salt:hasText
| - Níže uvedené dávkování představuje pouze obecné vodítko. Vždy je třeba se snažit o dávkování v závislosti na reakci pacienta. To často vyžaduje titraci dávky postupným zvyšováním v akutní fázi a postupné snižování dávky v udržovací fázi tak, aby se zjistila minimální účinná dávka. Vysoké dávky se smějí podávat pouze pacientům, kteří nedostatečně reagují na nižší dávkování.
Nižší dávka haloperidolu může být třeba u pacientů starších, oslabených nebo těch, u kterých byly hlášeny nežádoucí účinky po neuroleptikách. Je třeba snížit počáteční dávku na polovinu a tuto postupně zvyšovat k dosažení optimální odpovědi.
Není určeno k parenterální aplikaci u dětí! U dětí se užívá jen haloperidol v perorálních kapkách.
Injekční roztok haloperidolu se doporučuje podat jen tam, kde není perorální podání z nějakých důvodů možné, např. při značném neklidu a při odmítání perorálního přívodu léku.
Dospělí:
Jako neuroleptikum
Akutní fáze: akutní epizody schizofrenie, psychózy, delirium tremens, akutní paranoa, akutní zmatenost, Korsakovův syndrom: 2 až 10 mg i.v. nebo i.m., dávku je možné každých 4-8 hodin opakovat (v závislosti na terapeutické odpovědi). Závažně postižení pacienti mohou vyžadovat zvýšení dávky až na 18 mg/den. Ojediněle v závažných případech je možné podat úvodní dávku až 18 mg. Jakmile je to možné, je třeba podávat haloperidol perorálně. Biologická dostupnost perorálně podaného haloperidolu představuje 60% intramuskulárního.
Jako psychomotorická antiagitační látka
Akutní fáze: mánie, delirium, poruchy osobnosti, poruchy chování a charakteru, singultus, choreatické pohyby, tiky, Gilles de la Touretteův syndrom: 2 až 10 mg i.v. nebo i.m. Jakmile je to možné, je třeba podávat haloperidol perorálně.
Jako antiemetikum:
0,5 až 2 mg i.v. nebo i.m.
Starší pacienti:
Terapii je třeba zahájit polovičním dávkováním oproti dávkám uvedeným pro dospělé; dávky se pak upravují podle reakce pacienta.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat v případě poškození jaterní funkce, kdy je třeba dávky snížit.
(cs)
|