smrtelnou kolitidu. Léčba antibiotiky poškozuje normální střevní mikroflóru, což vede k přerůstání C. difficile. C. difficile produkuje toxiny A a B, které přispívají k rozvoji pseudomembranózní kolitidy. Hypertoxiny produkované některými kmeny C. difficile mohou zvyšovat morbiditu a mortalitu a tyto infekce mohou být refrakterní k antimikrobní terapii a mohou vyžadovat kolektomii. Diagnóza CDAD musí být vzata v úvahu u všech pacientů, u kterých se po užívání antibiotik objeví průjem. Nezbytná je pečlivá anamnéza, jelikož případy CDAD byly popsány i po více než dvou měsících po podávání antibiotik. Pokud je podezření na CDAD nebo je CDAD potvrzena, je nutné přerušit dosavadní antibiotickou léčbu, která není zamířena proti C. difficile. Dle uvážení je třeba zavést nápravu vodního a elektrolytového metabolismu, proteinovou suplementaci, antibiotickou léčbu namířenou proti C. difficile a v případě potřeby i chirurgickou léčbu.
Při podávání ceftriaxonu pacientům, kteří mají v anamnéze chorobu trávicího ústrojí, zejména kolitidu, je třeba opatrnosti.
Vysoké intravenózní dávky ( >1 g nebo ≥50 mg/kg) ceftriaxonu se musí aplikovat pomalu (po dobu nejméně 30 minut), aby se zabránilo vysokým koncentracím látky ve žluči.
U předčasně narozených kojenců denní dávka nepřekračuje 50 mg/kg tělesné hmotnosti, protože enzymové systémy jsou ještě nezralé.
Intramuskulární injekce dávek vyšších než 1 g je třeba rozdělit a injikovat do více než jednoho místa.
Zvláštní upozornění o některých složkách přípravku
Samixon obsahuje sodík. 1,0 g přípravku Samixon obsahuje 83 mg (3,6 mmol) sodíku. To by bělo být vzato v úvahu u pacientů, u kterých je příjem sodíku v dietě kontrolován.
V průběhu déletrvající léčby je doporučeno v pravidelných intervalech provádět vyšetření krevního obrazu.
(cs)
|