salt:hasText
| - Dávkování
Dávka a cesta podání se určuje podle závažnosti a místa infekce, vnímavosti vyvolávajícího mikroorganismu a pacientova věku a celkového stavu. Normální trvání léčby závisí na odpovědi. Tak jak je tomu při terapii antibiotiky všeobecně, podávání ceftriaxonu má pokračovat ještě nejméně po 48-72 hodin poté, kdy se pacient stal afebrilní anebo kdy byl získán průkaz eradikace bakterií.
Dospělí a mladiství starší než 12 let o tělesné hmotnosti ≥50 kg:
Obvyklá dávka je 1-2 g ceftriaxonu, podávaná jednou denně (každých 24 hodin). Při těžkých infekcích nebo při infekcích vyvolaných středně citlivými mikroorganismy se dávka může zvýšit na 4 g podávané jednou denně.
Při nekomplikované gonoree dospělých a mladistvých starších než 12 let o hmotnosti ≥50 kg se podá jediná dávka 250 mg ceftriaxonu intramuskulárně.
Meningitida
Léčba se zahájí dávkou 100 mg na kg tělesné hmotnosti jednou denně – nepřesahující však 4 g denně. Po určení citlivosti patogenu se dávka může přiměřeně snížit. U novorozenců ve věku 0-14 dní dávka nemá přesáhnout 50 mg/kg/24h.
Lymská borelióza (stadia II a III)
U dospělých a mladistvých starších než 12 let je léčebná dávka 50 mg/kg s maximem 2 g ceftriaxonu jednou denně po dobu 14 dní.
Děti: 50-100 mg/kg tělesné hmotnosti jednou denně, do maximální dávky 2 g, po dobu 14 dní.
Perioperativní profylaxe:
K prevenci pooperační infekce při kontaminovaném anebo potenciálně kontaminovaném chirurgickém výkonu se doporučuje v závislosti na riziku infekce jediná dávka 1- 2 g, podaná 30-90 minut před chirurgickým výkonem. V kolorektální chirurgii se ceftriaxon má podávat s antibakteriální látkou účinnou proti anaerobům.
Starší pacienti:
Dávku pro dospělé není třeba upravovat, pokud renální a jaterní funkce jsou dostačující.
Novorozenci (věk 0-14 dní):
20-50 mg na kg tělesné hmotnosti intravenózně jednou denně (24hodinové intervaly). Při těžkých infekcích se nesmí překročit denní dávka 50 mg na kg tělesné hmotnosti.
Děti ve věku 15 dní – 12 let s tělesnou hmotností <50 kg:
20-80 mg na kg tělesné hmotnosti intravenózně jednou denně (24hodinové intervaly). Při těžkých infekcích se dávka 80 mg na kg tělesné hmotnosti nesmí překročit, s výjimkou u meningitidy (viz bod 4.2.: Zvláštní doporučení o dávkování).
Děti o tělesné hmotnosti 50 kg anebo více dostávají obvyklou dávku pro dospělé jednou denně (viz výše).
Insuficience ledvin:
U pacientů s poruchou funkce ledvin není změna dávky ceftriaxonu nutná, pokud je funkce jater normální. Pouze při extrémní renální insuficienci (clearance kreatininu <10 ml/min) je třeba omezit denní dávku na maximálně 2 g. Při současné těžké insuficienci ledvin i jater je třeba koncentrace ceftriaxonu v plazmě pravidelně monitorovat a dávkování přiměřeně upravovat. Pacienti na hemodialýze nebo peritoneální dialýze nepotřebují dodatečnou dávku ceftriaxonu po dialýze. Je však třeba monitorovat koncentrace v plazmě, aby se zjistilo, zda jsou nutné úpravy dávkování, protože rychlost eliminace může u těchto pacientů být snížena.
Insuficience jater:
Dávku není třeba měnit, pokud renální funkce je normální. Při současné těžké insuficienci ledvin i jater je třeba koncentrace ceftriaxonu pravidelně monitorovat a dávkování přiměřeně upravovat.
Způsob podání
Ceftriaxon lze podávat intravenózní injekcí jako bolus, intravenózní infuzí nebo intramuskulární injekcí po rekonstituci roztoku podle návodů uvedených níže (viz bod 6.6).
K rozpuštění přípravku Ceftriaxon Sandoz 1g ani k dalšímu ředění rekonstituovaných roztoků pro i.v. podání neužívejte rozpouštědla obsahující kalcium (např. Ringerův roztok nebo Hartmannův roztok), protože by se mohly tvořit sraženiny. Ke srážení vápenaté soli ceftriaxonu může rovněž dojít, pokud je ceftriaxon smíchán s roztoky obsahujícími kalcium v rámci stejné hadičky i.v. aplikace. Proto nesmí být ceftriaxon a roztoky obsahující kalcium míchány ani podávány současně (viz oddíly 4.3, 4.4 a 6.2).
(cs)
|